Pozice šéfa není nikdy úplně snadná. Přestože mnoho vysoce postavených osob se snaží držet přátelskou atmosféru na pracovišti, občas je třeba zasáhnout tvrdší rukou. O ženách se obecně smýšlí jako o něžných a milých stvořeních. Chovají-li se jinak, bývá jejich vedoucí pozice vnímána mnohem více negativně, než je tomu u mužů. Je však zajímavé, že se ženy – včelí královny – mají tendenci ze své pozici chovat špatně k ženám, nikoliv k mužům.
Podle studie, jejíž výsledky byly zveřejněny v odborném časopise Development and Learning in Organisations, až 70 % žen tvrdí, že byly na pracovišti uráženy a šikanovány kolegyněmi, čímž se zhoršil nejen jejich pracovní výkon, ale také psychický stav a chuť do práce. Důvodem je nejčastěji snaha zabránit dalším nadaným ženám v kariérním postupu. A tak se včelí královny uchylují k tzv. bossingu neboli šikaně ze strany nadřízených, vydírání, přehlížení až ignoraci, ukládání nesplnitelných úkolů nebo se zkrátka a dobře mstí.
Co s tím? Není potřeba hned dávat výpověď a rozhodně není nutné se ke včelí královně lísat a doufat, že se podlézání situace změní. Je třeba o situaci mluvit. Postavit se šéfce čelem a vymezit se vůči danému jednání.
V práci s včelí královnou
„Nebudu vám lhát, práce s mojí bývalou šéfovou byl ten nejhorší zážitek, který jsem kdy zažila,“ přiznává Aneta (37). „Pracovala jsem v týmu samých žen, a přestože jsme se tu a tam drbaly a štěkaly na sebe, vždy jsme daný konflikt vyřešily nebo nakonec vyšuměl.“
„Tehdy mě pálilo dobré bydlo, a tak jsem kývla na nabídku změnit práci. Vnímala jsem to tehdy jako skvělý restart, jenže to jsem netušila, že si na mě zasedne šéfová.“
„Práce by to byla perfektní, ale od prvního dne bylo patrné, že ke mně moje nadřízená sympatie nechová. Vše, co jsem udělala, bylo špatně, zásadně se mnou neudržovala oční kontakt nebo se mnou mluvila skrze kolegu,“ vypráví Aneta.
Ve své funkci Aneta vydržela necelý rok. Vztah s šéfovou se horšil, a tím i Anetiny pracovní výkony. „Do práce jsem začala chodit s nevolností, třeštila mě hlava a byla jsem úplně roztěkaná. Připadala jsem si jako nejvíc neschopný člověk na světě. Stres a špatnou náladu jsem si samozřejmě nosila domů, čímž se zhoršil i můj vztah s partnerem. Celá situace vyvrcholila v momentě, kdy jsem jela z práce celá ubrečená, na ledové plotně jsem dostala smyk a srazila jsem se s dalším vozem. Nikomu se nic nestalo, ale tehdy to bylo asi to nejlepší, co se mi mohlo stát, abych se probrala a začala se svým životem něco dělat. Dala jsem výpověď, ale na vedení jsem uvedla jasný důvod - bossing ze strany šéfové.“
Nový komentář
Komentáře
Ono člověk zjistí, že je to ve finále o lidech. Když je někdo prostě blb, tak zůstane blbem nehledě na to, na jaké záchody chodí. Já osobně jsem zažila to, že si na mě někdo zasedl dvakrát a vždycky jsem hledala nové nabídky práce. Protože přiznejme si to, že ona je prostě ta vedoucí, takže má na vás páky.
Měla jsem 13 let jako nadřízenou ženu a nemůžu si stěžovat. Inteligentní, spravedlivá, všemi oblíbená. Již v naší firmě nepracuje a když odcházela, obrečela to celá laboratoř. Je to 2 roky a jsme stále v kontaktu. Nyní máme šéfa muže a taky super. Mám na nadřízené štěstí .
Neudržování očního kontaktu je bossing?
Mě by zajímalo, jestli teda opravdu bylo všechno špatně. To jediné je podstatné. Jestli Aneta nezvládala svoji práci, tak je jasné, že holt nebyla chválená. Ale to ona samozřejmě nepřizná, jak to doopravdy bylo. 
Někde prostě není drbárna, kafíčka, havaj a práce odváděná tempem umírajícího šneka, nýbrž se tam očekává, že se v práci fakt pracuje. To pak není bossing. 
Souhlasím. Zkušenost se ženou šéfkou jsem měla celkem 3x. Vždycky to byla katastrofa. Chaotické příkazy, tvrdošíjně trvání na nesmyslech a naprostý nedostatek empatie. Jinak ale neměly nic společného, ani věk. ani vzdělání. Ani rodinné zázemí. U žádného ze svých šéfů jsem to nezažila.