Foto: Shutterstock
Jejich firma procházela v minulém roce bouřlivým obdobím. Zaměstnanci nebyli spokojeni s novým šéfem, který je doslova sdíral z kůže. Pár z nich tlak nevydrželo a raději dalo výpověď. Problémy se brzy donesly až k majiteli firmy, který si ho pozval na kobereček. Ale protože nový šéf dokázal hezky hovořit, vše vylíčil v úplně jiném světle, aby jeho obavy uklidnil. Podařilo se.
Jenže podřízení se s nespravedlností odmítali smířit. Rozhodli se dokázat, že jejich nadřízený není člověkem na svém místě. Za celým odbojem stála Dáša. Sesbírala důkazy o šikaně zaměstnanců a dokonce i o tom, že si vedoucí díky své pozici zajišťuje výhody pro vlastní potřebu. Vše poslala na patřičné místo, samozřejmě anonymně. Svou práci potřebovala a bála se pomsty v případě, že by jim záměr zbavit se prolhaného vedení nevyšel. Všichni kolegové pak slíbili, že ji neprozradí. Ostatně šlo i o jejich dobro. Letos to ale jeden z nich nevydržel.
„Šéf, který krizovou situace opět ustál, si mě po směně pozval do kanceláře a nabídl mi místo vedoucí směny po holce, co odcházela na mateřskou. Nadšeně jsem souhlasila, však jsem si na tenhle postup myslela pěkně dlouho. Taky jsem si ho zasloužila. Pracuji tu už čtyři roky a troufám si tvrdit, že dobře. Jenže to bohužel mělo háček,“ líčí Marika, která dostala na výběr. V případě, že chce lepší a lépe placenou práci, musí šéfovi prozradit, kdo spiknutí proti němu vedl.
„Samozřejmě jsem absolutně neměla v plánu vyklopit mu něco takového. Dáše jsem slíbila, že si to nechám pro sebe. Nejsem žádný práskač. Jenže on mě přitlačil ke zdi. Prý vedoucí místo nemůže obsadit člověkem, kterému by nemohl stoprocentně věřit. A jak by mohl věřit mně, kdybych kryla zaměstnance, který mu dělal zle. Cukala jsem se, ale on nasadil ty svoje ukecávací řeči, které konec konců zabraly i na majitele firmy. Různě mi promlouval do duše. A prý že neudělám nic špatného, když řeknu to jméno, protože dotyčný je vlastně taky práskač. A jestli si myslím, že by mě takový člověk taky kryl, kdyby šlo o jeho vlastní výhody. Nakonec mi řekl, že nemusím žádné jméno vyslovit. Stačí prý jen kývnout v pravou chvíli, až bude jména kolegů číst,“ popisuje nepříjemné okamžiky v šéfově kanceláři Marika, která na hru nadřízeného přece jen přistoupila. Jakmile zaznělo Dášino jméno, kývla. Sotva znatelně, ale jemu to evidentně stačilo. Podal jí pracovní smlouvu na vysněnou pozici a ona ji podepsala. Měla radost, ale bohužel ne v takové míře, jak by mohla.
„Jsou to dva týdny a já se v tom pořád plácám. Tíží mě svědomí, že jsem podrazila kolegyni. Pořád čekám, kdy se jí šéf začne mstít. Zatím se nic neděje. Možná jen nechce, aby si moje povýšení někdo spojoval s jejím vyzrazením. Je skvělý stratég. A tuším, že po mně časem bude donášení na kolegy ještě chtít, jak trochu naznačil. Tak mě prozradit nesmí i kvůli sobě,“ přemýšlí Marika, která teď řeší dilema. Nechat věci, jak jsou, a radovat se z nového místa? Nebo se kolegyni přiznat a dát výpověď, aby ulevila svému svědomí?
„Druhou variantu by volilo srdce, ale tak za vodou nejsem, abych mohla přestat poslouchat hlavu,“ dodává smutně.
K článku se nám vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka.
Marika si již zvolila. A to zcela vědomě. Obhajovat se tím, že byla přitlačena a manipulována a dokonce „jen přikývla“ je nyní dětskou obhajobou a neochotou si přiznat reálný stav situace. Touha po povýšení, která je pochopitelná i z hlediska finančního benefitu zkrátka zvítězila. Marika si zvolila cestu, která měla v tu chvíli pro ni větší hodnotu. Teprve nyní si začíná uvědomovat důsledky svého rozhodnutí. A pokud má někde uvnitř zdravě nastavený morální kompas, svého povýšení si asi ani v budoucnu radostně neužije. Je mnoho aspektů, které si zatím ani nepřipouští. Naivní je předpoklad, že ji šéf nepotopí a nikdy se veřejně neprovalí způsob jejich nové „spolupráce“. Pokud na své pozici setrvá, její vítězství bude permanentně kaleno obavou z prozrazení a vztahy s kolegy na pracovišti tato situace negativně ovlivní. Nemluvě o pocity viny vůči Dáše. Marika je nyní na své vysněné pozici a čeká ji zjištění, zda má odhodlání ale i dispozice ke slizkému fungování ve velmi kluzkém rybníčku. Představa a nabídka jejího šéfa je zřejmá. Pokud je pro Mariku hodnota jejího osobního profitu cennější než sebeúcta a morální kredit, možná se v tomto nastavení ukotví a stane se „úspěšnou a užitečnou „zaměstnankyní. Bez ohledu na to, že se přidává k táboru, proti kterému dříve - byť jen pasivně sama protestovala.
Říká se, že každý máme nějakou cenu. A také máme každý jinak nastavené morální či etické hranice. Vždy je to ale na naší volbě, která nám ukáže nelítostně naše priority. A to, co je třeba zvážit, je každodenní konfrontace se svým obličejem v zrcadle.
|
|
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Taky jsem si myslela, že povýšení je jen radost, ale když jsem ho dostala, začala jsem cítit obrovský tlak a měla pochybnosti, jestli na to mám. Najednou víc odpovědnosti, delší směny a méně času na sebe. Pracovní podmínky se mi změnily a musela jsem se přizpůsobit, i co se týče oblečení. Hodně mi pomohly kvalitní pracovní kalhoty, které jsou pohodlné a vydrží i celodenní nošení. Pokud někdo hledá opravdu dobré, doporučuji kouknout na https://www.ardon.cz/c/355/kalhoty. Fakt je poznat rozdíl :)
Nevím, zda si čerstvě povýšená Marika pomohla. Je totiž docela dobře možné, že už teď kolektiv tuší, že kolegyni prozradila. A jen čeká na vhodnou příležitost. Pokud někdy v budoucnu tento šéf z firmy z nějakého důvodu odejde, patrně s kolegy Marika nevydrží. Protože on ji klidně práskne, to jsem přesvědčená. A ona odhalení neustojí. Těžko říct, kde bude hledat zaměstnání, kde o ní budou stát. Takže její pozice není žádná výhra. Odteď nebude klidně spát a denně bude chodit do práce s nechutí. Vybrala si svou cestu sama. A jednou se taky sama vytrestá. Až to bude nejméně čekat, tohle její kývnutí se otočí proti ní...
Fuj. Mariko, stokrát fuj.
Ono takový rozhodování není jednoduchý, ale musím říct, že jako svobodná a bezdětná bych nekývla - mít takovou situaci po celej život v hlavě.... těžko se pak usíná. Navíc u charakteru šéfa i majitele se dá předpokládat, že nezůstane jen u vyžádání jména, ale budou následovat další "žádosti". Ostatně kam se vytratil všechen vzpurnej kolektiv?
S rodinou a dětma už je rozhodování těžší - za všech režimů. Ale stejně, já bych radši k pokladně a s čistou myslí, i když mě to pípání dost štve.
Dáša se neměla svěřovat. A opět se potvrzuje to, co tvrdím, že přátelství mezi ženskými neexistuje. A jak ji "přitlačil ke zdi"? Takže už stejně odněkud věděl, že Marika práskne a Dáša, že bojovala proti němu.
Marika má v podstatě jen tři možnosti. Buď se přizpůsobí a bude bezpáteřní, jak to mnoho obdobných pozic vyžaduje, nebo zůstane na svém postu a svědomí ji bude dál užírat, až si z toho přivodí různé nemoci a nebo odejde.
Netroufám si soudit. Málokdo tuší jak takový nátlak probíhá. I když jsem svého času sama radši oželela výhody v práci, abych nepoškodila kolegyni, pamatuji si ten nátlak. Bylo to jedno z nejodpornějších období v mém životě. Jsem přesvědčená, že málokdo to vydrží. Myslím, že šéf Mariky velmi dobře věděl a znal slabé místo kolektivu. Marika má peklo sama se sebou a je to pro ni ponaučení do budoucna. Osobně se domnívám, že by pro ni bylo nejlepší odejít jinam, protože šéf už dnes ví, že byl efektivní a ví jak přitlačit na pilu, až bude chtít, aby donášela na kolegy, nebo jinou špinavou práci. No a samozvaní soudci by si něco podobného měli vyzkoušet, než začnou soudit.
uz neskoro odchadzat. sef to Dase "vytmaví" tak ci tak. kazdopadne, to od Mariky bolo odporne. skôr mala ist za vedením a povedat im, co od nej sef pozadoval. alebo sefovi povedat, ze ona nevie meno tej osoby.
Jsi absolutní morální bahno a hnůj, Mariko a nechtěla bych tě mít ani jako vzdálenou kolegyni, natož jako šéfovou.