Foto: Bontonfilm
„Ten film je hodně o tom, co znamená být jiný. O jinakosti, o vybočování z toho, co společnost považuje za normu,“ vysvětluje Hanka Vagnerová. „Hlavní hrdinkou je Rebeka Poláková, a já hraju její kamarádku. Ta naopak splňuje všechna očekávání společnosti, má správného partnera, dělá všechno ‚v pravý čas‘ a žije podle pravidel. Moje postava tak vlastně jen podtrhuje hrdinčinu odlišnost a ztěžuje jí život.“
Sama herečka přiznává, že se s pocity vybočování ze zaběhnutých kolejí setkala už v mládí. „Měla jsem často pocit, že úplně nezapadám, což bylo během dospívání samozřejmě těžké. Ale myslím, že podobné pocity má většina teenagerů, že je nikdo nemá rád nebo že nikam nepatří. Postupem času, jak člověk stárne a nachází svou cestu, jsem se přestala snažit zapadnout, a už mě to tolik netrápilo,“ dodává.
Ve filmu je jedním z klíčových témat tlak společnosti na jednotlivce, aby splnili určité představy o životě. Hanka připouští, že to je realita, kterou zná i ona sama. „Od maminky jsem ten tlak necítila, tak jako třeba hlavní hrdinka, ale od společnosti určitě ano. Myslím, že se to ale zlepšuje, že se o tom začíná mluvit. Že ne všichni musí žít podle jednoho vzoru, a že ne každý chce nebo může naplňovat ta očekávání.“ Podle Vagnerové je důležité, aby se podobná témata otevírala citlivě a s respektem. „Je dobře, že se tohle téma otevírá, ale jako společnost máme před sebou ještě dlouhou cestu, abychom dokázali být tolerantní k tomu, že každý má svou vlastní cestu,“ zdůrazňuje.
Tři hlavní ženské postavy filmu, Barbora Bobuľová, Hana Vágnerová a Rebeka Poláková
Foto: Bontonfilm
Film se také dotýká intimity hlavních postav a odlišnosti i v této oblasti, což může být pro některé diváky překvapivé. Hanka si ale nemyslí, že by tyto aspekty příběhu měly vyvolat šok. „Dnes už jsou to věci, o kterých se víc mluví. Bylo by ale krásné, kdybychom v budoucnu dokázali vytvořit dialog mezi různými skupinami. Lidé se odlišností často bojí, protože je neznají, a to v nich vyvolává pocit ohrožení. Nevědí, co to přinese nebo jak by to mohlo ovlivnit jejich životy. Proto často reagují odmítavě. Bylo by skvělé, kdybychom se jako lidstvo jednou přestali jinakosti bát,“ uzavírá.
Zdroj: Autorský článek
Nový komentář