Rozhodla jsem se překonat svůj strach z bílých plášťů a domluvila si schůzku z MUDr. Ivanem Mrázkem. Nehrálo v tom roli moje více či méně podlomené zdraví, ale jeho bohaté zkušenosti z pohotovosti, kde se několik let za sebou vyskytoval právě na poslední den v roce. I když všemožná média rok co rok upozorňují na nebezpečí, které se skrývá v barevných rachejtlích, kterými si zdobíme silvestrovské nebe, přesto se čekárny na pohotovosti plní nešťastníky s krvavými prsty i bez nich. „Což o to, to už je docela standard, se kterým se počítá, ale nevěřila byste, jaké další kuriózní zranění se na Silvestra vylíhnou.“

 

Netradiční odpalování rachejtlí
Čekala jsem skoro cokoliv, ale historka, kterou si vybral jako tu „nejlepší“, mi opravdu vyrazila dech. Doktor Mrázek začal vyprávět příběh jednoho mileneckého páru, který si po pár skleničkách alkoholického nápoje, rozhodl udělat ohňostroj. Postupovat však běžným způsobem jim přišlo nudné, a tak už měl brzy muž sundané kalhoty a jeho drahá polovička využila přítelovu zadnici jako nejvhodnější místo pro odpal barevných světýlek. První pokus vyšel díky Bohu dobře. Jeho svaly udržely dřívko a raketa se vznesla k nebi rychlostí sobě vlastní.

 

„Když může on, já můžu taky!“
Dívka ovíněná a oslněná zelenými hvězdičkami přemluvila svého přítele, že další rachejtli odpálí z jejího klína. Když to vydržel zadek, proč by to neměla vydržet Ona. A tak se hezky položila na zem, nohy rozkročené, raketa připravena k odletu. Zápalný knot začal jiskřit jak prskavka na vánočním stromečku a v tu chvíli místo toho, aby se rachejtle vznesla vzhůru, nějakým nedopatřením zvolila směr opačný. Muž sice zachoval chladnou hlavu, jak jen to v tu chvíli dokázal, a časovanou bombu vykopl z klína své přítelkyně ještě před výbuchem, ale následkům se už neubránili.

 

Hračky, plačky...
Žena skončila na pohotovosti s ošklivými popáleninami na oněch velmi citlivých místech, a navíc ještě pohmožděná od výkopu jejího partnera. Člověk si říká, že to dopadlo ještě dobře, vše jí v klíně zůstalo tam, kam to skutečně patřilo, ale dívka byla odsouzena minimálně na tři měsíce k naprosté abstinenci od jakýchkoliv milostných hrátek. Ostatně bolest, jakou cítila i při obyčejném sezení či chůzi, byla myslím velmi přesvědčivým argumentem k tomu, aby se řídila radou doktora Mrázka.

 

„To neuděláš“ - „Vsadíme se?“
MUDr. Mrázek mi vyprávěl ještě další historky, ve kterých nehrála hlavní roli pyrotechnika, jako například příběh podnapilého vášnivého sázkaře ze statku, kterého kamarádi vyhecovali přislíbením úžasné výhry, aby šel hrát vášnivého kozla k jejich koze do chlívku. Koza však asi právě trpěla těžko migrénou a neměla chuť na milostné hrátky. Své špatné rozpoložení dala statkáři vědět velmi rychle, a to jedním rychlým a přesně mířeným kopnutím zadních nohou.

 

Díky koze se stal opravdovým hřebcem

Statkář k sobě přišel až druhý den k večeru. Jeho nádobíčko vyžadovalo jen malý chirurgický zákrok, ovšem zda v tom měli prsty doktoři či ta netýkavá koza, z vášnivého sázkaře se stal na měsíc opravdový hřebeček, aspoň co se velikosti jeho „zaraženosti“ týče. Výkonnost mu však od té doby znatelně poklesla. Za blbost se prostě platí, a to nemluvím o velmi rozhořčených ochráncích zvířat.