Nová kniha s názvem Povídky a jedna báseň vyšla u příležitosti životního jubilea Zdeňka Svěráka v nakladatelství Cosmopolis. Kniha je svým laskavým humorem pohlazením po duši, což zejména v této nelehké době všichni potřebujeme.
60af5eb90f2c5obrazek.pngNEČEKANÁ PŘEDPOVĚĎ BUDOUCNOSTI ČESKÉHO NÁRODA

Bonusem knihy je báseň, která nečekaně předpovídá budoucnost českého národa, a navíc v jedné povídce mohou jen sami čtenáři odhalit pachatele trestného činu.

„Moje třetí knížka povídek vás má svým názvem oklamat, že se jedná o skvělé čtení. Proto jsem jejího grafika ponoukl, aby spojka „a“ byla na obálce nenápadná. Pravda je, že obsahuje povídky různého ladění. Nejveselejší je asi Ruina (1963), nejsmutnější je možná Generál (2020). Některé jsou ze života, jiné jsou vymyšlené, ale tak věrohodně, že to nemůžete odhalit. Byl bych rád, kdybyste ve všech našli dávku humoru. Je tam různě poschovávaný, ale doufám, že tam je, protože jinak by mě psaní ani nebavilo."

Zdeněk Svěrák

UKÁZKA Z KNIHY – POVÍDKA PES:

Z Caddieho vyrostl přiměřeně chytrý pes a z Vandy vyrostla studentka univerzity v Hradci Králové, která žila přes týden v Gočárově městě. Caddie přilnul ke mně, a to tak, že se u něho projevila zázračná vlastnost.

V rubrice povolání mám napsáno krizový manažer. Znamená to, že když se nějaká firma octne v nesnázích, jsem povolán, abych našel příčinu a pokusil se o záchranu. Většinou trvá několik dní, než se člověk zorientuje, pochopí strukturu organizace, vyslechne lidi a začne tušit, kde to drhne. Když jsem ukládal do tašky pyžamo a odjížděl ke vzdálenějším případům, nedalo se nikdy odhadnout, kolik nocí strávím v hotelu a kdy se vrátím. Jediný, kdo to věděl, byl Caddie.

„Dneska přijedu,“ hlásil jsem Vandě ženě do telefonu.
„Já vím,“ odpověděla. „Caddie od rána leží u dveří.“

V duchu jsem to psisko viděl, jak zalehlo svou černou zkroucenou vlnou práh a s čumákem u škvíry pode dveřmi trpělivě prověřuje chladný vzduch z chodby, dokud svým nejsilnějším smyslem nezachytí můj pach. Jak může vědět, že se vrátím dneska? Proč můj pes neulehl na práh včera? Zvěrolékař Vlach se těmto mým otázkám usmívá: „Jo, pane, o psech víme hodně, ale ne všechno.“

A kde se bere ta nezměřitelná psí radost, to absolutní štěstí, když otevřu dveře a propukne vítání? Pes se promění v bytost, která neví, co s tím náhlým blahem, co s tou láskou, skočí vám do náruče, ale pak to musí rozběhat, prožene se celým bytem jako šílenec a skončí s čumákem na mé bradě, protože ho dál nepustím.

Takhle si za volantem přemýšlím. Provoz na dálnici je plynulý, tempomat drží ručičku tachometru na sto třiceti, je to dobré. Za půl hodiny bych mohl být doma a dát Caddiemu prášek. Už ho měl dávno mít. Jmenuje se Phenaemaletten a nesmí se vynechat, protože Caddie už není pašák, už má na kahánku.
Před pěti lety se moje žena Vanda zamilovala na greenu do skvělého golfisty Stanislava K., a když jsme se rozvedli, zůstali jsme s Caddiem sami.

Stanislav měl dva výmarské ohaře a o třetího psa nestál, a i kdyby stál, já bych mu ho nedal.

Ne že by mě můj černý pudl někdy neštval. Dokázal mě neskutečně vytočit. Ale neskutečně. Mám na Berounce chatu. Pro psa ideální. Může být celý den venku a užívat si oploceného trávníku. Pro mě taky. Nemusím ho venčit v parku a sbírat po něm do pytlíku hovínka. Jenže můj pes objevil v plotě díru a zmizel.

„Neviděli jste černého pudla?“ ptal jsem se turistů mířících na hrad Karlštejn.
„Neviděli,“ odpovídali. Až jedna všímavá paní řekla:
„Černej pes byl na nádraží. A nastoupil do vlaku na Prahu.“
Co byste dělali? Mě napadlo zavolat na Hlavní nádraží, protože tam náš vlak končí.
„Pane, víte, co je tady lidí a psů?“ řekla mi telefonistka. „My odbavíme denně sedmdesát tisíc osob. Psy spočítaný nemáme.“
„Ale středních pudlů černé barvy není zase tolik,“ namítl jsem a poprosil, jestli by nemohla vyhlásit pátrání nádražním rozhlasem. Zeptala se, na kterém nástupišti se mi ztratil.
„On přicestoval sám, vlakem z Berouna,“ řekl jsem.
„Sám přicestoval? Pes, jo? A nevoláte náhodou z Bohnic?“
„Nevolám, slečno. Ale vy mi prosím zavolejte, kdyby se našel,“ požádal jsem ji, a než zavěsila, ještě jsem zaslechl, jak někomu říká:
„Pes si koupil v Berouně jízdenku a přicestoval do Prahy! Cvokárna!“

Vyhrajte v naší soutěži jednu ze tří knih Povídky a jedna báseň.

Více o knize se dozvíte na www.cosmopolis.cz
60af5f41e8b8dobrazek.png