Rodiče jsou ty nejtrapnější bytosti pod sluncem. Vy to možná nevíte. Vám to vaše děti v lepším případě zatají , ale vsaďte se, že všichni jejich kamarádi a kamarádky to vědí. A možná pak ve škole o přestávkách závodí, čí rodiče jsou trapnější.
No, možná teď přeháním, ale ruku na srdce, vážně jste o svých rodičích v pubertálním věku smýšlela vždy jen v tom nejlepším? Možná se karta otočila a jste teď vy tou neskutečně trapnou matkou. Jak trapnou matkou nebýt, to vám poradit nemůžu, ono by to ani nebylo příliš platné. Je totiž ověřeno, že čím víc se snažíte, tím víc jste trapná. Na to, jak trapnou matkou nebýt, snad ani návod neexistuje. Namísto toho vám ale můžu prozradit, proč trapná jste.
Jste trapná protože…
- Neumíte se oblékat na svůj věk. Nemůžete přece nosit to, co by nosili vrstevníci vašich dětí. Jiné stejně staré ženy takto oblékané chodit můžou. Jim to totiž sluší a nejsou matkami vašich dětí. Nemůžete si oblékat mladou módu, ale na módu pro starší se už vůbec nedívejte. Kdybyste vypadala jako jejich babička, musely by se za vás vaše děti stydět.
Není to tak dávno, kdy moje starší sestra považovala za jeden z nejhorších počinů naší „trapné matky“ nošení kalhot s kapsami po stranách. Kapsáče přece nejsou nic pro ženskou po čtyřicítce, ale ona ne a ne dostat rozum. Já jsem po mámě zdědila absolutně špatný vkus, a tak jsem jí koupila z prvních vydělaných peněz z chmelové brigády pro prváky kapsáče nové. Ty úspěšně nosila šest let – až donedávna, kdy se znelíbily její nejmladší dceři s dobrým vkusem (zaškolila ji ta starší), která vytušila, že jedinou možnou obranou proti trapnosti své matky je kapsáče zlikvidovat. Dala je na hraní psovi. Být matkou v kapsáčích je vážně ostuda.
- Neumíte se chovat. Matky mají zakázáno se hlasitě smát na veřejnosti. Přitahuje to pozornost lidí a vypadá to trapně. Děti se smí nahlas bavit i smát, a když na ně někdo „čumí“, dělá tak proto, že je „úplně vypatlanej, nebo co“. Matky nemají nárok na recese všeho druhu, děti ano. Rodiče se nesmí líbat na veřejnosti – je to nechutné. U dorostu to nevadí.
Matka Elišky, jedné z mých spolužaček na druhém stupni ZŠ, byla naprosto trapná, protože jí dělala ostudu výše uvedeným způsobem. K tomu ještě sklony k lehkému výtržnictví (nezaměňovat s vandalstvím). Já je považovala za cool, Eliška za trapné. A tak, když musely někam společně, byl mezi nimi alespoň několikametrový prostor, aby snad nešlo poznat, že k sobě patří. „Ty děláš, že mě neznáš? Vlastní matku bys zapřela?“ říkávala jí s šibalským úsměvem. Eliška šílela.
- Jste trapná, protože se neumíte o domácnost postarat sama. Vaše děti chodí do školy, musí se učit a vy jste pořád doma. Nemáte právo po nich chtít pomoc v domácnosti. Copak nechápete, že Nikola, Vojta a Franta nemusí doma dělat nic, protože jsou pořád venku nebo hrajou hry na počítači, kdežto vy zkoušíte teror v podobě domácích prací?
Upřímně, pro mě byli rodiče nejtrapnější, když po mně chtěli umýt nádobí, vyžehlit, vysát a v té jediné volné chvíli, která mi zbyla, mě nutili do učení. Úplně nejtrapnější větou, kterou rodič může pronést, je: „Ve tvém věku jsem si všechno musela dělat sama.“ Jednou mě napadlo odpovědět na to: „Tak proč to neděláš i teď?“ Opravdu jen jednou.
- Jste trapná, protože máte o svoje děti starost. Kontrolujete svým dětem známky, prospěch ve škole, pořád se na něco vyptáváte a nejraději byste věděla i to, co není pravda. A určitě je i tajně sledujete. Jenže to není starostlivost, to je šikana, šmírování, omezování osobní svobody a hlavně – je to trapné.
Naposledy pro mě byli rodiče trapní, když mě nechtěli pustit na školu, kde bych musela bydlet na intru. Nechápala jsem, jak si můžou myslet, že já se někde ztratím, že to nezvládnu, a už vůbec jsem nechápala, jak se můžou obávat, že by mě snad při mém exteriéru chtěl někdo přepadnout a znásilnit. Nejtrapnější na tom všem bylo, že několik mých spolužáků se vydalo studovat na jiný konec republiky a jejich rodiče je v tom navíc podpořili.
Nebuďte zoufalá, nejste trapná pořád ani napořád. Pokud vás to potěší, nemyslím si, že by teď moji rodiče byli trapní, a nakonec bylo docela těžké vzpomenout si, kdy a za jakých okolností pro mě trapní byli. Máte docela slušné vyhlídky, že to s těmi vašimi dětmi bude stejné. Takže jste-li trapná teď, nechte to být. Oni z toho vyrostou.
Jste trapná matka? A jak trapní byli vaši rodiče?
- Přečtěte si také: Nejlepší matky pod sluncem
Nový komentář
Komentáře
Vzhledem k tomu, že synci (13 + 18) se mnou jezdí lyžovat, na koncerty a tak, tak to snad nebude tak hrozné. Taky se snažím nedělat to, co mi vadilo na mé matce, která mě dodnes občas štve.
JO taky pro mě byli rodiče trapní, když jsem byla v pubertě. Ale teď se na to s odstupem dívám tak, že pro mě vždycky dělali to nejlepší, ale já byla jen protivný puberťák. Sama bych si za to teď zpětně naliskala
.
Sama matka nejsem, ale věřím, že v očích mých budoucích pubertálních dětí bude také "trapka"
Všichni jsme trapní, jde o úhel pohledu
o rodičích jen dobře.nebudu o sobě říkat,že jsem trapná
Já bych to, co se mi nelíbilo na rodičích nenazvala trapným.Mně to připadalo nesprávné a vždy jsem si říkala, že až budu mít děti, že bych jim něco podobného neudělala.Myslím ,že se mi to podařilo,protože jsem se snažila v určitých situacích kontrolovat a pokud mi došlo, že tak by jednala moje maminka,jednání jsem změnila.Synovi je už přes 30 let, rozumíme si velice dobře a jestli mu připadám někdy trapně, nebojí se mi to říct nebo na to upozornit a já to s povděkem beru.
Když se vrátím ke své pubertě, tak si myslím, žejediný, kdo byl trapný - jsem bohužel byla já....
, ubližovala jsem (ač nevědomky) blízkým, ale naštěstí mi to moje mamka zatrhla a já jsem jí do dneška za to moc vděčná......
mě také moje 3 dcery nikdy neřekly že jsem trapná.Ale možná si to myslely,do domácích prací jsem je trochu nutit musela.Ale měly jsme rozpis,co kdo má na starost,tak věděly,že každý musí něco dělat.
Snažím se nedělat svým synům to,co jsem nesnášela od našich.
Nikdy mi syn neřekl, že jsem trapná. Nikdy to ani nenaznačil.
no já nevím,ale když syn /20/ teď vymýšlí,kam spolu zase pojedeme na lyže a dcera /22/ si mě rezervuje na víkend,abychom mohly na inliny,tak to se mnou až tak katastrofické nebude,Večer se jich zeptám.
Moje MATKA byla děsně trapná stejně jako jsem teď TRAPNÁ JÁ...
Ale už se asi trochu měním (synovi bylo 18), ostatně i moje maminka se po mých osmnáctinách "nějak" změnila a když se mi narodilo dítko, najednou už trapná nebyla ani trochu... 
No a já jsem trapná nejvíc v tom, jak se o něj tak nenormálně bojím, protože - kdyby řídit neuměl, tak by mu ten řidičák asi nedali, ne? A takhle u toho koulí očima
deti jsou nastesti jeste male, takze pro ne jsem zatim ta nejmilovanejsi maminka na svete, ktera teda ne vzdy posloucha co oni chteji, ale presto ... trapna zacnu byt asi pozdeji
a moje mamina ta neni trapna, jen na zabiti 
já prý pořád jenom řvu...a myslí,že nejhorší,kdy je matka trapná je období dítěte v pubertě,kdy si myslí,že jen on má pravdu a všichni ostatní jsou blbí.
FAXÍK — #7
každá matka byla v očích svého dítěte trapná
i ta moje a i já na tom nejsem jinak 
renicka — #10 To právě blbej vkus máš, snažíš se oblékat jako mladice, přitom už jseš táááááááááááááák stará a na mladou si jen hraješ. Bože to je trapnýýýýýýýýýý.
Ano, přiznávám - jsem trapná matka a dokonce dvojnásobná
. Taky mám prý strašný "ječák", moc nahlas se směju. Ale oblečení asi ujde, když jsem nedávno dostala hysterický záchvat, protože jsem zjistila, že si dcera na nějakou hnusnou párty půjčila moje NOVÉ tričko, před jehož koupí jsem měla dilema: buď tričko nebo nový kuchyňský robot 
(cena tak odpovídala). Takže tak strašné to se mnou ještě snad není 
Jisté výhrady vůči svým rodičům jsem měla, pravda, ale zas nebyly tak zásadní, abych musela chodit po druhé straně ulice.
My jsme si nebyli moc na očích, často minulo několik dnů, že jsme se doma ani nepotkali, třeba to bylo tím. Trapná matka jsem zcela určitě byla, větší část těch trapností se ovšem dozvídám až teď, od již dospělých potomků, které puberta zvolna opouští.
FAXÍK — #7