Foto: Se svolením Martina Cvrkala
Proč tloustneme? Evoluční dědictví a moderní doba
„Dějiny lidstva nejsou dějiny blahobytu, ale boje o jídlo,“ vysvětluje Cvrkal. Lidé byli po tisíce let nuceni přizpůsobit se nedostatku potravy, což vedlo k vývoji efektivního systému, který nás motivuje jíst. Tento systém však v dnešním světě, kde se „brodíme po pás ve žrádle“, selhává. Přirovnává to k situaci slepic, které byly po léta zavřené za plotem a bojovaly o každé zrnko, aby najednou zjistily, že jsou obklopeny neomezeným množstvím potravy. „Dříve jsme se museli snažit, abychom přežili, teď jsme ve fázi, kdy bojujeme s nadbytkem,“ dodává. Tento nadbytek, spojený se sedavým způsobem života, vede k tomu, že mnoho lidí ukládá více energie, než spálí. „Termodynamika je v tomto neúprosná, přebytečná energie se uloží jako tuk,“ říká Cvrkal s nadsázkou.
Tři systémy motivace k jídlu
Cvrkal vysvětluje, že motivaci k jídlu řídí tři systémy: exekutivní, biologický a hédonický.
Exekutivní systém je lidově řečeno vůle. „To je to, co si často lidé spojují s hubnutím – pevná vůle, disciplína, změna chování. Jenže tento systém je slabší, než si myslíme,“ upozorňuje. Mnoho lidí se snaží držet diety nebo přidat více pohybu, ale dlouhodobě to většina nezvládne.
Biologický systém je hormonálně řízený a zahrnuje pocit hladu a chuti. „Když máte pocit, že můžete zcela ovládat svoji chuť nebo hlad, mýlíte se. Hlad a chuť jsou silně hormonální záležitostí, která nás často přemůže,“ vysvětluje. Moderní léky, tento systém ovlivňují tím, že vyvolávají mimo jiné pocit sytosti a snížení chuti na jídlo. „Je to jako kdybyste si píchli injekci a vaše tělo si myslelo, že jste právě snědli oběd,“ přirovnává.
Hédonický systém je o radosti z jídla. „Jídlo nás baví, protože to má svůj evoluční smysl. Kdybychom neměli radost z jídla, nepřežili bychom,“ říká Cvrkal. Tento systém se zaměřuje na to, jaké uspokojení nám jídlo přináší, a je zásadní pro psychologický přístup k hubnutí.
Foto: Shutterstock
Proč diety často nefungují
„Je nespravedlivé, že jeden člověk se může od rána do večera cpát a zůstane štíhlý, zatímco jiný přibere, jen když projde kolem cukrárny, ale taková je realita, za to nikdo nemůže,“ říká Cvrkal. Přirovnává to k rozdílu mezi nezateplenou chalupou a moderním domem: „Abyste vytopili starou chalupu musíte topit jako blázen, zatímco v moderním domě stačí zapálit sirku.“ Tento příklad ilustruje, jak se metabolismus lidí liší, což ovlivňuje jejich schopnost hubnout. Cvrkal upozorňuje, že dlouhodobý úspěch hubnutí je velmi nízký. „Data ukazují, že 80 až 90 % lidí po jakékoliv dietě přibere zpět. A je jedno, jestli to byla keto dieta, nízkokalorická dieta nebo změna životního stylu,“ varuje.
Speciální přístup: Kombinace terapie a výživy
Podle Cvrkala není řešením pouze dieta nebo cvičení, ale komplexní přístup, který zahrnuje také psychoterapii. „Potřebujeme, aby lidé rozuměli signálům svého těla a naučili se s nimi pracovat,“ vysvětluje. Jeho tým vyvinul speciální program, který kombinuje kognitivně-behaviorální terapii s výživovým poradenstvím. „Když člověk přijde na terapii, je to jako kdyby začal opravovat dům. Nejde jen o to vyměnit okna nebo zateplit střechu, musíte pochopit celý systém,“ říká. Tento přístup zahrnuje identifikaci toho, který ze tří systémů motivace k jídlu u daného jedince převažuje, a následnou práci na jeho optimalizaci.
Farmakoterapie jako doplněk
„Moderní léky mohou být velmi účinné, ale nejsou samospasitelné,“ varuje Cvrkal. Popisuje situace, kdy pacienti díky těmto lékům zhubnou, ale po jejich vysazení váhu rychle naberou zpět. „Lék prakticky vypne signály hladu a chuti, ale pokud se člověk nenaučí s těmi signály pracovat, po ukončení léčby je znovu přemůže,“ vysvětluje. Cvrkal také upozorňuje na etické otázky spojené s farmakoterapií. „Nevíme, jaké budou dlouhodobé účinky užívání těchto léků. Některé jsme v minulosti považovali za bezpečné, a až po třiceti letech jsme zjistili, že mohou mít vedlejší účinky,“ upozorňuje.
Budoucnost léčby obezity
„Obezita je komplexní onemocnění, které nelze léčit jedním přístupem,“ říká odborník. Jeho cílem je šířit osvětu o nutnosti kombinace různých metod a rozvíjet programy, které propojují výživové poradenství s psychoterapií. „Chceme, aby lidé pochopili, že hubnutí není o dokonalé vůli, ale o pochopení a práci s vlastními motivacemi a limity,“ uzavírá. Hubnutí je zkrátka cesta, která vyžaduje trpělivost, podporu a komplexní přístup.
 Jsem psycholog, psychoterapeut, fyzioterapeut a výzkumník, který se specializuje na propojení fyzického a duševního zdraví. Jsem autorem metody ICDT, inovativního přístupu k terapii obezity a nadváhy, který kombinuje psychoterapeutické a nutriční aspekty léčby, aby klienti dosáhli dlouhodobě udržitelných výsledků. Ve své psychoterapeutické praxi se zaměřuji na práci s dospělými i dospívajícími od 12 let, kde pomáhám řešit nejen problémy se stravováním, ale také širší psychické a emocionální potíže a onemocnění. Spolupracuji s University of New York in Prague, kde se věnuji výzkumu. Jsem členem několika odborných společností, které se zabývají psychoterapií, výživou a obezitologií. Pravidelně se účastním vědeckých konferencí, na kterých aktivně vystupuji s příspěvky týkajícími se mého výzkumu a terapeutické praxe. Na výzkumu spolupracuji s kolegy z různých částí světa, čímž rozšiřuji mezinárodní perspektivu a inovativní přístupy v oblasti léčby obezity a zlepšování celkového zdraví klientů. Více než 14 let se věnuji především pomoci klientům s nadváhou a obezitou. V posledních letech se aktivně věnuji výzkumu psychologických prediktorů obezity a jejich měření. |
Zdroj: Autorský článek
Nový komentář
Komentáře
Dlouho jsem hledala způsob, jak si hlídat svůj pohyb a konečně mít přehled o spálených kaloriích. Chytré hodinky https://www.armodd.cz/armodd-prime-2-stribrna-s-kovovym-trpytivym-reminkem-silikonovy-reminek/ mi přesně tohle umožnily. Každý den mi ukazují, jak jsem aktivní, sledují můj tep a upozorní mě, když mám málo kroků. Nejvíc mě baví sportovní režimy, které mi pomáhají s cvičením a dávají mi přesnou zpětnou vazbu.