Jéjeje...bolest fyzická či psychická??? Kdo ji zažil nezapomene. Navždy mu zůstane v podvědomí a kdykoliv se znovu vyskytne, je zle. Ve smyslu obrazném i doslovném. Ačkoliv se navenek jevím jako velmi silná osobnost, nejen konstitučně, ale i charakterově, co se bolesti týká, jsem srab.
A jak se takový srab projevuje?? Inu, různě.... V případě bolesti fyzické můj práh bolesti klesnul sakra hluboko. V případě bolesti psychické jsem o něco silnější a odolnější. Joooo, tomu se říká "škola života". Tak dlouho mě život mučil, až jsem se z ran osudu poučila. A naučila se podobným bolestem částečně předcházet a také a to je důležité, jak se jich co nejrychleji zbavit, pokud nastanou.
Bolí mě žaludek, bolí mě kotník, bolí mě v krku, bolí mě celej člověk. Někdy ráno vstanu a neopařím se čajem, ale cítím se na takových sedmdesát až osmdesát let. Když se podívám do zrcadla, tak se zas ale musím pochválit. Nevypadám věru zle. Během dne se bolesti ustálí jen na určité partie, které se ozývají téměř pořád a dávají tak člověku znát, že dosud žije.
Jak už jsem nastínila, můj práh bolesti se snížil tak hluboko, skoro ho nevidět, za což vděčím zřejmě dvěma porodům. Pokud bych měla porovnat různé druhy bolesti, tak porodní bolesti vyhrávají na celé čáře. A když vám pak porodník zašívá hráz bez umrtvení, je to vcelku snesitelná záležitost. Ale kdybych nebyla porodem natolik vyčerpaná a oslabená, udělala bych víc, než ho pouze slovně napomenula.
Kdo chce zažít tu správnou bolest, ať si "vychutná" porodní bolesti každé 1-2 minuty cca dvanáct hodin v kuse. To je pak to správný sado-maso. Jenže já tyto praktiky nepreferuju, tudíž mi ani porodní bolesti nepřirostly k srdci. Obdivuji ženy, které rodí víckrát než dvakrát. Ale v tom bude zřejmě zakódován nějaký skrytý rozmnožovací pud, kterým nás příroda obdarovala. Přes porodní a další komplikace se znovu a znovu pouštíme do plození potomků.
Často se mi tvoří modřiny. Stačí víc zmáčknout zápěstí, ruku, nohu, cokoliv a už mi naskočí modřina. Modřina bolí víceméně pouze tehdy, když se jí dotknete.
Jednou jsem takhle nesla košík s prádlem a dveřní klika se mi připletla do cesty. Bolest, která zvěstovala vytvoření pořádné podlitiny mi málem vhrkla slzy do očí. Práskla jsem košem na zem a sebou na postel a mnula si postiženou paži. Následující týden jsem měla možnost sledovat barevné zpracování od černé, přes modrou, tmavě zelenou, světle zelenou, k žluté a nakonec tělové barvě.... a mé výtvarné umělecké sklony si užily vrchovatě.
Ať je bolest psychická nebo fyzická, pořád je to bolest a té by se mělo předcházet. Pokud není zbytí (málem jsem napsala "zblití") je třeba si uvědomit, že jsme jen lidé a né roboti a tudíž i bolest je lidská. A k životu bohužel patří. Smiřme se s tím!
Elioza
Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.
Hezké, ty porodní bolesti znám z vyvolávaného porodu. Po minutě, křížové a od 9.00 do 17.30. Když doktor přišel a pravil: „Já vám to dám kapat trochu víc, ono bude víc bolet, ale zase se to urychlí,“ řekla jsem chlapským hlasem, já, slušný člověk: „Nešahej na to a vypadni od tý hadičky!!“. Už nikdy vyvolávaný porod! :) Míša
Jinak dnes stále povídáme o bolesti
Jak snášíte bolest všeobecně?
Můžete o sobě říci, že jste hrdinka, nebo spíš opak?
Souhlasíte s tvrzením, že muži jsou padavky?
Jak vzpomínáte třeba na porod?
Pište, co vás k tomu napadne na redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
Já jsem dnes našla nějaký protokol o porodu, jak se mi narodil Vašek. Měl to v kartě u lékaře, tak jsem si kdysi udělala kopii. Potěšilo mě, že tam je i přesný čas narození. To mi pomůže při horoskopech.
Holky, ale vydržely jsme to a sátlo to za to, ne??
Michaela Kudláčková — #4 Michaela Kudláčková — #10 Taky mi Míšo vyvolávali porod, přenášela jsem dvojčata a měla díky jejich léku Prostinu a oxytociny 6 dnů děsné stahy, hrůza. Dětem se na svět nechtělo, mně popraskalo břicho i nohy a dostala jsem horečku, tak mi 7. den udělali radši císař. Tož jsem si užila týden porodních stahů a bolesti po císaři též...
selinka — #2 to je fakt, siti bolelo poradne, citila jsem kazde pichnuti a po prvnim porodu jsem si dobre 14 dni nesedla
mladej je 21.12, tak i stedrovecerni vecere byla na stojaka jako v bufetu 
jeste jsem mohla bastit vleze 
jinak na porody si stezovat nemuzu, byly 3 a vsechny takovou rychlosti, ze to ani nestacilo poradne bolet
átéčko — #9 ..tomu rozumím
Michaela Kudláčková — #4 Mě u porodui Vládíka nejdříve nechali se dvěma rodičkama v pokoji, abych prý spala, ale bolesti jsem měla od 16hodin. Jenže sestra řekla, že až to budou bolesti, tak se nebudu usmívat, že polezu po čtyřech..
al já jsem ty dvě nechtěla budit a po čtyřech jsem lezla jen v duchu a tiše, abych je nebudila. jak jsem měla křížové bolesti, tak jsem si na kříži rozdrápala takové kolo.
Ráno to pak šlo rychle, přestože jsem se opět usmívala.
Prcek šel tak rychle, že jsem byla celá potrhaná. Doktor mi to šil bez umrtvení a řekl, že už to tak rozbolavělé, že to nemůžu cítit. PRÝ.
A to už jsem se neusmívala, to bych ho nakopala.
Tohle byla fyzická bolest při porodu, jenže ta, co přišla pak, když, a jak, mi sdělili, že dítě je postižené, ta bolest byla jiná. Horší.
Quentinová z Montargis (Kentánová) — #5 .".okusovat pelestě"
Quentinová z Montargis (Kentánová) — #5 ...hele s Míšou jsem vyprávěla personálu vtipy, s Pájou jsem si škábala do zdi srdíčka, abych se zabavila a s Johankou jsem doktorovi tvrdila, že ale "fakt ještě nerodim protože to fakt poznám".
Musel se se mnou vsadit, že miminko bude do deseti. Bylo půl. Johanka se narodila v 9:40.
To jen s tou Alicí to byl takový vos.r
maje — #1
já si to rozčilení dokážu hodně živě představit
a vůbec se nedivím, to byla náhodou Míša ještě hodně slušná
Elioza))) také jsem v klubu fajn porodů
a držím s tebou basu
Míša: Chlapským hlasem a dost drsně...volala vedle mne na porodním lůžku jedna paní rodička Hnědočeška---More, jáj, to bolí, já vám na porodný se.u
)) Nikdy na ní nezapomenu a pak na jinou maminku na tzv.hekárně...což v mém případě byly 2lůžkové pokoje s vlastní koupelnou a TV...Já jsem nevěděla, zda sedět, ležet, chodit, funět, být na balonu nebo na zemi...chtěla jsem okusovat pelestě od postele nebo svoje pantofle mít mezi zuby...a ta druhá mamča si tam hověla v posteli, klídek, brnkačka, jedla nějaký salám, prej aby měla sílu a furt dávala nahlas ESO sobotní na Nově...
chtěla jsem jí zabít
maje — #1 ..byla jsem ne rozčílená, ale hodně pekelně na.raná, protože už jsem nemohla a hlavně se nic nedělo jen ty bolesti.
Po té co jsem žádla sestru, ať "mě laskavě milostrdně zastřelí a to hlavně rychle", jsem poslala do háje toho doktora.
Na výzvu "stále si dýchejte jako pes" jsem odsekla "nesnášim ty smradlavý čtyřnohý bestie a dejchat už taky nebudu".
Pak jsem vyhodnotila, že uteču a chtěla jsem jít na záchod. Jenže mi překazili plán útěku a přinesli mísu.
Alice se narodila skoro do té mísy, protože paradoxně stačilo mě prostě posadit. I o tři hodiny dřív!
selinka — #2
no u prvního porodu jsem cítila lokální umrtvení jako píchnutí na několika místech, pak už zašíval lékař jako švadlenka a já nicmoc necítila
zato při druhém, tentokrát vyvolaném porodu, asi začali šetřit s anestetikem a opíchání se nekonalo a začal rovnou šít, také jsem cítila každé propíchnutí a protažení atd. jen jsem se zmohla ho upozornit na to, že mě to bolí a že to neopíchal a on, že prý ano...asi si myslel, že to nepoznám či co...
zmetek jeden 
Já tak pobavila porodní sál po prvním porodu, ležela jsem šťastná jak blecha, že už je to konečně za mnou a najednou bolest jak sviňa, až jsem se vzpřímila do sedu. Abych to odlehčila, tak říkám "no ženské mě varovaly, že šití bolí víc než rození". Dostalo se mi suché odpovědi "my vás teprve umrtvujeme". Asi na mě šetřili nebo co, doslova jsem cítila každé propíchnutí kůže ...brrr
eliozo, máš recht. k životu patří. mně stačí i prevence na gynekologii (proto tam chodím 1x za 3 roky - na výměnu a opětovné zavedení tělíska
).
míšo, nějak si tě nedokážu představit takhle rozčílenou
