Herečka Jana Brejchová měla včera narozeniny. Nebudete mi mít, doufám,za zlé, že neprozradím kolikáté. Kdo bude chtít, datum si snadno vypátrá sám. Já zachovám raději diskrétnost, jsem „gentlewoman“ :-)
Jana Brejchová je v české kinematografii pojem a říká se o ní, žebyla a je jedinou českou hvězdou.
A kde se takové hvězdy berou?
Zapátrala jsem.

Otec byl řidičem náklaďáku, matka v domácnosti. Narodilo se jim osm dětí, dvě zemřely. Když nejstarší dcera odešla z domu, starala se Jana nějaký čas o pět mladších sourozenců.



Ve třinácti ji objevil ve škole Ladislav Helge pro film Olověný chléb (Jiří Sequens) – role Píďalky. Mezitím ukončila základní školu a nastoupila do Laktosu, kde se vypracovala na sekretářku. Zpráce ji pouštěli filmovat, všestnácti natočila Vlčí jámu (Weiss, 1957), kterou považuje za přelomový film (na festivalu vBenátkách získal cenu novinářů). První manžel Miloš Forman vzpomínal: „Na festivalu v Benátkách se jí novináři ptali, kolik má pokojů a jakými květinami si ráda zdobí byt. Přitom ona tehdy bydlela v neuvěřitelné díře a já v podnájmu, kam návštěvy po šesté hodině večer vůbec nesměly.“

Stala se naší neobsazovanější herečkou, roku 1960 získala na festivalu vLocarnu cenu za Krejčíkův Vyšší princip, doma pravidelně získávala ocenění Herečka roku.

Sklízela obdiv a vavříny na všech domácích i zahraničních festivalech. Měla štěstí na režiséry, kteří jí poskytli příležitost a dokázali ji vést. Nebýt však její učenlivosti, talentu a pokory, asi by byla jen stěží už v roce 1958 vyhlášena domácí Herečkou roku. O dva roky později dostala za svůj výkon v Krejčíkově Vyšším principu v Locarnu Stříbrnou plachtu a doma se opět stala Herečkou roku.

Z režisérů, s nimiž během let spolupracovala nejraději, vzpomíná asi nejvíce na Jiřího Krejčíka, Vojtěcha Jasného, Evalda Schorma a Zdeňka Podskalského. Začala pracovat i v zahraničí - v NDR, SRN a Maďarsku. Za rozhodující považuje domácí spolupráci s Evaldem Schormem (filmy Každý den odvahu - 1964, Návrat ztraceného syna - 1966, Farářův konec - 1968 a Vlastně se nic nestalo - 1988). Další slavné filmy a TV: Baron Prášil (1961), Kdyby tisíc klarinetů (1964), Ženu ani květinou neuhodíš (1966), Noc na Karlštejně (1973), TV seriál F. L. Věk (1970), Slečna Golem (1972), Hodíme se k sobě, miláčku? (1974), Mladý muž a bílá velryba (1978).

Na přelomu 70. a 80. let si ve filmové práci dala pauzu (“Pořád mě obsazovali do rolí mladých dívek, ale už mně bylo přes třicet a bála jsem se, že skončím jako stárnoucí diblík.“) V jiné kategorii hrdinek zaujala hlavně ve filmech Jiřího Svobody Schůzka se stíny, Zánik samoty Berhof, Skalpel, prosím a v televizní Jehle, kde hrála zcela nenalíčená a nebála se ukázat stárnutí. V Citlivých místech (1987, režie V. Drha) si zahrála s dcerou Terezou Brodskou.
Filmy 90. let: Hrad z písku (1994), Návrat ztraceného ráje (1999), Početí mého mladšího bratra (2000).

Na divadelní prkna si poprvé troufla vystoupit ve 30 letech po boku tehdejšího manžela Vlastimila Brodského. V posledních letech se věnuje hlavně zájezdovému divadlu, některé hry se dočkaly až 250 repríz (role si hledá a vybírá většinou sama).

V roce 2007 získala Českého lva za roli ve filmu Kráska vnesnázích.

Tolik její herecká kariéra, ale ani soukromý život není bez zajímavosti.

Poprvé se vdávala v osmnácti za Miloše Formana, se kterým se seznámila na natáčení filmu Štěňata, kde byl tehdy ještě neznámým asistentem režie. Po třech letech se rozvedli. Herečka se brzy provdala za hvězdu východoněmeckých filmů Ulricha Theina, ale ani tenhle vztah dlouho nevydržel, údajně kvůli jazykové bariéře. Jejím třetím manželem se stal v roce 1964 o dvacet let starší kolega Vlastimil Brodský. Narodila se jim dcera Tereza (*1968) a manželství trvalo 16 let. Po rozvodu zakotvila na deset let ve vztahu s hercem Jaromírem Hanzlíkem, o osm let mladším. Počtvrté se provdala v 57 letech za vrstevníka a kolegu Jiřího Zahajského.

Dcera Tereza má s manželem, fotografem Herbertem Slavíkem, syna Samuela (*1996), Jana Brejchová si sní zahrála například ve filmech Citlivá místa a Vlastně se nic nestalo.

Řekli o ní:
Jan Werich: „Naše jediná skutečná filmová hvězda se jmenuje Jana Brejchová“.

Režisér Jiří Svoboda: „Patří k hercům, kteří se do postavy umějí opřít celou svou osobností. Odváděla vždy skvělou práci a dokázala přijít i s novými nápady.“

Nejlepší kamarádka Jiřina Jirásková: „Když se sejde víc než pět lidí, Jana nepromluví.“

Vlastní charakteristika:
Nikdy jsem nerecitovala, ani na besídkách. Jsem šílená trémistka. Nenapadlo mě být herečkou. Však se ve škole divili, že zrovna mě vzali k filmu.

Citáty:
Když někdo něco doopravdy umí, tak je slušný. I v životě. To spolu jaksi drobně souvisí.

Jsem plachá, musím znát lidi okolo sebe.

Mám ten dar, že nikdy ničeho nelituji - co jsem dělala, jak jsem žila - ani si nedělám starosti s tím, co mě jednou čeká. Těším se z toho, co je teď.

zdroje: cfnu, filmnet, cfd

Máte rádi Janu Brejchovou?
Líbí se vám jako žena?
Co říkáte jejímu přístupu k stárnutí?
Chtěla byste to umět jako ona?

 

 

 

 

TÉMATA:
KRÁSA