Narodila se do zlaté kolébky, jak se říká. Její otec byl úspěšný podnikatel, a tak měla od malička cokoliv, co si zamanula. A protože se stýkali s podobně finančně situovanými lidmi, ani její kamarádky nebyly z chudých rodin. Z Ivety, Kláry a Mariky se stala nerozlučná trojka. Chodily společně na soukromou základní školu, a i když se poté každá z nich vydala na jinou střední školu, trávily společně alespoň víkendy a prázdniny. Rodiče je posílali na nákladné pobyty u moře, platili výlety po horách a celkově jim dopřávali život na vysoké noze. Jenže pro Ivetu tento blahobyt zanedlouho skončil.
5b054e6c39660obrazek.png

Nedostala požehnání rodičů

V pětadvaceti letech se zamilovala do Ondřeje. Tak bláznivě, že po půl roce chození souhlasila s jeho romantickou žádostí o ruku. Jenže rodiče její nadšení nesdíleli. Přece jen si po jejím boku představovali perspektivnějšího partnera, než byl učitel bez zázemí. Ona ale věděla, že lepšího partnera pro život by nezískala. A tak si prosadila svou. Čekali byste usmíření a svatbu jako z pohádky? Marně. Rodiče zůstali neoblomní a sňatek svéhlavé dcery za jejich zády potrestali zrušením dceřina konta v bance. A tak přerušila vysokou školu, našla si práci a se svým novomanželem si pronajali byt. „Mrzelo mě to od rodičů, moc. Úplně se na mě ze dne na den vykašlali, skoro se mnou nepromluvili a nechali mě najednou úplně bez koruny. Jen proto, že jsem chtěla být šťastná. Jenže já mám svou hrdost, neprosila jsem a nežadonila u jejich dveří. Zvládám to i bez jejich podpory. Co jsem ale nečekala, to je fakt, že mě moje rozhodnutí připraví také o nejlepší kamarádky,“ smutní Iveta.

Nechce být za vyžírku

Ne že by jí i ony měly za zlé, že se provdala z lásky. Štěstí jí ze srdce přály. Nebo to alespoň tvrdily. Ale nakonec to byly peníze, které je rozdělily. „Zatímco ony si vzaly za muže stejně majetné protějšky a dál jezdily na dovolené do exotických zemí, já na to už neměla peníze. Žijeme s Ondrou v podstatě od výplaty k výplatě, takže jediná dovolená, která připadá v úvahu, je na Mácháči pod stanem. A to samé platí i pro setkávání se s holkama tady ve městě. Na naše pravidelné dýchánky pomalu přestávám docházet. Ono sedět v luxusním podniku o jedné dvojce vína a sklence vody, zatímco holky si objednávají jeden koktejl za druhým, není vůbec příjemné. Ani pro jednu stranu. Dobře vidím ty jejich soustrastné pohledy! Jasně, nabízely mi, že mě pozvou. Nebyl by to pro ně problém. Ale já vytrvale odmítám. Komu by to taky nebylo trapné, cítit se jako socka a vyžírka!“ kroutí hlavou Iveta.

Bez luxusu se bavit neumí

Zkoušely to samozřejmě i opačně. Kamarádky se snažily přizpůsobit se Ivetiným finančním možnostem, ale příliš úspěšné to nebylo. „Vyrazily jsme pod stan do kempu. Mělo to být dobrodružství a legrace, ale holky se už druhý den tvářily značně kysele. A podobné to bylo i v pro ně podřadných kavárnách a restauracích. Nic jim tam nebylo dost dobré. Ofrňovaly se nad servírováním kávy i kvalitou jídla. Podrženo a sečteno, z báječného víkendu byl spíše pořádný vopruz,“ popisuje Iveta a rychle dodává, že to byl zřejmě poslední společný výlet. „Moc mě mrzí přijít takhle o kamarádky. A ještě kvůli penězům! Ale prostě to nefunguje, to je realita. Ve finále se jim ani nedivím. Jsou zvyklé na určitý styl života, to jim nemohu mít za zlé,“ dodává smutně.

Čtěte také:

Uložit

Reklama