Foto: Shutterstock
Před rokem a půl se rozešla s přítelem a už toho začínala pomalu litovat. Nová známost ne a ne přijít. Co se však hlásilo stále intenzivněji, to byla touho po dítěti. Biologické hodiny, jak se tomu říká. Jenže k tomu potřebovala partnera, s nímž by ho mohla vychovávat. Kamarádky už nemohly poslouchat její věčné stesky, a tak jí založily profil na seznamce.
„Nejdřív jsem se trochu urazila, ale vlastně proč ne? Taky možnost, jak se seznámit, když všechny ostatní evidentně selhávaly. Odpovědí přišlo celkem dost, ovšem většinou samí zoufalci. Dva ale byli ucházející, těm jsem odpověděla a následně si s nimi psala. Jeden se po pár týdnech odmlčel, zůstal jen Ondra,“ vypráví Jitka, která se časem rozhodla vyslyšet jeho návrh na první skutečné rande.
Když přišla do smluvené kavárny, nestačila se divit. Ondřej vypadal přesně jako na svém profilu. „Žádná, na fotkách dobře maskovaná, nadváha, nebo vyretušovaná bradavice na nose, nebyl ani o dvacet centimetrů nižší. No však víte, jak to na seznamkách chodí, jak si lidi vymýšlejí. Dokonce byl stejně vtipný, jako předtím po chatu. I já se mu evidentně líbila, nezakrýval to. Nebál se ani mluvit o případné společné budoucnosti, rodině. To byla rajská hudba pro mé srdce toužící po hnízdění,“ usmívá se Jitka. Jenže slibně se vyvíjející první schůzka cestou domů nabrala opačný kurz.
„Doprovázel mě na autobus, už jsme šli ruku v ruce a on vtipkoval, jak by se mohlo jmenovat naše první dítě. Bylo znát, že není z těch, které by řeči o dětech zaskočily. Už jsem si začínala myslet, že jsem vyhrála jackpot. Jenže on najednou zastavil před zlatnictvím, které jsme míjeli, že si potřebuje jen něco vyzvednout,“ popisuje Jitka, která počkala venku. Když se ale Ondřej vrátil, nestačila se divit.
„Z ničeho nic si přede mnou klekl a spustil, že se do mě na první pohled zamiloval, je si jistý, že jsem jeho životní láska, a chce se mnou zůstat do konce života. Natáhl ke mně krabičku s prstýnkem a zeptal se, jestli si ho vezmu. No hleděla jsem na něho jako péro z gauče!“ svěřuje se Jitka s tím, že vůbec netušila, jestli se jí to třeba nezdá. Dokonce se i rozhlížela kolem sebe – zda nejde o nějaký fór natáčený skrytou kamerou. Ale nikde nikdo nebyl.
„Najednou jsem dostala strach. Copak vás normální chlap požádá na prvním rande o ruku? Vykoktala jsem ze sebe jen omluvu a utekla. Jo, nechala jsem ho tam klečet s prstýnkem a normálně zdrhla. Neběžel za mnou. Muselo mu být taky dost trapně. Profil na seznamce jsem smazala a na randění na nějaký čas přestala mít odvahu,“ dodává Jitka.
Odpověď | % |
---|---|
Utekla bych, stejně jako Jitka. | 12.5 |
Kdyby se mi líbil, souhlasila bych. | 3.1 |
Vysvětlila bych mu, že je ještě brzy, ale třeba časem... | 84.4 |
Nový komentář
Komentáře
Treba to byl snatkovy podvodnik,takovych uz bylo,tezko rict,nebo to naopak bral hodne vazne,preci jen nejakou dobu si uz psali,sanci mu dat mohla,zkusit si dal psat,parkrat se sejit,spis by ho vice poznala...
No nevím,ale chlap kterej tohle udělá to asi nemá v hlavě tak úplně v pořádku.Tady mi něco nesedí.Kde je vzájemné poznávání se ?Přes maily to není ono,jak se dřív říkalo - papír snese všechno a nezáleží na tom,jestli je to teď monitor a klávesnice.Názory na život může mít na pohled dobré...ale tady v tom případě mi naskakuje majetnický manipulátor.
Zdrhla bych.A nevím,jestli bych dala šanci pozdějšímu "okecávání".
Asi měl pocit, že už jí naprosto zná. Kdo ví, jak dlouho si s ním jen psala romány.
Však sama říká, že ten jeden ze seznamky to vzdal po několika týdnech dopisování. A zbyl jí tedy jen ten Ondra. A toho se rozhodla vyslyšet po čase, že teda to rande konečně bude. Takže to mohlo být i kolik měsíců:-)
Tak měl asi pocit, že už si vše řekli (napsali), tak konec keců a šup na to :-)
Blbka.... pokud jí s ním bylo dobře, mohla říct, že s tím ještě počkají a dál se s ním scházet. Pak by se vidělo, jak vážně to spolu myslí a co by z toho nakonec bylo nebo nebylo. Ale takhle trapně zdrhnout.... možná spíš dobře pro toho kluka.
Asi bych se ho zeptala a kdy teda máme tu svatbu...? Ale kdyby se mi opravdu líbil, určitě bych pokračovala v randění.
Ten chlap měl v podstatě štěstí.
Kdysi jsem něco podobného zažila. Dlouholetý kamarád, nikdy ani rande ani pusa a najednou žádost o ruku s překvapením- svatební cesta do Afriky na luxusní lodi. Skončilo to smutně.
Chápu, že byla v šoku, ale místo útěku by bylo lepší si s ním o tom promluvit a záleželo by, jak by na to reagoval potom.
no a dál? takový polovičatý příběh........