Foto: Zuzana Lambl
Zuzka Lambl nám napsala příběh této neplánované běžecké události a také svou zkušenost, jak vše prožívala, s čím se potýkala na trati a jak doběhla do cíle. Pokud milujete běh a máte rádi výzvy, může to být zajímavý tip na letošní podzim.
Mám kamaráda a klienta v jedné osobě. A tenhle kamarád se rozhodne, že si dá takovou běžeckou výzvu a přihlásí se na etapový 3denní běh do Pyrenejí, kde každý den běžíte zhruba půlmaraton s převýšením cca 1000 m. Celkem za 3 dny, 60 km a 3000 m převýšení. To je známý Brama Stage Run.
Jako jo, říkala jsem mu, že je blázen (v duchu jsem spíš používala slova šílenec a magor) a že mu budu držet palce a v našich společných trénincích jsem se mu snažila připravit vazy, klouby a svaly na takovou výzvu. A 5 dní před odletem jsme se na tréninku loučili a já si v duchu říkala, že mu to asi trochu závidím a taky dost trochu jsem ráda, že tam vlastně nemusím je taky. Neuběhly ani 3 hodiny a zazvonil mi telefon: "Zuzko, průšvih. Odpadl mi parťák na ty Pyreneje. Nechtěla bys jet se mnou Ty?"
Nečekaná výzva
Přijdu domů, cestou si v živých barvách představuji tu fyzickou bolest, ale taky ty endorfiny, hrdost, bojovnost, radost, když člověk př
ekoná nějaký milník a ty krásné hory a řeším, jestli to takhle bez konkrétní přípravy dám. Jsem sice sportovec, který se v podstatě kontinuálně udržuje v kondici běžecké i silové, ale taky se ráda na takové výzvy poctivě připravuji. Což mi bylo jasné, že s odletem za 5 dní už nestihnu. Doma jsem otevřela dveře a manželovi hrnu informace, že jako tak nějak přemýšlím, že bych do toho šla. Mlčí a poslouchá ten vodopád myšlenek, nechává mě domluvit a pronese: "Kdy odlétáš?" Měl jasno.
A tak jsme odletěli do Barcelony, půjčili si Fiata 500 a mazali do Pyrenejí. Když jsme dorazili do vesničky Ribes de Freser, odkud se mělo následující tři dny startovat a dobíhat do cíle, tak jsem si málem zlomila krk, když jsem koukala na ty obrovské krpály všude kolem (standartně rozuměj krásné hory, ale já věděla, že se tak úplně procházet nebudeme, že?). Byla to krása. A bylo to v kontextu s běháním trochu děsivé.
Foto: Zuzana Lambl
Kopce hned na startu, to chcete...
Ubytovali jsme se v penzionu, najedli a přišel den první. Start byl do kopce a ten kopec byl takový "welcome drink" a měl asi 2,5 km a převýšení pocitově tak 4000 m. Což sice nebyla pravda, ale tepovka 180 by se mnou souhlasila. Tam jsem prostě už jen přijala fakt, že jiné to nebude. Na trasách byly každý den 1-2 checkpointy, které každý závodník musel do určitého času stihnout proběhnout a zajistil si tím pokračování v závodě. Tak jsme se neflákali, protože závodní duch se v nás rozhodně nezapře. Anton, můj výše zmiňovaný kamarád, měl hezky natrénováno, a tak jsem brzy pochopila, že bude lepší se držet vlastních možností a tepovku snížit aspoň na 179... a Anton vyrazil vpřed.
Dobré podmínky a organizace závodu
Počasí nám všechny tři dny vyšlo krásné. Nebyl naprosto žádný problém se značením tras a celý závod byl naprosto luxusně zorganizován. Španělé pochopili, že je fajn omezit počet účastníků na 200 běžců, a navíc nabídli i další, pro mě naprosto nepochopitelné, varianty závodu a to na 80km a 100km. Takže já, v podstatě, běžela dětskou variantu.
I díky tomuto "rodinnému" formátu jsme mohli po doběhnutí vždy využít skvělého servisu v podobě masáže nohou, výborné občerstvovačky v cíli (samozřejmě i na trati), večeře a večerního briefingu k nadcházejícímu dni, kde se řešilo počasí, rozbor trati, povinná výbava apod. Všechno chodilo dopodrobna rozepsané i do zpráv každému účastníkovi. Tady dávám obrovskou pochvalu. Bylo to vážně skvělé.
Foto: Zuzana Lambl
Nejkrásnější etapa a střevní potíže
Každý den po doběhnutí byl asi největším stres, jestli a jak zvládneme zregenerovat na další den. Měli jsme různé válce, masážní pistole, výživové doplňky. A dělali jsme vše pro to, abychom to poctivě zvládli. Přesto se nám střevní problémy nevyhnuly, a tak jsem na druhou, 25 km etapu, kterou jsme startovali v 2500 m, dorazila celkem unavená a věděla jsem, že bude bolet. Dařilo se mi se aspoň zavodňovat, ale s příjmem kalorií jsem si už v tomhle stavu neporadila. Druhou etapu jsme startovali při teplotě asi 2°C a v cíli bylo už 15°C, takže jsme cestou oblékali a svlékali vrstvy. Ale etapa to byla opravdu nejkrásnější. Divocí koně, neuvěřitelné výhledy, technické pasáže. A taky to utrpení. Trpěla jsem, ale byla jsem nastavená rozhodně dokončit. A podařilo se. Ta euforie v cíli byla nekonečná. Teda do chvíle, než mi došlo, že ještě je před námi den třetí. Ale to už jsem tak nějak věřila, že tu finisherskou medaili získám.
Třetí den plný energie
Třetí den jsem se vzbudila a nevěřila jsem, co se stalo. Byla jsem plná energie, nohy vyloženě toužily po běhu, hlava se těšila. Asi jsem konečně vychytala i ty výživové doplňky, které mi měly pomoci. Každopádně paradoxně nejlíp běžecky a fyzicky jsem se cítila tenhle poslední den a s Antonem jsme vytvořili skvělý týmový tandem a dotáhli jsme se do cíle, kde už nadšení, radost a hrdost neznala meze.
Foto: Zuzana Lambl
Skvělá organizace na závěr, která nás bavila
Organizátoři dali závodu ještě další, krásný, rozměr ve formě každodenního vyhlašování vítězů jednotlivých tras a vyšperkovali to i systémem trikotů, po vzoru Tour de France. Každý lídr se do následujícího dne stal držitelem určitého trikotu, který buď potvrdil nebo předal. Naše osobní malé vítězství byl fakt, že jsme se oba umístili nečekaně vysoko ve svých kategoriích. Na své 7. místo v ženách jsem byla opravdu pyšná a člověka to zas pěkně nakopne k dalšímu běhání.
Návrat domů
Ještě ten den jsme odlétali zpět, takže hurá sbalit věci, sednout do auta a frrrr na letiště a domů. Na Brama Stage Run jsme potkali i pár dalších Čechů a tak byla ta atmosféra opravdu přátelská a děsně fajn. Perličkou byl fakt, že Anton na startu naší 60km varianty potkal své sousedy z domova. Ani jeden z nich o druhém netušil, že je taky nadšený běžec, který rád zkouší své limity. Teď už to vědí a už se kromě pozdravu i zastaví na kus řeči.
Brama Stage Run DŮLEŽITÉ INFORMACE - 18. 10. 2024, Španělsko, Pabellon Deportivo
- 3 etapový závod s celkovou délkou 100 km 80 km nebo 60 km
- Oficiální webové stránky závodu brama.run
- Celkové převýšení 6100 m, 4400 m nebo 3200 m
Takže, jste-li dostatečně blázniví běžci, jeďte na podzim do Španělska a dejte si Brama Stage Run. Stojí to za to. Za to všechno! My jsme to zkusili a bylo to skvělé. Úžasný zážitek!
Zdroj: brama.run, vlastní zkušenost autorky
Trenérka, multisportovkyně a milovnice sportu Zuzana Lambl
 |
- Trenérka a bývalá vrcholová hráčka squashe, mistryně republiky ve squashi - Závodní hráčka racketlonu (osminásobná mistryně světa) - Fitness instruktorka a instruktorka kondičního posilování se zaměřením na funkční trénink a kalistheniku (na základě akreditace MŠMT) - Školitelka a majitelka licence TABATA – školení pro trenéry TABATA® SPECIALISTS - Osobní fitness instruktorka s mezinárodní licencí - Specialistka na cvičení s vahou vlastního těla na TRX, Redcord, flowin, pánevní dno a core - Zakladatelka fitness směru Jumpboxing - Vítězka Predator Race Brutal - Mistryně světa v CROSSMINTONu - Aktivní běžkyně - V současné době závodní sportovní i námořní jachtařka |
Naše články s trenérkou Zuzkou Lambl:
- Pozor na intervalový trénink s vysokou tepovou frekvencí. Trenérka radí, co je nejlepší sport na hubnutí a při jakém pohybu budete spalovat tuky
- Banální dřep je jeden z nejlepších cviků na vytvarovaný zadek a nohy. Zacvičte si tři jeho obměny
- Cvičíme s medicinbalem pro zpevnění celého těla: Spojuje silové cvičení a funkční trénink, říká trenérka a ukazuje 3 cviky
Nový komentář