Je mi 21 let a pro spoustu žen tady jsem ještě mládě. Přesto už toho mám spoustu za sebou a taky jednu věc, za kterou bych si opravdu všechny vlasy vyrvat měla... aneb zachovala jsem se jako totální sobec a už to nejde odčinit...
V sedmnácti letech jsem se seznámila s úžasnym klukem. Začali jsme spolu chodit a všechno klapalo. Rozuměla jsem si s jeho rodinou a moje rodina ho přímo zbožňovala. Nikdy jsme se nehádali. Staral se o to, jak se cítím, co dělám. Vašek byl prostě strašně fajn kluk. Jenže já byla moc mladá a on byl můj první kluk... Po roce chození mi na něm začlo všechno vadit. Nebyla to jeho chyba, já prostě jen chtěla poznat i jiný kluky (snad chápete)...
No a tak jsem se s nim rozešla. Moc jsem mu tím ublížila. Ale co, našla jsem si Tomáše. Byla jsem s ním dva roky a poslední půlrok jsem s ním i bydlela. Zjistila jsem, co to je psychický vydírání, jaký to je, když vám pořád někdo říká, jak jste blbá, ošklivá, tlustá, nemožná atd. Občas mě pořádně zmlátil, ale já se ho bála opustit. Vždyť já ta hloupá, líná a ošklivá ženská bych se bez něj neobešla. No a vrátil se Vašek, celou dobu měl přehled, co dělám a jak žiju. Dal mi sílu opustit Tomáše a kdykoli (opravdu i o půlnoci) jsem mu zavolala, tak tu byl pro mě. Věděla jsem, že mě má pořád rád a já ho prostě jen "využívala"... bylo mi zle, a tak jsem mu zavolala, něco jsem potřebovala - tak co, stačí zvednout telefon...
Věděla jsem, že mu to ubližuje, ale prostě jsem ho využívala dál. Až do loňského ledna, to jsem se dala dohromady se svým nynějším přítelem. Vašek se na mě zlobil a strašně moc jsme se pohádali.
Žiju se svým nynějším přítelem a jsem šťastná. Jen si nesmím vzpomenout na to, jak dokážu být sobecká. Ráda bych se Vaškovi omluvila, ale už to nejde. V červnu měl smrtelnou nehodu a já jsem na jeho pohřbu litovala, co jsem za člověka. Mrzí mě to, ale už se nedá nic dělat... Zachovala jsem se jako svině a sobec a znepříjemnila jsem tak, už dost krátce vyměřený život skvělého člověka...
Omlouvám se za chyby, ale jelikož brečím, nebudu si to po sobě znovu číst. Stejně už bych pak neměla sílu to poslat.
Reklama
Nový komentář
Komentáře
Tolik smůly na jednoho člověka? I když možná nesmělí lidé tu smůlu přitahují.
Já bych Tě utěšila tím, že když jsi se s Vaškem rozešla, nebyla tam jen touhla poznat jiná, prostě něco v tom vzahu nebylo úplně dokonalé! A když ses k němu nevrátila, ani když jsi našla odvahu oputit Tomáše, tak to znamená, že by stejně ten vztah nikdy úplně neklapal! Rozhodně si nic nevyčítej! On Ti pomáhal dobrovolně, protože mu to asi dělalo radost, tak co!
Taky souhlasím s odpovědí CATCAT,ale i FENG.
Bohužel nejde, aby člověk věděl vše předem, jinak by si ušetřil mnoho slz a zklamání
bohužel, každý někdy uděláme něco, čeho litujeme... v tomto případě to už stejně nelze napravit... ber to tak, že to byl snad svéprávný člověk, který tě bral takovou jaká jsi... kdyby mu to vadilo, tak to s tebou skončí, což neudělal...tak už se netrap
Myslím, že tě to bude trápit hodně dlouho
...ani se nedivím...
Milá čtenářko B. - kdyby onen Vašek neumřel, tak ho využíváš dosud a nijak by Ti to nepřišlo. Holt po smrti se roní slzičky
Hele pokud jste se rozešli tak jste zůstali kamarádi ne? A ti by si mněli pomáhat, jde o to jak to bral on, ale to už se bohužel nedozvíš.
Jo tak to chodí, že člověk pozná o co přišel teprve až potom, co to ztratil.