0917e4aca833b-obrazek.jpg
Foto: shutterstock

„Vůbec by mě nenapadlo, že se po porodu budu cítit méněcenná jen proto, že proběhl císařským řezem. Když jsem se dozvěděla, že nebudu rodit přirozeně, trochu jsem to obrečela, ale potom jsem se začala soustředit na pozitiva. Třeba na to, že tam dole zůstanu pořád stejná. Jenže když jsem přišla z porodnice a moje kamarádky se dozvěděly o císaři, najednou jako bych v jejich očích klesla,“ popisuje Jana.

Prý nad ní začaly ohrnovat nos a domnívají se, že Jana vlastně vůbec nerodila a nemůže tak vědět, co porod skutečně obnáší. S odsouzením se Jana setkala i ze strany jednoho svého rodinného příslušníka. O tom ale nechce víc mluvit, protože ji to velmi ranilo.

„Začala jsem se setkávat s tím, že si lidi automaticky mysleli, že jsem si císařský řez domluvila sama, abych nemusela rodit přirozeně. Automaticky mě mají za poseroutku, a přitom to tak vůbec není. Nehledě na to, že si nemyslím, že je to nutně bezbolestnější ukončení těhotenství. Jizva mě po porodu strašně bolela, několikrát se mi zanítila a dělalo mi problémy se o dceru pořádně postarat. Prošla jsem si poměrně dlouhou rekonvalescencí a možná, že to bylo v mnoha ohledech ještě horší, než kdybych rodila přirozeně,“ tvrdí Jana.

Tu by ale ani ve snu nenapadlo, aby porod někoho jiného zlehčovala nebo nad ním ohrnovala nos. Podlé ní je to věc každé ženy a lékařů a nikomu dalšímu do toho nic není. „I kdyby si některé ženy domlouvaly císaře jen proto, že chtějí, tak co je komu do toho? Ať se každý radši stará sám o sebe,“ uzavírá.

K článku se vyjádřila psychoterapeutka Mgr. Zuzana Vaňková:

a3274d7effd73-psycholozka.jpgHodnotit či dokonce kritizovat tak citlivou věc, jako je porod, považuji za naprosto nevhodné. Každá zkušenost může být jiná a každý ji může prožívat zcela odlišně. Paní Jana potřebovala podporu a pochopení, namísto negativního hodnocení od svých blízkých. Vymezit se druhým, komunikovat nesouhlas, či to, že daný člověk překročil naši hranici a zranil nás, je těžké v běžném životě, natož pak po porodu. V mojí praxi se s těmito tématy setkávám poměrně často. Doporučuji zapracovat na vlastní sebehodnotě, komunikaci, hranicích, a to s veškerou laskavostí a podporou, ať už od psychoterapeuta, nebo někoho jiného, ke komu máte důvěru

Mgr. Zuzana Vaňková vystudovala bakalářský a magisterský obor Sociální práce se zaměřením na aplikovanou psychoterapii a komunikaci, jehož součástí byl i 5letý psychoterapeutický sebezkušenostní výcvik SUR, kde je nadále frekventantkou.
Pracovala v organizacích zaměřujících se na duševní zdraví (Fokus, Bona, Anabell, Eset) a domácí násilí (Intervenční centrum Praha). V současné době se věnuje individuální psychoterapii a poradenství. www.psychoterapiezv.cz

Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.