Snad nejzáhadnějším patronem našich pohoří je strážce Jizerek, duch Muhu. Je to vládce spravedlivý, poctivý a pracovitý, ale nikdo neví, kdy a kde se představa ochránce česko-polského hřebene vlastně vzala.

Jizerské hory jsou nejsevernějším českým pohořím, jejichž podstatná část, včetně nejvyššího bodu (Wysoka Kopa), leží v Polsku. Vyskytují se tu ve velké míře rozsáhlé náhorní plošiny s četnými rašeliništi, vytvářejícími typický ráz krajiny.

fog

Vůdčí horninou je tady žula, která společně s břidlicí, křemencem a svorem vytváří výrazné skalní útvary zdobící nejvyšší vrcholky.

Při lesních túrách se můžete osvěžit vodou z rašelinných jezírek a tůní, nebo přímo zdravými minerálními prameny.

Zajímavými, leč poněkud smutnými památkami jsou v Jizerských horách pomníky, pomníčky, náhrobní kameny a smírčí kříže, kterých tady najdeme přes 200. Jsou takovým mementem nelehkého života na horách, kterého je smrt nedílnou součástí. Ať už se jedná o vzpomínky na kdysi zastřelené lapky či pytláky, nebo na tragicky zesnulé nepozorné cyklisty. O všechny vzorně nepečuje Muhu, ale místním spolek Patron.

Kde se Muhu vzal?

Dle pověsti z knihy Báje a pověsti z Čech a Moravy – Liberecko od Vladimíra Hulpacha byl Muhu stvořen společným úsilím krkonošského Krakonoše a orlického Rampušáka. Ti se jednoho dne sešli, aby i Jizerským horám, toho času bez ochránce, vytvořili patrona. Dlouho, předlouho bloudili rozsáhlými rašeliništi, až dorazili k velkému kopci dnes známému jako Muchov. I řekli si: „Tady je to pravé místo. Je odsud vidět široko daleko a dá se odtud vládnout nejen nad všemi kopci, lesy i lukami, ale i nad proradným lidským plemenem.“

A tak začali čarovat. A kouzlili tak silně a mocně, až nebesa zčernala, celá země se zachvěla a skála proti nim pukla ve dví.

Z nově vzniklé jeskyně náhle vystoupila prazvláštní postava zahalená do hustého mračna mlhy. Celá byla skoro průsvitná, ve tváři se jí zračily vodové oči jako dvě nejhlubší tůně a na rukou prsty tak dlouhé a zkroucené, jakoby to byly kořeny staletých buků. A všude, kam jen tahle zvláštní bytost vkročila, linula se silná vůně jehličí.

Rampušák s Krakonošem pak duchovi přikázali, že musí od této chvíle nad Jizerskými horami držet ochrannou ruku, trestat nespravedlnost i lakotu, ale dobrým lidem pomáhat a život jim ulehčovat.

A také mu dovolili, aby libovolně měnil svoji podobu a v případě potřeby se stal i úplně neviditelným.

Jenom na jednu věc ti dva skoro zapomněli, na duchovo jméno. Až když už se brali k odchodu, ozvalo se v dálce táhlé soví muhúúú. A od té doby patronovi Jizerských hor neřekne nikdo jinak, než Muhu.

Pátrání takřka detektivní

Zajímavé je, že z literárních pramenů je Vladimír Hulpach jedním z mála, nebo dokonce jediným, který ducha Muhu zmiňuje. A vezmeme-li si pověst za jediný relevantní zdroj informací, dá se předpokládat, že Muhu je mezi ochránci českých hor největším benjamínkem. Protože, jak jsme psali v prvním díle našeho seriálu, Rampušák byl vymyšlen až v 60. letech minulého století. A vyskytuje-li se tento v pověsti o Duchu Muhu, musí být patron Jizerských hor ještě o něco mladší.

Nicméně objevují se i informace že byl Muhu kdysi, podobně jako třeba Radegast, pohanským bohem, jehož místní lid uctíval a nosil mu obětiny. K této teorii však chybí jakékoli důkazy. Použil snad Hulpach zamlžené zkazky k vytvoření vlastní legendy?

Muhu zdobí Smrk

V roce 2008 byla na nejvyšším českém vrcholku Jizerských hor, na Smrku, vztyčena dřevěná plastika sochaře Miloše Šimka, která všem turistům připomíná, kdo že tady vládne, rozhoduje a na všechno dohlíží. Ovšem pozor, aby nezůstalo jen při soše.

Mezi místními se totiž vypráví, že lidé Jizerské hory natolik poničili, až Muhu uvažuje o emigraci do čistší Skandinávie. Nicméně existuje i recesističtější verze příběhu, ve které požádal libereckou zoo o dočasný azyl a ubytování společně s dalšími kriticky ohroženými druhy.

Nezbývá než doufat, že Krakonoš s Rampušákem spravedlivého Ducha nakonec přesvědčí, aby tady ještě chvíli vydržel a dal lidem poslední šanci...

Čtěte náš seriál o strážcích hor...

Kam dál?

TÉMATA:
DOMA