Ahoj Richarde.

U nás doma se zásadně nekutilo. Otec měl k této činnosti vztah veskrze záporný, a byl-li přece jen k něčemu takovému donucen, nedopadlo to. Přesto si jednu takovou akci z dob raného dětství pamatuji.

Šlo zřejmě o náhlé pominutí smyslů, jinak si to nedovedu vysvětlit. Jednoho dne v podvečer jsem se vrátila domů a skoro jsem to tam nepoznala. Větší část bytu zela prázdnotou - obsah kuchyně, předsíně, příslušenství a obýváku včetně srolovaných koberců byl naskládán v nejmenší místnosti, tedy ložnici. Co naskládán - narván, bez ladu a skladu. Navíc, aby rodiče nábytek unesli, vyvrhli obsah skříní (do ložnice), aby jej posléze zarovnali vyprázdněným nábytkem. Zatímco v obýváku by se dalo tančit, být na tanec v tu chvíli myšlenky, ložnice byla neuvěřitelně plná a mezi vším tím haraburdím důmyslná cestička (dá-li se přelézání skříněk a jedna úzká průrva mezi skříněmi nazvat cestičkou) k dvojlůžku rodičů, na kterém jsme tu noc všichni spali. Moje postel hostila dvě poličky a obrovskou hromadu knih. To byla sobota. A ještě jsem vlastně neprozradila, že mělo jít o malování, akci neplánovanou a nečekanou. Ale to už jste si asi domysleli.

Neděle byla náročná. Nebudu se rozepisovat jak náročná, ale stěny mého rodného hnízda tehdy získaly několik vrstev barev i úžasnou linku pod stropem. Celé to bylo dílo mého otce, zatímco já s mamkou jsme podávaly, myly, povzbuzovaly, chválily... jo, veselo bylo. I potom v pondělí ve škole, když jsem se na začátku každé hodiny omlouvala, že nemám učebnice a sešity a napsané domácí úkoly, neboť jsme malovali. Vysvětlujte, že vám rodiče zašantročili aktovku a rafinovaně znemožnili přístup ke skříňce se školními pomůckami!

Ložnici maloval, o pár týdnů později, odborník.

zmrzlina

Díky za příspěvek.
Jak to tak čtu, tak jen doufám, že jste nedostala ve škole poznámku za nepořádnost. To by mě asi naštvalo, kdybych dělal celý víkend naopak pořádek...:)

Kutíte doma i vy? Napište nám o tom na adresu redakce@zena-in.cz! Třeba právě vy budete odměněni...