Společná hra se psem je velmi důležitý prvek podporující vzájemné sblížení. Hrou dokonce, jak již hlásal učitel národů Komenský, můžeme psa i nenásilnou a vhodnou formou vychovávat. Hrou psa dostatečně unavíme a zabavíme v průběhu přestávek při nepříjemně dlouhém cestování autem, vlakem či jiným dopravním prostředkem. Hra patří k základním potřebám všech mláďat, neboť připravuje mládě na různé životní situace.
Jenže... právě nevhodně zvolená hra může mít i velmi zlé následky. Tak například bychom ze svého hracího repertoáru se psem měli předem vyloučit jakékoliv "bojové" hry. Dominantní psi mohou lehce zjistit naše silové nedostatky a chtít nám začít nejen konkurovat, ale dokonce vládnout. Naopak nejistí a bojácní psi se ještě více uzavřou do sebe, poztrácejí i tu špetku sebedůvěry a jistoty, která jim zbyla, a naše sblížení s nimi tímto může skončit.
Pes také nemusí rozeznat, že tyto hry s ním hraje pouze ten nejsilnější "rodinný vůdce" a může je chtít sám od sebe hrát třeba s dětmi. Hra na honěnou po chvíli psovi prozradí, kdo je rychlejší, a může se stát, že se role vymění a pes se stane pod vlivem svého vrozeného loveckého instinktu lovcem a honičem. Může se v zápalu hry přestat kontrolovat, nebo - pokud se jedná o dominantního psa - být i agresivní.
Tahání o předmět je taková další klasická psí hra. Je v pořádku do té doby, pokud pes poslechne vyzvání, aby přestal a na povel předmět pustil a dovolil nám jej v klidu sebrat, aniž by si jej výrazně bránil. Nedoporučuji ani lezení po čtyřech, silnější pes nás může chtít po chvíli ovládat a slabší před námi začne se staženým ocasem couvat.
Prostě musíme mít vždy na paměti, že málokterý pes dokáže rozlišit pevné hranice mezi pouhou hrou a běžným chováním v průběhu dne.