„Jsem ve třetím měsíci těhotenství. Každý den chodím do práce a vydělávám podobně jako manžel Jiří, který pracuje z domova. O domácnost se podle mě starám dobře.  Někdy je u nás drobný provozní nepořádek, ale nemyslím si, že by šlo o něco výjimečného. Dělám všechny domácí práce. Jediné, čemu se vyhýbám, je žehlení. Raději si kupuju nemačkavé materiály,“ uvádí Julie své vyprávění do kontextu.

Rozdělení rolí

Problém je v tom, že Juliin manžel Jiří si na pořádek potrpí o něco víc než Julie. Tím, že pracuje z domova, chce mít všude čisto, ale zároveň se zdráhá přiložit ruku k dílu. Vnímá to tak, že péče o domácnost je zkrátka čistě ženskou záležitostí.

„Domov chce mít sice úplně tip ťop, ale sám se na tom nerad podílí. Jediné, co dělá pravidelně, je, že si vaří, ale jenom sám pro sebe, protože mu nechutná to, co připravuju já. Stresuje mě tím, že za mnou pořád chodí a kontroluje po mně, kde jsem nechala smítko. Ptá se mě, kdy budu konečně prát a kdy mu vyžehlím. Pravidelně mu říkám, že žehlení vážně není nic pro mě a on se vždycky urazí a omlátí mi o hlavu, že jsem prd ženská, že jeho maminka to dělala, a ještě ráda,“ svěřuje se Julie.

Mamánek v akci

Žehlit si sám Jiří odmítá. Prý by si u toho připadal jako žena. Prádlo proto pravidelně nosí své mamince a při rodinných oslavách si na Julii nikdy nezapomene postěžovat. „Vždycky mě shazuje, bohužel jeho rodina má stejný názor a akorát mu přizvukuje. Přitom na nějaké opravy je taky levý. I žárovky vyměňuju já, se šroubovákem by si byl schopný vypíchnout oko,“ říká Julie.

Nejen kvůli tomuto manželovu postoji žena o vztahu pochybuje. Ale situace je ještě komplikovanější. Čekají dítě, které Julie hodně chtěla, a mají společný dům zatížený vysokou hypotékou.

Jak z toho ven?

„Když se Julie snaží se svým manželem mluvit, k ničemu to nevede. „Pořád si mele svou. Dokonce přišel s tím, že mu teda nemusím ani prát, že to bude dělat zvlášť a na vyžehlení si nosit k mamince. Zbytečně se vzteká a vymýšlí absurdní věci. Přitom jsem navrhla, že klidně zaplatím paní na žehlení, ale to mu přijde jako vyhazování peněz,“ popisuje žena.

Ve svém stavu by se navíc neměla stresovat, protože stres může miminku ublížit. Ze zapeklité situace ovšem nevidí cestu ven. Po dvou letech společného vztahu jí teprve padají růžové brýle a ona vidí, že s jejím manželem se dá vyjít jen těžko.

Nechce ale být svobodnou matkou a ani neví, jak by proběhlo dělení majetku. Situaci, která by ji jistě stála ještě mnohem víc nervů, si navíc nechce zkomplikovat před porodem. Doufá, že narození potomka jejího manžela změní a že si Jiří uvědomí, co je skutečně důležité.

Čtěte také:

Reklama