Je to v první řadě noční můra každé maminky. Povím vám, že já z toho mám přímo panický strach.
Před očima mám ty vztekající se rudé křiklouny, kteří se svíjejí v obchodě u regálu s čokoládou. Brrr, v tu chvíli jsem si svatosvatě slibovala, že JÁ takové dítě mít NEBUDU…
Jaká bude praxe, to ukáže čas.
Teď trochu teorie, ať jsme připravené, případně zkušené maminky ať mají co vytýkat.
Dozvěděla jsem se, že
- záchvaty vzteku nejsou nebezpečné, a to ani v případě, že dítě vzteky ztratí dech a omdlí. Omdlením se mu naopak dech obnoví a ono se probere (nechtěla bych to zažít, musí to být šílený).
- záchvaty vzteku nejsou chybou rodičů, je to pouze vybití nahromaděných emocí, které dítě neumí jinak zpracovat (zatím). Není totiž trpělivé, a tak pokud se mu něco nedaří, nemíní dál čekat a vztek je první emocí, která je na skladě.
- záchvaty vzteku potkají téměř každé dítě ve věku 2-4 let (nepěkná to informace).
Právě nahromaděné emoce můžete z dítěte „vypustit“ nějakou tvořivou činností. Hodně kreslete, modelujte, vyprávějte si nebo společně vymýšlejte strašidelnou pohádku. I hodně fyzické aktivity pomáhá. Napadá mě, jestli můžu chodit s tříletým dítětem běhat?
Důležitý je i pravidelný odpočinek a harmonické domácí prostředí. Příliš mnoho stresu například z rozhádané rodiny také podporuje záchvaty vzteku.
Jak záchvaty vzteku řešit?
Záchvat vzteku je extrémní způsob, jak upoutat vaši pozornost. Věnujte dítěti dostatek pozornosti, ale ne ve chvíli, kdy vypukne záchvat. Vaše přehnané emoce v tu chvíli celou situaci ještě zhorší. Nejlepší je ignorace.
Stiskněte dítě v náručí – fyzická blízkost může vést k uklidnění. Kdo zvládá „metodu pevného objetí“, pak ji může využít.
Na veřejnosti dítě rychle odveďte z místa a nijak na jeho chování nereagujte. Někdy ovšem na „útěk“ není čas, a tak je třeba záchvat přežít.
Sama sobě můžete pomoci tím, že dítěti řeknete: „Koukej, jak na tebe tamta paní kouká!“ Pravda, dítěti to třeba nepomůže, ale „tamta paní“ se bude cítit nepříjemně, a vy se alespoň zbavíte nežádoucího publika.
A co studená sprcha? Tak často doporučovaná rada?
Zastánkyně tvrdí, že to zkusily párkrát a je klid. Víc si dítě záchvat vzteku nedovolilo.
Jenže odpůrkyně jsou tvrdě proti. Zkušenější maminky mě poučily následujícími domněnkami, které, si myslím, rozhodně nejsou zcestné.
Čím starší dítě, tím více to může pociťovat jako ponižující záležitost. Někdo, koho má rád a ke komu vzhlíží, ho takhle ponižuje. V extrémních případech to může porouchat celý rodičovský vztah na celý život.
Studená sprcha může způsobit šok. Při rozčilení se zrychlí tep, rozšíří se žíly, které se při prudkém zchlazení zase stáhnout. Dítě se uklidní, možná i proto, že tento šok způsobí známé „zajíknutí“ a chviličku se nemůže nadechnout.
Tato metoda může vyvolat i strach z vody nebo nesnášenlivost vody ve tváři.
A jelikož je to složitý problém, požádala jsem o radu kinezioložku Ing. Marii Handlířovou, CSc. (www.kineziolog.cz), která mi o zákoutích dětské duše řekla toto:
„Vztekání dětí většinou svědčí o špatné komunikaci mezi rodičem a dítětem. Podle mých zkušeností děti touží být chváleny a pro pochvalu jsou schopny udělat věci, jež rodiče vůbec neočekávají (v kladném smyslu). Pokud je komunikace narušena a v dítěti se hromadí stres z toho, že je stále káráno (mnohdy ani neví, proč ho maminka či otec okřikují, nerozumí tomu), pak dojde k uvolnění napětí výbuchem vzteku. Takže lépe je výbuchům vzteku předcházet a vysvětlovat, proč se to či ono nemá dělat. Když už výbuch nastane, je lépe nechat jej bez nějakého zásahu odeznít a potom si v klidu sednout a domluvit se, co je špatně, proč k tomu vůbec došlo. Snadno se to řekne a hůř provede, obzvlášť když k výbuchu dojde někde na veřejnosti (ale tam sprcha stejně není), ale i za cenu, že vás budou považovat za "krkavčí" mámu, je lepší nechat dítě vyvztekat a jen dávat pozor, aby sobě nebo někomu neublížilo (i třeba poodejít). Jak dítě ztratí ze zorného pole rodiče, kterého tím "trestá", většinou se rychle zklidní.
I u malých dětí je komunikace možná, je třeba mluvit s nimi o svých pocitech ("je mi líto, cos provedl na parkovišti" a pod.). I dítě by mělo třeba mimoslovně vyjádřit, co vedlo k tomu, že vybuchlo (maminky to většinou tuší, mohou se vyptávat, aby se ujistily, že znají příčinu). Vždy je ale potřeba domluvu zakončit ujištěním, že máte dítě rádi, to by pro ně měla být nezpochybnitelná jistota. Mnoho z nás si nese do dospělosti frustrace z toho, že byli trestáni, podle svého mínění neprávem, a narušuje to pak naše partnerské i pracovní vztahy.
Takže sprcha nikdy, to je, jakoby dospělého někdo potrestal, protože doma nadává třeba na šéfa. Neřešené stresy mohou vyústit i do nemocí (alergie, astma, exémy, opakované angíny nebo bronchitidy aj.). Mnoho lidí s těmito problémy toužilo v dětství po pozornosti dospělých, po jejich pohlazení a popovídání si o dětských starostech.“
Pravda, jak by bylo vám samotným, kdyby vás někdo strčil do studené vody jen proto, že jste se zrovna pekelně naštvali?
A co psycholožka? Odpověděla mi Ing. Mgr. Danuše Mládková (www.psychologie.minimax.cz):
„Období, kdy se tyto "vzteklé záchvaty" objevují, můžeme nazvat obdobím či fází vzdoru. Objevuje se mezi druhým a třetím rokem. Je to doba, kdy si dítě začíná uvědomovat sebe sama jako autonomního jedince. Jedná se o jednu z vývojových fází dítěte a každé dítě ji prožívá jinak. U některých dětí je sotva postřehnutelná, u jiných se projevuje tím, že dítě neguje a popírá prakticky vše.
Vyplývá to z toho, že již umí rozeznávat výběr ze dvou alternativ a na každou situaci může reagovat souhlasem "ano", či negací "ne". Je zde již projev vlastní vůle a sebeprosazování se. Ne vždy je to uvědomělé. Možná bych to nazvala i jakýmsi nácvikem zkoumání toho, co to s okolím dělá.
Mnoho autorů se shoduje v tom, že vzdorovitost patří k vývoji dítěte a pouze chápající, tolerantní, avšak na druhou stranu důsledný výchovný přístup pomůže dítěti překonat toto rozporuplné období.
Pokud se dítě dostane do afektu a vzteká se, doporučila bych místo studené sprchy ("léčba šokem") odvést pozornost dítěte jinam, zaměstnat ho, aby mělo pocit, že je důležité a užitečné (děti rády pomáhají), a občas dítěti v jeho požadavcích (rozumných) ustoupit.
Zaujala mě metoda na zvládnutí záchvatu vzteku, kdy se doporučuje dítě položit na zádíčka, dlaní jej přitisknout k zemi (dítě je znehybněno a nemůže si ublížit) a v klidu monotónně počítat, dokud se dítě nezklidní. Možná by bylo vhodné začít vyprávět v této poloze pohádku. Sama jsem tuto metodu ještě nezkusila, protože mám děti velké, ale znám případy, kdy to maminky vyzkoušely a fungovalo to.“
Myslíte si stále, že studená sprcha je ideální řešení?
Jak jste to řešily vy, milé maminky?
Nový komentář
Komentáře
Tak jsem o tom dneska šla hledat na internetu, protože jsem to zrovna zažila se synem (1 rok). Od malička, když není po jeho, spustí něco mezi pláčem a křikem a to tak, že ze sebe vydává křikem veškerý vzduch a nenadechuje se nějakou dobu. Vždycky jsem ho nechala, ať se sám uklidní, až do dnes, kdy to s ním seklo a fakt to nesimuloval. Jelikož se při tom lehce uhodil o židličku, napadlo mě první, že se uhodil nějak blbě, vypadalo to jako nějaký záchvat, když jsem ho zvedla ze země, zůstal prohnutý, ale pak jsem pochopila, že je mimo - nepřítomný výraz v očích a modrý obličej. Koukla jsem, že dýchá a pak se začal probírat. Nepřála bych to nikomu a příště se budu snažit tomu předcházet a nenechávat ho s jeho emocemi a spíš odvádět pozornost. Případně když začne křičet, zkusím mu fouknout do obličeje. Dnes to způsobilo to, že jsem držela u stolu přisunutou židli, aby na ni nemohl vylézt, protože je syn šídlo neudržitelný. Mám už 5ti letou dceru a u ní jsem nikdy nic podobného nezažila, ta byla hodná, respektovala věci (dálková ovládání a pod.) nekrámovala skříňky a dokázala si hrát. Kluk jen všude rabuje, montuje, rozebírá, leze po výškách...
vychovala jsem tři děti,vztekali se pod vodu,ne ledovou,vlažnou a stačilo takových sprch asi pět a konec.Pak stačilo jenom říci,chceš pod sprchu,ne a hotovo a počase jsem nevěděla,že se vztekali.bylo je a bude.Zkouší jenom co vydržíte.Nějaké formy mazlení při vzteku?Naopak to je ještě horší a voda nikomu nikdy neublížila.Chápu horší je,když to začnou dělat venku.No neřešila jsem a plácla na zadek až se prohnuli.Je jim 36,33,22 a jsou rádi,že jsem je vychovala,do života.Pamatuji se,že jsme byli na koupališti a dcera začala a evidentně si myslela,že půjde do teplé vody,ale tp jsem ji převezla,hurá pod sprchu,kde byla ale doslova studená.Ani jsem tam s ní nedošla a byl klid,dobře věděla,že je tam studená.Nepovažuji to za týrání,je to pomůcka proti vzteku a rozhodně účinná.
Já jsem studenou sprchu asi 2x použila nic jiného nešlo dělat, protože syn vzteky modral. Po studené sprše se uklidnil
Tak já se musím přiznat, že jsem studenou sprchu jednou použila na dceři. Byly jí asi dva roky a dostala takový záchvat vzteku, že úplně zmodrala, potila se tak, že jí teklo z vlásků a ryčela tak příšerně, že našemu paneláku vibrovaly všechna okna. Od té doby - nic. a následky typu strach z vody to také nemělo.
Mladej s tím už začal
..začne to tím, že praští s tím co má poruce, křičí a ..jak my říkáme.."zgumovatí"..
...Když ho v té době třeba držím, normálně ho pomalu spustím na zem, nechám ho ležet a nevšímám si ho.....
...za pár minut je klid a 
si přijde pro pusu...
...
Studenou vodu bych nedovolila ani omylem.....fuj
Vivian:
Jak jsem psala o bráchovi, tak on je nejmladší a matka to se mnou a se ségrou taky nezažila.
Teď v dospělosti se taky dokážu pěkně vztekat.
Já jsem v dětství žádné takové záchvaty neměla
, u mě to začalo až okolo pětadvacítky
Jo a nedávno jsme koukali s manželem na nějaké video, poslal nám to kamarád. Bylo tam dítě přesně v tomhle kritickém věku a rodiče ho filmovali, ten malej příšerák ječel a válel se po zemi a když rodiče odešli, tak v klidu vstal, přemístil se zase tak, aby na něj rodiče viděli a prásknul sebou o podlahu, zase se rozječel a tak pokračoval několikrát za sebou. Takže můj názor je, že oni to moc dobře vědí, že by se takhle chovat neměli, ale prostě to na nás starší zkouší, kolik toho vydržíme. A je to jedno, jestli je divákem rodič, babička nebo i starší relativně rozumný sourozenec.
Záchvaty vzteku úplně příšerný míval můj brácha - teď už je mu přes 30 a je hroznej flegmouš. Máma to taky řešila metodou studená sprcha a jednou jsem to na něj použila i já, hlídala jsem ho a měla jsem strach, že si ublíží, tak jsem ho strčila do vany a pustila na něj vodu a byl klid. Ale na svoje děti to nepoužívám. Holce jsou 3, je přesně v tom vzteklém věku a snaží se tím většinou vynutit si nějakou věc. Zrovna včera začala doma ječet, že jí mám okamžitě koupit nějaké bonbony, na rozumné argumenty typu "dneska nikdo nepracuje, paní prodavačka chce být doma a slavit s dětmi velikonoce atd...." absolutně nereagovala a nakonec do mne vzteky kopla. To už jsem nezvládla a jednu jí švihla přes tvář. Přestala se vztekat a začala litovat, ale byl za chvíli klid. Vím, že to není příliš konstruktivní řešení, ale rady jako pevné objetí u nás naprosto nefunguje, to je naopak schopná mi nafackovat a pokopat.
RenataP: náš syn je opečovávaný, chválený a vzteká se taky
tyrkys: Tohle jsem viděla několikrát. Tak mne spíš pobavil příspěvek Tanzánie č. 3. Tam by se dalo říci, že se výstižně naplnila slova rčení "ani pes po něm neštěkl".
K tématu
:
http://www.super.cz/vtipky/1372-pouzivejte-kondom.html
S tímhle vlastní zkušenost nemám, mí synci se nevztekali, vůbec, ani jeden. Což není žádná výchovná zásluha, jen asi mimořádné štěstí. Ovšem kamarádka má syny ve stejném věku, jako jsou ti moji, a pamatuji si velmi živě, kolikrát je musela vrazit do sprchy a osvěžit studenou vodou. Trvalo to asi rok, pak je to přešlo. Že by měli následky, nepozoruji. Plavat umějí, vody se nebojí a dospělého věku dožili ve zdraví.
Bóbika: to znám.V určitém věku jsme se báli,aby to ségra ještě rozdýchala
. Přešlo to jako to přišlo. Museli jsme se tvářit, že "se nás to netýká", ale byli jsme dost v nervu. Děti jsou démoni!
Různé děti, různí rodiče. Jde prostě o to překvapit děti jiným řešením než očekávají. Každý "výchovný postup" se dá vykládat tolika zůsoby,kolik různých povah rodičů a dětí jej podstoupí.
Žabina: řekla bych, že i když to třeba rozumově nechápou, tak to vycítí
Stejně pokud by někdo našel návod, jak zamezit vztekání, tak to je na nobelovku. Je zvláštní, že některý děti se vztekají věčně a jiný skoro ne....
Žábina: já si vzpomínám, jak pral hlavou vzteky o kuchyňskou linku. To jsem zírala, jak blázen, protože ho to muselo bolet. Ale občas musela zasáhnout vařečka. Je mu 17 let a tvrdou hlavu má pořád. Některý věci si holt bude muset prožít a pochopit sám.
Mylady: u nás nejvíc fungoval nezájem - vždy jsem třeba i poodešla - doma do jiné místnosti, venku o kus dál a dívala jsem se jako do výlohy a po očku "vzteklouna" pozorovala
většinou když neměl odezvu, přestal...
RenataP: to já bych právě neřekla..protože v tomhle nízkém věku ještě tohle ty děti nerozliší...
vasenka: i mě to bylo vřele doporučováno. Udělala jsem to jednou a naposled. Bylo mi to hodně nepříjemný a ke všemu syn onemocněl. Takže tyto rady jsem ignorovala.