Foto: Shutterstock

Před rokem a půl se rozešla s přítelem a už toho začínala pomalu litovat. Nová známost ne a ne přijít. Co se však hlásilo stále intenzivněji, to byla touho po dítěti. Biologické hodiny, jak se tomu říká. Jenže k tomu potřebovala partnera, s nímž by ho mohla vychovávat. Kamarádky už nemohly poslouchat její věčné stesky, a tak jí založily profil na seznamce.

„Nejdřív jsem se trochu urazila, ale vlastně proč ne? Taky možnost, jak se seznámit, když všechny ostatní evidentně selhávaly. Odpovědí přišlo celkem dost, ovšem většinou samí zoufalci. Dva ale byli ucházející, těm jsem odpověděla a následně si s nimi psala. Jeden se po pár týdnech odmlčel, zůstal jen Ondra,“ vypráví Jitka, která se časem rozhodla vyslyšet jeho návrh na první skutečné rande.

Když přišla do smluvené kavárny, nestačila se divit. Ondřej vypadal přesně jako na svém profilu. „Žádná, na fotkách dobře maskovaná, nadváha, nebo vyretušovaná bradavice na nose, nebyl ani o dvacet centimetrů nižší. No však víte, jak to na seznamkách chodí, jak si lidi vymýšlejí. Dokonce byl stejně vtipný, jako předtím po chatu. I já se mu evidentně líbila, nezakrýval to. Nebál se ani mluvit o případné společné budoucnosti, rodině. To byla rajská hudba pro mé srdce toužící po hnízdění,“ usmívá se Jitka. Jenže slibně se vyvíjející první schůzka cestou domů nabrala opačný kurz.

„Doprovázel mě na autobus, už jsme šli ruku v ruce a on vtipkoval, jak by se mohlo jmenovat naše první dítě. Bylo znát, že není z těch, které by řeči o dětech zaskočily. Už jsem si začínala myslet, že jsem vyhrála jackpot. Jenže on najednou zastavil před zlatnictvím, které jsme míjeli, že si potřebuje jen něco vyzvednout,“ popisuje Jitka, která počkala venku. Když se ale Ondřej vrátil, nestačila se divit.

„Z ničeho nic si přede mnou klekl a spustil, že se do mě na první pohled zamiloval, je si jistý, že jsem jeho životní láska, a chce se mnou zůstat do konce života. Natáhl ke mně krabičku s prstýnkem a zeptal se, jestli si ho vezmu. No hleděla jsem na něho jako péro z gauče!“ svěřuje se Jitka s tím, že vůbec netušila, jestli se jí to třeba nezdá. Dokonce se i rozhlížela kolem sebe – zda nejde o nějaký fór natáčený skrytou kamerou. Ale nikde nikdo nebyl.

„Najednou jsem dostala strach. Copak vás normální chlap požádá na prvním rande o ruku? Vykoktala jsem ze sebe jen omluvu a utekla. Jo, nechala jsem ho tam klečet s prstýnkem a normálně zdrhla. Neběžel za mnou. Muselo mu být taky dost trapně. Profil na seznamce jsem smazala a na randění na nějaký čas přestala mít odvahu,“ dodává Jitka.

Čtěte také:

Reklama