Foto: Shutterstock
Při pohledu na její manželství by se dalo bez přemýšlení říct, že je téměř dokonalé. Manžel ji miluje a svůj volný čas věnuje hlavně rodině. Rozhodně není ten typ, který hledá každou příležitost, aby se vypařil z domu a veškerou starost o děti a domácnost nechal na manželce. Navíc slušně vydělává, nekouří, nepije… Jenže přes to všechno jí na něm něco chybí.
„Pavla jsem si vzala spíš z rozumu, než že by to byla velká láska. Záleží mi na něm, mám ho ráda, to ano. Ale vášeň v našem vztahu vždycky chyběla. Jemu to nejspíš ani nevadí, protože, jak říká, hledá ve vztahu jiné priority. A já si dřív taky myslela, že mi jde hlavně o nitro a rodinnou pohodu. Jenže pak jsem potkala Tomáše,“ rozplývá se Lenka, která má na mysli svého milence. Jejich poměr trvá už téměř rok.
Začalo to nevinně. Nejdřív jí v obchodě pomáhal vybrat správné těsnění do hrnce, pak jí radil s výběrem nožů, a když si do domácích potřeb přišla pro radu potřetí, pozval ji na zmrzlinu. Končila mu pracovní doba a zrovna bylo takové horko…
„Seděli jsme na obrubníku, jedli tu zmrzku a já se přistihla, že mi už dlouho nebylo tak dobře. Jak já se s ním nasmála! Až mě bolely břišáky. Když mě pak políbil na rozloučenou na tvář, byla jsem úplně ztracená. Normálně jsem se do něj zabouchla,“ přiznává Lenka, která vydržela odolávat pokušení týden. Pak se před zavírací dobou objevila před obchodem znovu. Tentokrát už skončili v jeho autě za městem. Bylo to poprvé, co svého muže podvedla. Ale rozhodně ne naposledy. Nedokázala jeho šarmu odolat, brzy se do něj zamilovala až po uši. A on do ní. Teď ji dokonce žádá, aby odešla od manžela a žila s ním. Nechce se o ni už dělit.
„Ani nevíte, jak ráda bych jeho přání vyhověla. Jenže mám děsné dilema. Můžu svoje štěstí stavět nad štěstí svých dětí? Můžu jim vzít úplnou rodinu, když k tomu v podstatě nemám, kromě osobních zájmů, žádný důvod? Manžel mě má rád a naše děti ho zbožňují. A já ho mám taky ráda. Jen jinak, než Tomáše. Bohužel. Vůbec nevím, co si počít. Zahodit svoje štěstí? A co za deset, dvanáct let, kdy děti vyletí z hnízda, budou mít své zájmy? Taky se na mě nebudou ohlížet. Ach jo, proč jen jsem ho potkala a zjistila, že mi může být tak krásně,“ lituje Lenka a stále ještě neví, jak mu na návrh společného života odpoví.
O vyjádření jsme požádali terapeutku Kristínu Pelikánovou:
Asi čtenářstvo zklamu, ale terapie nedá návod na to, co dělat/co si vybrat. S Lenkou bychom se bavily o variantách, které má, a jak se cítí, když si představí budoucnost takovou, že zůstane s manželem a variantu č. 2 - že přizná svůj poměr a bude žít s Tomášem. Sezení by byla tedy hlavně o myšlenkách a emocích a také důsledcích. Mohla by samozřejmě být i postojích a hodnotách, které Lenka ctí/nectí a jak to vnímá. Lenka zmiňuje, že se o ni Tomáš už nechce dělit - co děti, které z příběhu nejde vymazat? To by bylo pro Tomáše ok? K dělení pozornosti s dětmi bezesporu přijde.. Věřím, že Lenka přijde na to, co má dělat. K tomu dojdeme pomocí rozhovoru a ten se nedá naplánovat... také věřím tomu, že je situace pro Lenku nějaká - například náročná nebo vyčerpávající a může s sebou nést i tělesné prožitky - protože stres se vždy nějak promítá do těla. I to je tedy na místě - zastavit se a uvědomit si, co zrovna prožívám.
|
|
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
V Postřižinách radil strýc Pepin "umývéte si přirozeni vlažnó vodó" - no, něco na tom asi bude a měla by to zkusit. Nebo radši studenou.
No, tím, že jsi přivedla na svět děti, ses vzdala, dobrovolně, části svobody na rozhodování. Takže, jestli teď půjdeš za hlasem své vagíny, protože, na rovinu, nic jiného to není, tak jseš normální odpad. Kdybys měla manžela, co tebe nebo/i děti týrá, ponižuje nebo cokoliv negativního, nebo děti neměla, tak řeknu, ano, nabízí se ti, MOŽNÁ, něco lepšího. Ale za této situace jsi akorát blbka, kterou můžu jen pohrdat. Ty vůbec uvažuješ, že zničíš dětem dětství a připravíš jim brutální trauma proto, že tě tady nějaký proutník souloží v autě? Humus, toto. Jak ti tady už radí, dej si sprchu a facku. Jooo, a už ses ptala, jak tedy budete žít, kde, jak, jaký budou mít děti pokojíček a kdo je bude vozit do školy? Anebo tě bude mít jen na sex a praní hader? A zmrzlinu na obrubníku :D. Ta věta "nechce se o mě dělit" by ti měla spustit takový alarm v hlavě, že ti prasknou bubínky. Sorry, milá zlatá, ale jsi strašně blbá. A dodatek k tvému muži, toho je mi taky líto. Mít tohle doma. No, sám si tě vybral.
Ať řekne milenci pravdu, tedy že by s ním být opravdu moc chtěla, ale z finančních důvodů a kvůli dětem a společnosti prostě teď nemůže. Jestli ji tak miluje, tak to pochopí a dělit se naučí, nebo si těch 15 let až děti vyrostou prostě počká. Pokud ji dost nemiluje a touží hlavně jen něco vlastnit, tak holt musí zbalit jinou zákaznici, no.
Já budu klidně ta zlá, co nikomu nic nepřeje. Lence bych doporučila, ať se vzpamatuje. Tomáš nebude pořád bezstarostný a okouzlující, až mu nadělí dvě děti a běžný rodinný život. Nakonec by zůstala s dětmi sama a ve volném čase by mohla litovat, že se vlastní blbostí připravila o spolehlivého manžela.
To, že se Lenka rozhodla jít do manželství a mateřství z rozumu, bylo čisté její rozhodnutí. Mohla přece počkat, až potká toho někoho, ze kterého se ženám podlamují kolena. Z toho jí plynou jakési, abych tak zformulovala názor, morální povinností vůči dětem a jejich otci. Aby měli všichni pohodový rodinný život. Například. To, že se teď takzvaně zbláznila do někoho, o kom toho moc neví, může sakra změnit život všem. Změna partnera nemusí být k lepšímu. Je tady riziko, že děti budou na druhé koleji, že si i jejich otec časem někoho najde, že budou mezi oběma rodiči pendlovat po týdnu dvou jako nevítané návštěvy , kterým noví partneři rodičů budou nejradši vidět paty. Ovšem fungující rodina a manželství dneska opravdu není samozřejmost. Doporučuji celkovou studenou sprchu a rozumné uvažování. Ale tady padlo důležité...nic o tom novém neví. Jen to, že s ním je legrace a kvalitní sex. Je to dobrý důvod pro to, zničit fungující rodinu? Už to nepůjde vrátit. A co když nový bude chtít vlastního potomka? Co když žije s matkou ve 2+1? Co když už má děti, na které platí? Co když není ani zdaleka kvalitní partner? Co když tráví večery v hospodě, v herně? Co když tohle je jeho styl, občas poplést hlavu nějaké zakaznici? Lenka může ztratit úplně všechno. Muže, domov, děti, zázemí.
Mimochodem, z čistě praktického hlediska, když nechám stranou Lenčinu rodinu - by se měla Lenka zajímat a ptát. Tomáš je dle článku prodavač v domácích potřebách. Má auto, kde probíhal ten sex. Proč ji nevzal k sobě domů? Kde bydlí, není náhodou třeba taky zadaný/ženatý? Nebo bydlí u maminky, kam si nemůže vodit slečny a musí tedy souložit v autě? A je to auto vůbec jeho nebo je půjčené od kámoše?
Nemá náhodou nějaké nepěkné dluhy, exekuce, alimenty na šest dětí z předchozích vztahů? Pozval ji na zmrzlinu a seděli na obrubníku... to ani na cukrárnu chlapec neměl, jen na ten kornout zmrzky? Chce, aby odešla od manžela a nechce se dělit, takže ty děti taky zůstanou u manžela a Lenka odejde bez nich? Co přesně jí může Tomáš nabídnout do toho případného společného života? Tedy kromě toho, že se hodně nasmějou? Úplně tam nevidím moc radostných perspektiv. 
Ale jo, ať do toho jde: Manžel bude nasranej, děcka ju budou nenávidět. A milenec zjistí, že už nemá zakázané ovoce, pošle ju taky do prdele...
A budu klidně ta zlá. Pusť si ve sprše na rozkrok ledovou vodu a pak si dej před zrcadlem pár facek a pokračuj, dokud ti nedojde, že ten úžasný a vtipný boreček je odporná kreatura, která naprosto v pohodě zničí životy dvěma malým dětem, aby mohl šoupat v autě nebo kde. Jestli zničíš dětem život, tak jsi akorát blbá, nadržená kráva.
Ta Lenka nesmí ty romantické písničky z pohádek brát vážně. " Když ti jedenkrát už láska nedá spát, jdi za štěstím, když se cítíš sám a nevíš kudy kam, jdi za štěstím. I kdybys měl sbohem dát všem, cos měl dosud rád, překroč vlastní stín a lásky plný klín, jdi za štěstííííím!"
Doufám že Lenka neudělá tu chybu a neopustí rodinu kvůli člověku který se o ní nechce s nikým dělit. Je to sobec. Protože aby jí měl jen sám pro sebe snažil by se aby se s dětmi stýkala co nejméně, nejlépe vůbec a ona protože je tolik zamilovaná by byla schopna ho poslechnout. Měla by zase po roce použít mozek a ujasnit si kde je její místo.
Moje mladá kolegyně se takhle "zamilovala". Měla dvě děti, manžela a toho "dokonalého" potkala při studiu na večerní škole (vysoké, aby bylo jasno, že jisté IQ měla). Ten dokonalý byl sice ženatý, s dětmi, holohlavý a policista, ale kolegyně si od něj nosila básně s textem: rád bych líbal tvoje rety rudé. Kam až ten poměr zašel, nevím, svěřila se mi a já jí vyprávěla několik příběhů ze života, jak taková "láska" dopadla. Ať u ní zvítězí rozum nad momentálními mentálními pocity. Naštve manžela, jeho manželku, všechny děti, rodiče, tahanice kolem rozvodů, výživného, půjčování dětí a nakonec, jak ví, že ten holohlavý policista ji bude stále tak žhavě milovat? Po všech těch tahanicích bude i on naštvaný a unavený a je schopen nakonec říct, že to zavinila ona. Nedělám si velké zásluhy, asi ta kolegyňka měla rozum, románek skončila. A pokud vím, žádný další si nezačala.
Právo na štěstí nemá nikdo. Štěstí se musí zasloužit, tvrdě odpracovat. V tomto případě je to velmi jednoduché. Lenka byla ta, co se rozhodla přivést na svět děti, a ta, co rozhodla, že jejich otcem bude její manžel. Tím na sebe vzala nemalý závazek. Její děti mají právo na úplnou rodinu, na život s otcem a matkou, ony si to nevybraly, komu se narodí, a ani Lenku nikdo nenutil s pistolí u hlavy. Byla to její dobrovolná volba, a jako dospělá zodpovědná žena měla znát následky, že je to rozhodnutí, které ovlivní její život a budoucnost přinejmenším na dvacet let. Nejde o nějaké pofidérní "štěstí", jde o to, že se chystá zničit svým dětem všechny jistoty, rodinné zázemí, celé jejich dětství a mládí, a na to vskutku nemá nejmenší právo.
Řekněte mi někdo, že tohle je vymyšlené. Ať neztratím víru v lidstvo. Nikdo přece nemůže být tak pitomý, ne? Nikdo, leda že by proběhl úraz hlavy někde "mimo záběr kamery".
Pak ale má být ta osoba v léčení.
Nejlepší je počkat až děti vyrostou. Přeci jestli odejde od rodiny může toho litovat. A že ji poměr funguje rok ještě neznamená, že jim bude fungovat i společné soužití.