Pochopit jak funguje biomedicínský výzkum není pro laika obvykle jednoduché. Můžete svoji práci k něčemu přirovnat? Například k nějakému řemeslu?
Svoji práci bych přirovnal k práci konstruktéra motorů. Ten si také musel projít poměrně dlouhou cestou, kdy se snažil naučit, jak má být vše v motoru správně uloženo, aby mohl správně fungovat. Samozřejmě jeho obor se technologicky vyvíjí a on se musí neustále učit novým věcem a přizpůsobovat se vývoji. Kromě toho vede své žáky, aby mu mohli být ku pomoci a v budoucnu se osamostatnili. Také dává dohromady vybavení dílny, řeší finanční stránku věci, komunikuje s dodavateli a musí zajistit, aby vše fungovalo jako dobře namazaný stroj.
Foto:Shutterstock
A teď čím se zabýváte konkrétně?
V našem ústavu se zabýváme základním biomedicínským výzkumem, který je důležitý, abychom pochopili živé uspořádání v rámci buňky. Specializujeme se na tzv. biokondenzáty, které můžeme přirovnat například k oleji, který kápnete do vody. Ta kapka oleje je analogicky to, co se vytvoří v buňce z proteinů, RNA a z lipidů. Před deseti lety to bylo poměrně bizarním objevem a nikdo nevěděl, k čemu by to mohlo být. Dnes se ukazuje, že jsou to důležité struktury a my potřebujeme pochopit, jak jsou tvořeny ve zdravých a jak v rakovinných buňkách. Když tyto mechanismy ve zdravých buňkách pochopíme a budeme schopni je aplikovat na ty rakovinné, věřím, že v budoucnu to může přispět k léčbě nádorů.
To znamená, že v jedné laboratoři žádný lék nevznikne…
Není jedna laboratoř, která vynalezne jeden lék na rakovinu. Vědecká práce má kontinuitu. Biomedicína je navíc tak strašně složitá, že jsme každý z nás zaměření na poměrně malou oblast. Potřebujeme týmy, které jsou složeny z různých odborníků. Spolupracujeme, jezdíme na konference, kde se o tom bavíme s dalšími kolegy a občas je to dřina. Tím, co se teď snažíme dělat my, umožníme dalším kolegům v budoucnu, aby na náš výzkum navázali a mohli pracovat dál.
Jakým způsobem se vypořádáváte s emoční náročností své práce? Kde nacházíte motivaci, když se třeba výzkum hýbe pomalu?
Být vědcem není jen o práci v laboratoři. Je to náročná cesta plná výzev. Mnoho lidí si představuje klidné bádání, ale realita je často jiná. Musíte být neustále v obraze, sledovat nejnovější trendy ve svém oboru a soutěžit o finanční prostředky. Vedení týmu, motivace kolegů a udržování zdravého pracovního prostředí jsou další důležité aspekty této práce. Věřte mi, není to vždy jednoduché. Během studia se člověk nedostane k tomu, aby se naučil všechny potřebné dovednosti. Mnohé z nich získává až praxí. Abych si odpočinul od náročné práce, věnuji se svým koníčkům. Rád trávím čas s rodinou a přáteli, včelařím, sportuji a poslouchám rockovou hudbu.
Foto: Mgr. Martin Sztacho, Ph.D., vedoucí výzkumné skupiny Národního ústavu pro výzkum rakoviny
Jak by se mělo o onkologickém výzkumu mluvit, aby to přispělo k lepší informovanosti veřejnosti a rakovina byla méně stigmatizovanou nemocí?
Bohužel i mé nejbližší tato zákeřná nemoc postihla. Je důležité si uvědomit, že rakovina zasahuje nejen nemocného, ale i jeho okolí. Je to obrovská zátěž na psychiku, kdy je důležitý přístup lékařů a pečujícího personálu. Vždy jsem ocenil úplnou otevřenost a především lidský a empatický přístup. To, co jsem zažil já a moje rodina, mě přesvědčilo o tom, že když jde v nemoci opravdu do tuhého, máme v České republice skvělé lidi na správných místech. Jsem jim za to nesmírně vděčný. Právě díky neustálému výzkumu se otevírají nové možnosti léčby a zlepšuje se kvalita života pacientů. Je důležité, abychom o těchto pokrocích otevřeně mluvili a zbavili se stigmatu spojeného s rakovinou. Měli bychom zdůrazňovat, že díky pokroku ve výzkumu již rakovina nemusí být rozsudkem smrti, ale je často vyléčitelnou nemocí. Je také důležité otevřeně mluvit o tom, že tento výzkum je finančně náročný a současně má smysl ho podporovat, protože vím stejně jako všichni, kdo to zažili, že když taková diagnóza přijde, dali byste cokoliv, abyste svému milovanému pomohli.
Co je podle vás momentálně největší výzvou v boji proti rakovině a jak ji chcete vyřešit?
Je nutné lépe porozumět příčinám, protože to je klíčové pro personalizovanou léčbu, která bude účinnější, šetrnější k pacientovi a s minimálními vedlejšími účinky, což v důsledku povede i k nižším nákladům.
Jaký aspekt výzkumu nebo léčby vás osobně fascinuje nebo vám dává největší naději?
Je to rozvoj metod a nových diagnostických přístupů, který umožňuje cílenou léčbu. Tyto přístupy umožňují přesně zjistit, co konkrétnímu pacientovi chybí nebo co je v jeho organismu jinak, než by mělo být, a následně mu navrhnout léčbu přímo na míru. Jsem přesvědčen, že tento model je do budoucna jediný správný. Neboť rakovinná buňka je jako auto s rozbitým motorem. Každé auto s rozbitým motorem nelze opravit kladivem. Automechanik musí nejprve správně diagnostikovat, co je v motoru za problém, a následně cíleně a co nejlépe závadu opravit. Stejně je to i s léčbou tak složitých onemocnění, jako jsou různé druhy rakoviny. Naději mi také dává lepší povědomí o kvalitě života, kde neřesti jako kouření, nadměrná konzumace alkoholu a nedostatek pohybu jsou u mladších generací podle mě spíše na ústupu.
Nový komentář