Už jste měly někdy rande naslepo? Nikola ano. I když, ono to až tak úplně rande naslepo nebylo. Romana poznala už z fotek na facebooku. Jenže tam dával fotky, kde byl o deset let mladší – a pohlednější.
Facebook je…
Facebook je sociální síť, která umožňuje komunikaci s přáteli, spolupracovníky, spolužáky a lidmi z okolí. Alespoň takhle je Facebook prezentován.
Jenže ono jde o síť, kde zdaleka nekomunikují mezi sebou jen lidé z okolí, ale také lidé zcela neznámí, kteří se znají pouze podle fotografií, které častokrát ani nejsou jejich, anebo jejich momentální podobě zdaleka neodpovídají.
Facebook je sociální síť, bez které dnešní mladí lidé už neumí ani žít. Stejně jako pětadvacetiletá Nikola, která doufala, že si touto cestou našla i toho správného kluka. Chyba lávky.
To jsi ty?
Komunikovali spolu asi měsíc, na facebook dávali oba ty nejkrásnější fotky, které měli. Nikola tedy současné, ale Roman staré deset let. Bylo mu na nich necelých třicet, měl celkem slušnou postavu a vlnité vlasy.
Když pak došlo k prvnímu opravdovému setkání, na rande přišel čtyřicátník s pupkem a začínající pleší. A k tomu se ještě příšerně potil.
„Ahoj Niky, to jsem já, Roman.“
Nikola si všimla blížícího se chlapa, ale ani ve snu ji nenapadlo, že je to ten celkem pohledný kluk z fotografií na facebooku.
„To jsi ty?“ zeptala se překvapeně.
„Na fotkách vypadáš trochu jinak,“ zatvářila se kysele.
„Ale jenom trošičku, mám tam trochu víc vlasů, ale jinak jsem stejný, ne?“ zasmál se Roman, očivodně chlap, který měl ženskou naposledy tak ve snu.
Nikola si v duchu nadávala: „Já jsem taková kráva!“ a chtěla hned odejít.
Roman ji ale přemluvil na malou sklenku, tak šli do nedaleké restaurace, kde Nikola s hrůzou zjistila, že Roman vlastně bydlí přímo na jejich sídlišti, pár paneláků od toho jejich, a nedělá vůbec žádného horského instruktora, jak se prezentoval.
Navíc je nezaměstnaný, vyučený jako opravář televizorů a bydlí sám s matkou. Klasický svobodný mládenec, čtyřicátník a navíc podivně smrdí, protože se hrozně potí. Tohle z fotografie poznat nešlo, stejně jako to, že tam dává fotky staré deset let.
Nikola dosrkla deci vína a pak Romanovi řekla, že nechápe, proč si tak vymýšlel, a ať se nezlobí, že si myslí, že jsou oba hodně rozdílní, a bude lepší, když už se neuvidí. A ať ji ani nijak nekontaktuje.
Jenže s tím se Roman nehodlal smířit. Během rozhovoru, kdy Nikola zjistila, že Roman bydlí na stejném sídlišti, se nic netušíc prořekla i ona, a udala tak de facto, kde bydlí.
Roman na ni jednou ráno čekal u vchodu, a prý se jí chce ještě omluvit.
„Ale už ses přece omluvil, jednou to stačí, a už za mnou prosím tě nelez.“
„A co ti vadí? Že mám pleš?“
„Ne, ale jsi pro mě starý, myslela jsem, že je ti nejvýš třicet, promiň, fakt to nemá cenu, zkus si ty fígle na někoho jiného.“
Ale Roman byl neodbytný. Čekal na ni nejen u baráku, ale zjistil si také, kde pracuje, a čekal na ni u práce. Nikola pracuje v kadeřnictví. Někdy tam šel, že se jde jen tak ostříhat, a pokaždé jí přinesl kytku.
Jako zákazníka ho nemohla vyhodit, ale už nevěděla, co s ním dál.
Kamarádky jí radily, ať mu řekne, že půjde na policii, jestli ji nepřestane otravovat, protože tady už může jít o stalking.
Rozbiju ti hubu
Tento stav trval asi měsíc. Pak se Nikola „normální cestou“ seznámila s Patrikem, klukem o rok starším, se kterým si hodně rozumí, a hned na začátku mu řekla, jaké má problémy s tím „psychoušem Romanem“.
„Ať si zkusí přijít,“ uklidnil ji Patrik.
A tak jednou, když se zase Roman objevil, že jde ostříhat to nic, co měl na hlavě, Patrik si ho odchytil a pohrozil mu, že mu rozbije hubu, jestli se na Nikolu jenom podívá.
Romanovi se zpotilo čelo, odešel, a od té doby se u Nikolina baráku ani u práce neukázal.
Závěrem
Ne každá holka ale může mít takové štěstí, že má kluka, který ji ochrání, a ne každý „psychouš“ z internetu se nechá takhle lehce zastrašit.
Není lepší se seznámit s klukem tváří v tvář a nevěřit uveřejněným fotografiím?
Internet neprozradí ani povahu, ani záměry toho na druhém konci.
A ještě, co se týká těch fotografií… nemusíme chodit daleko, vždyť kolik známých tváří je bez retuše v civilu k nepoznání. :)
Nový komentář
Komentáře
Já se s budoucím manželem taky seznámila přes internet jsme spolu pět let a naprosto v pohodě internetové seznamování bych vůbec neodsuzovala, protože na ulici se člověk může seznámit s úchylákem.
Dudlajlama — #50
denkas — #55 ...to je přece jako že je vtipná wtipna.
wtipna — #54 co je :upsss?
Upsss...
daska59 — #46 Já když vyrazím u nás do ulic,tak maximálně potkám našeho kocouraKdybych chtěla někoho hledat,tak klidně přes netAle hlavně bych nedávala svou adresu! Když sem ovdověla,tak mi děti podaly inzerát na seznámení.No brala sem to spíš jako srandu a se třema se sešla.Ale v Praze na Václaváku.Ale to už je dost dávno.A nakonec nic z toho nebylo.Ale jinak vše v pohodě.
Kamarádka se seznamuje jedině po netu, vždycky ji pozvou na sklenku,když jsou vzájemné sympatie,chvíli jí to i vydrží - ale na trvalý vztah zatím nemá údajně čas ani náladu
Tak to se mě představil jako 48 letý, výška 195, na fotce fešák. Ovšem fotka černobílá umělecká odpovídala době kdy byly focena. Jemu bylo 64 a neměřil ani 158..... Už nikdy se s nikým nesetkám, psát mi stačí.
Suzanne — #49 ma to ale nekdo stesti, hned napoprve to popadnout za ten lepsi konec
daska59 — #46 Ty ses někdy seznámila na ulici? Já ne. Resp. jednou ano. Bylo mi asi devatenáct. Byl krásný, okouzlující, vypadal slušně. Tajemně zašeptal - pojď, tamhle v parku hnízdí ptáci, popadl mě za ruku a já důvěřivě cupitala, tak byl věrohodný. O dvě minuty později jsem ho měla v ruce Bože, jak já hnala pryč
Facebook ma moznost mat rozhovor pomocou kamery - mohla ho vidiet popredku a zistit co je zac.
Pentlička — #44 Noo, já ti nevím, přirozeně se seznamuju skoro pořád, a že by z toho bylo něco úžasného, kromě zábavných příhod, a občas vznikne i hezké kamarádství. Ale princ na bílém koni furt nic. Třeba s jedním pánem jsem se seznámila v lese v národním parku. S několika různými chlapy ve vlaku. S jiným taky na kolejích, ale šli jsme pěšky, po pražcích. Dalšího jsem potkala, když jsme u bazénu oba nazí vstoupili do téže sprchy. Tohle speciálně je hodně přirozený způsob seznámení. Pár jsem jich potkala v různých případech v práci, nebo na služební pochůzce. Nicméně kdybych se rozhodla, že ještě toužím po velké lásce, osudovém muži na zbytek života, tak ho půjdu hledat především na net.
Chtělo by to občas vyrazit do ulic, třeba by se někdo našel i bez Facebooku.
Pentlička — #44 I když jsem byla mladá - učila jsem na prvním stupni a měla malé dítě. Většina mužů, které jsem potkávala, byli ženatí tatínkové mých žáků. Fakt samá příležitost. Chodila jsem na VŠ, samé baby. Seznamování v autobuse mi nabízelo přibližně stejné možnosti jako ten internet. Někdo starý, někdo ošklivý, někdo nepříjemný. Někdy z toho bylo kafe. Ale štěstí jsem na to neměla, po osmi letech single jsem se stejně seznámila na netu. A bez fotky, viděla jsem ho poprvé až naživo.
Nojo, mladí se ještě můžou tak nějak přirozeně seznámit, ale my starší a pokročilí, kteří chodíme tak maximálně do práce, z práce a na kafe s kámoškou se jako máme seznámit kde? A magoři jsou všude, nejen na internetu.
macamala — #33 NO VIDÍŠ, TAK TO JE PARÁDA
MY SE POZNALI NA LIDECH, NEJPRVE JSME PÁR MĚSÍCŮ JEN KECALI, BYDLELI JSME OD SEBE 220 KM, ALE NAKONEC JSME JE PŘEKONALI A JSME SPOLU DODNES A V POHODĚ-
Není lepší se seznámit s klukem tváří v tvář a nevěřit uveřejněným fotografiím?
To je tedy otázka. S úchylákem jsem se osobně seznámila před mnoha lety v baru a osobně. Sice jsem viděla, jak vypadá, ale ouchyla se z něho vyklubal až potom. Vrátila jsem se po čtrnácti dnech u rodičů a on mezitím zjistil, kde bydlím a "ozdobil" mi domovní dveře růžovými obálkami s šílenými psaníčky. To bylo pošušňání. Zatelefonovala jsem mu a pohrozila tak strašnými věcmi, že už se nikdy neukázal. Ale celé to bylo nepříjemné.
Naopak chlapa z internetu mám už tři roky doma. Exmanžel byl taky z internetu a rozešli jsme se po osmi letech soužití nikoli proto, že byl úchyla, ale proto, že našel štěstí jinde (zaplaťpánbůh ). Ale to se stává i u chlapců potkavších "tváří v tvář".
rusalka2008 — #27 Chce to vždy kontrolu no. Dneska je internet velkou zbraní úchyláků a nejen facebook, ale i jiné profily.
Ano ,tak to potom dopadá
Trefa:na Facebook chodim velice malo.fotografii tam nemam.s nikym bych se tam neseznamila.radeji zustanu sama.