mum

Minulý týden jsem četla článek o tom, jak Ely nesnáší kojení. Mám podobný problém - tedy ne s kojením, to už moje roční Týna nepotřebuje, ale s „nejchytřejšími matkami“. Bohužel i já mám kolem sebe známé a kamarádky, které mají děti tak přibližně ve stejném věku. Mám i jiné kamarádky, ale znáte to, když máte malé dítě, potřebujete vedle sebe někoho, kdo má podobně staré dítě taky. Aby si děti hrály a navazovaly vztahy, než půjdou do školky. Tak se seznámíte na hřišti, na plavání batolat... a rázem máte společné téma - vaše dítě a jeho vývoj.

Z těch asi deseti maminek, co znám, jsou jen asi tři normální. Tedy jejich děti jsou normální. Ostatní se předhánějí, kterému dítěti dřív vyrostl zub, které dřív udělalo bobek do nočníku a řeklo zřetelně auto nebo máma. Pokud se nepředhánějí, hodnotí kritickým okem ty ostatní děti, jak to, že to a to ještě nedělají a že už by bylo na čase. Prostě koncentraci takových géniů a nadprůměrně vyvinutých a šikovných dětí na jednom sídlišti by nikdo nečekal.

Nevím, jestli se s něčím podobným potýkáte taky, ale mně se kolikrát úplně vaří krev v žilách. Bavíme se normálně o filmech, seriálech, o chlapech, ale jakmile sklouzne debata na děti, hned jsme zase v tom. A to je hned - stačí, že přiběhne Kája, že si nestihnul rozepnout zip a že se připočůral. To by se Honzíkovi nestalo. To tedy ne. Ten se vždycky pěkně vyčůrá a oklepe pindíka. Nebo někdo řekne špatně slovo, větu, nedrží správně lžičku. Týna teď začala v roce chodit, což je přece normální, ale minimálně tři děti z okolí už chodily v osmém měsíci, takže Týna je trochu opožděná... A chudáček Toníček, co ještě v roce nechodí a jen líně leze, je možná trochu retardovaný... taky tak divně furt vyplazuje jazyk. Jedna maminka, jmenuje se Monika, má tříletého Jakoubka, mají problém s přetahováním předkožky. Myslím, že ji pak mrzelo, že tohle téma otevřela. To bylo rad a komentářů. Ale závěr byl jeden: Je to divný, že to nejde, protože by to mělo jít. Každopádně všem zúčastněným chlapcům to jde.

Týna je ráda na písku, tak se vždycky obrním a jdeme ven. Říkám si, že ty debaty prostě vydejchám a nebudu se rozčilovat. Ale skoro vždycky mě to dostane. Ty řeči. Mám fajn kamarádku, co má stejně staré dítě, ale bydlí daleko a ještě k tomu občas pracuje, takže se vídáme jen zřídka. Což mě hodně mrzí.

Taky to tak máte? Jsou ve vašem okolí podobné osoby, nebo mám jen smůlu, že u nás na sídlišti nějak vykvetly?

TÉMATA:
DĚTI