„Slávek před těmi čtyřmi roky nechtěl o dalším dítěti ani slyšet. Pořád tvrdil, že stačí dva kluci, co už máme. Nechtělo se mu znovu vychovávat malé miminko, uskrovňovat se. Já si ale nemohla pomoct. Strašně jsem toužila po tom být zase těhotná a přivést na svět dalšího úžasného človíčka. Mít velkou rodinu,“ vzpomíná Dana na motivaci, díky níž za dalšího člena rodiny neúnavně bojovala. Manžel nápor nevydržel a nakonec rezignoval. A tak se pět měsíců na to těšila z pozitivního těhotenského testu.

Foto: Shutterstock

Byla zdravá a vše probíhalo bez problémů. Porod byl sice komplikovanější, dal jí pořádně zabrat, ale rychle se zotavila. I Slávek se z třetího syna začal radovat. Jenže tentokrát nešlo vše tak hladce, jako u předešlých dvou chlapců. Zaostával ve vývoji za svými vrstevníky. Dana se utěšovala, že to jistě brzy dožene, ale nestalo se. V jeho třech letech lékaři potvrdili, na co rodiče celou dobu mysleli. Jen to nechtěli vyslovit nahlas. Honzík je mentálně retardovaný.

„Sice jde o retardaci lehkou, ale i tak je to pro nás těžká rána. Hlavně pro mého muže. Honzíkovi se od té doby vyhýbá, a dokonce už i prohlásil, že je to moje dítě. To já ho prý chtěla, tak ho mám. Hází veškerou vinu na mě. Lituje, že se nechal přemluvit. Děsně mě to bolí. Samozřejmě našeho nejmladšího syna i přes to všechno miluju. Musím ale přiznat, že i mě občas mrzí, že jsem byla před čtyřmi lety tak neoblomná. Vědět, co bude, asi bych další dítě oželela,“ přiznává Dana.

Čtěte také:

Reklama