Lída se narodila na malé vesnici.
Od malička dělala svým rodičům radost, plnila jejich představy o šikovné a chytré dceři. Velice dobře se učila, a tak lehce vystudovala střední školu. Její maminka vždy toužila být lékařkou, a tak měla ohromnou radost, když se díky jejímu nemalému vlivu Lída dostala na medicínu.

Lída byla velmi mladé děvče, když se odstěhovala do studentských kolejí okresního města. Vždy studovat chtěla, i ona cítila, že jejím cílem je vystudovat vysokou školu. Již v průběhu prvního semestru poznala Václava, do kterého se zamilovala.

Poprvé si začala uvědomovat jiné stránky života a ve svých dvaceti letech se zatoužila vdát a mít děti. Václav byl šťastný, že má tak krásnou a chytrou dívku, a tak proti svatbě nic nenamítal. Začali si plánovat budoucnost a snít o tom, jak budou vypadat jejich děti.

Navíc si Lída začala uvědomovat, že jí studium medicíny nepřináší to, co od něj očekávala. Jakoby díky lásce pohlédla dál než do dalších dní a uvědomila si, jak moc ji při výběru školy ovlivnila maminka. Přerušila studium a jela vše oznámit rodině.

Tam se vše podstatné odehrálo asi následovně:

Maminka: "Lído, ty jsi se snad zbláznila, vždyť si zkazíš život, když školu nedokončíš!"
Lída: "Ne, nezkazím, vždyť můžu studovat i později."
Maminka: "Neumíš si teď představit, jak tě děti zaměstnají. Na školu si ani nevzpomeneš, nedělej to."
Lída: "Ne, já už nechci studovat medicínu. Nepřináší mi to, co jsem očekávala. Studium ukončím."
Maminka: "Tak se alespoň hned nevdávej, rozmysli si to ještě, vždyť co si lidi o nás pomyslí. Nejchytřejší holka na vsi a ona toho nechá!"
Lída: "Nepřemlouvej mě, mami, už jsem se rozhodla. Nebudu studovat dál, vdám se a chci mít děti."

Lída si udělala vše po svém, maminka se s tím musela smířit.

Teď je Lídě čtyřicet let a stále si dělá vše po svém. Po době, kterou musela strávit s dětmi na mateřské, začala studovat žurnalistiku, tedy obor, který ji vždy zajímal.

V zaměstnání se dobře uplatnila, a díky svému skvělému vztahu k této práci, je z ní v současnosti výborná novinářka. Zastává vedoucí pozici a dělá to, co ji zajímá a co má ráda.
Musela překonávat různá uskalí, která vlastně začala tím, že své matce musela opakovaně říkat "ne" na její žádosti a prosby.

Neměla to ale nijak lehké ani ve své kariéře. Žena na vedoucí pozici musí bohužel vždy snášet závistivé narážky kolegů.

Naštěstí byla Lída přirozeným způsobem inteligentní a dostávalo se jí i schopnosti autoritativního jednání. Ještě před ukončením vysoké školy stanula na vedoucím místě.
Prostředí v práci však nebylo ideální. Měla služebně staršího kolegu, který měl k ní velice nemístné poznámky. Musela být velmi pozorná, on čekal na každou její chybu. Dokonce jednou zaslechla, jak o jejím jednání říká, "no, jo, to víte, ženská...". (Těžko by někdo v takovéto situaci někdy řekl "no, jo, chlap...", že?)

Její kolegyně, nejčastěji ty podřízené, si mezi sebou často šuškaly, kterak se Lída málo stará o děti a manžela. Neustále se projednávalo, jak její děti trpí tím, že je obstarává jen po telefonu, a starostí závistivých žen bylo také, zda má "ten její" doma vůbec uvařeno.

Jindy musela Lída odejít z práce dřív, jelikož musela s dítětem k lékaři. Opět se neslo v zákulisí, "no, tohle přeci jen není místo pro ženskou...".

Lída o všem věděla a uměla si s tím poradit. Pokud měla nějaký cíl, myšlenku nebo nápad, většinou se neohlížela na své okolí a vše prosadila. 
Prohlédla závistivost kolegyň a na sexistické poznámky kolegů si zvykla. Naštěstí se jí již jednou v životě vyplatilo, nedbat na chování a rady svého okolí, a tak ve své kariéře pokračovala až do míst nejvyšších.

Manžel si sem tam uvařil sám a dětem se Lída věnovala hlavně v průběhu víkendu. Svět se nejen nezbořil, ale byl pro ni stále pevnějším. 

Nemusíte dbát uštěpačných rad a pokynů svého okolí a dokonce ani představ vaší matky o vašem životě. Máte právo, rozhodnout se o svém jednání podle svého, vždyť jste to vy, kdo nese jeho následky. Nenechte se odradit při vaši práci narážkami, a třeba i nenápadně házenými klacky pod nohy.
Asertivita říká - jde o váš život, co se v něm stane, záleží na nás samotných a na nikom jiném. My sami musíme být soudci vlastního chování. 

Jednou z asertivních dovedností je:
Umět říci asertivní "ne".

Asertivní právo číslo 1 zní:
Máte právo sám posuzovat své chování, myšlenky a emoce a nést za ně i za jejich důsledky sám odpovědnost.

Všechna základní asertivní práva se odvozují od tohoto základního a prvního, které dává oprávnění být rozhodčím ve vlastních životních rozhodnutích a nést za ně odpovědnost. 

Zdroje: Tomáš Novák, Yveta Kudláčková, "Asertivní žena", nakl. Grada Publishing 2000
Věra Capponi, Tomáš Novák, "Asertivně do života", nakl. Grada Publishing 1994  

Jste asertivní? Nevíte? Udělejte si test.