Původně jsem si říkala, že rubrika Cestování pro mě moc nebude - nijak zvlášť necestuji, ale uznala jsem, že existuje místo, které mám ráda, i když jsem tam už pár let nebyla. A tak přemýšlím, co bych chtěla ukázat, abych vás přesvědčila, že město, kde jsem strávila část svého dětství, stojí za návštěvu - třeba spojenou i s výletem po Pálavských vrších.

Město samo se prezentuje už zdálky jako něco neobvyklého. Směrem od Brna je vidět panorama zámku a kousek od něj Svatý kopeček s kostelem sv. Šebestiána. Vypadá to moc pěkně, tím spíš, že Turold po levé straně silnice budí dojem divoké přírody.  

Původně vedly přes řeku Dyji dva přechody. Dva přechody - dvě cesty: Jedna po Pálavských vrších přes Klentnici do Mikulova a druhá, která spěchala do rakouského Laa a obcházela mikulovský zámek. Křižovatky cest byly vždycky místem, které se muselo hlídat - a tak byla na skále nad městem vybudováná dělostřelecká tvrz, ze které dneska můžete přehlédnout celý městský areál. Nazývá se Kozí horka a nelze ji přehlédnout - vypadá jako kamenný kvádr na skalnatém ostrohu.

Další dominantou je Svatý kopeček - turisté tam chodívají po celé křížové cestě a prohlížejí si nahoře umístěný kostel sv. Šebestiána, ale já osobně, pokud mohu, chodím z druhé strany,  kde je cesta mezi vinohrady. Pak ale musím některá z 16 pašijových zastavení oželet. Nahoře je zvonice a kostelík, ne ovšem původní, který se začal stavět v době moru v roce 1623, ale obnovený, z roku 1679. Klidně se vám ale přiznám, že teď v zimě budu raději obdivovat jiné věci a zůstanu dole v teple.

I tady je totiž co procházet a prohlížet. Pokud máte rádi procházky po dláždění, pak je pro vás jako stvořená Husova ulice. Táhne se kolem zámku a je z malinkých barevných domků, jakoby oddělených od okolního světa. Nepamatuji si, že by tomu někdy bylo jinak. Ovšem, je to přece jen židovská část města - a na horním konci ulice je synagoga, upravená jako muzeum. V dnešní době je tato část města upravená jako turistický okruh, a kdybyste jej prošli celý, skončíte na židovském hřbitově. Dodnes se na jeho rabínský vršek jezdí rabíni z celého světa poklonit svým přechůdcům. Židovské obyvatelstvo se ve větší míře připomíná od roku 1421 a ve městě vždycky tvořilo poměrně silnou část obyvatelstva, mezi níž nechyběly ani výrazné osobnosti, jako Jehuda ben Becalel (rabbi Löw) - tvůrce Golema.

Když si prohlédnete i synagogu, můžete vyjít na náměstí - a tady se rozhodnout: buď se dáte nahoru k zámku, který skrývá ve svých sklepech unikátní sud obřích rozměrů, vinařské lisy a nahoře v zámku výstavní expozice, nebo se dát dolů k Dietrichštejnské hrobce. Zámek má poměrně pohnutou historii. Na jeho místě stával od roku 1218 hrad, který postupně vystřídal majitele od králů přes Lichenštejny až po Ladislava Kereczenyiho, o němž pověst praví, že popudil Turky proti sobě tak, že i jeho syna pronásledovali po celých Uhrách. Poté byl hrad přestavěn na zámek - už rodem Dietrichštejnů. V roce 1945 fašisté zámek vypálili, a byl prakticky vybudován znovu.

Na nádvoří vejdete původní branou, vytesanou v kameni, a jestli se budete chtít projít zámkem, nebo vystačíte s podzemím, to už nechám na vás. 

Po cestě k hrobce jdeme po historickém náměstí okolo nádherně zdobeného domu U rytířů. Upoutá vás nádhernými renesančními sgrafity a také tím, že v tamější restauraci výborně vaří.

Ovšem i náměstí má cosi do sebe - je na něm nádherný morový sloup se sousoším Nejsvětější trojice, pocházející z roku 1724. A jako všude po městě i na něm se dají najít znaky Dietrichštejnů. Ti si ve městě postavili krásnou honosnou hrobku, která byla postavena na ruinách mikulovské Lorety. Ta byla zničena rozsáhlým požárem a zachovala se jen plastika Černé madony a Náchodská kaple. 

Tak, z mého pohledu jste viděli všechno, co je v Mikulově k vidění běžně - po celý rok. Jsou samozřejmě i jiná místa, rodáci jistě doplní, kam se vyplatí zajít, ale osobně bych vám doporučovala jen takovou krátkou orientační procházku. Pěkně prohlédnout památky, zapamatovat si, co kde je ... a pak do podzimku nechat uležet. A proč do podzimku? V červenci se zde ozývají kytary, v létě patří nádvoří zámku výtvarným dílnám, ovšem na podzim se slaví významná historická událost: král Václav IV. byl roku 1403 vysvobozen ze zajetí ve Vídni rytířem Janem z Lichenštejnu a přivezen na zdejší hrad. To je ovšem důvod k velkolepým oslavám, i když dneska je maskujeme jako vinobraní. Slaví se od roku 1947 každý podzim a všem vám vřele doporučuji hlídat si jeho termín! 

          
TÉMATA:
DOMA