167ffb063e749-obrazek.png
Foto: Shutterstock

Pravopis češtiny se postupně vyvíjel od středověku, kdy byla čeština ovlivňována latinským pravopisem. V 15. století Jan Hus navrhl reformu pravopisu, která zahrnovala zavedení diakritických znamének (háček a čárka), čímž usnadnil psaní českých hlásek. V 19. století, s rozvojem národního obrození, se čeští lingvisté a učenci snažili standardizovat a kodifikovat pravidla českého pravopisu. První rozsáhlejší kodifikaci pravopisu přinesl Josef Jungmann a další obrozenečtí lingvisté. 

Seznamy vyjmenovaných slov byly sestaveny na základě frekvence a významu slov v češtině a jsou součástí pravidel českého pravopisu, která jsou pravidelně aktualizována a publikována v "Pravidlech českého pravopisu", oficiální publikaci kodifikující současný pravopis češtiny.

A jak se učily děti vyjmenovaná slova v roce 1913 a za padesát let později v roce 1963? Můžete porovnat nyní.

1913
blýskati, lýko, lýtko, mlýn, plýtvati, slýchati, slyšeti, lysý (lysina, lyska), lyže, plyn (plynouti), slynouti, Volyň

1963
slyšet, mlýn, blýskat se; polykat, plynout, plýtvat; lýko, lysý, lýtko, lyže; pelyněk, slynout, plyš; plytký, vlys; vlastní jména Lysolaje, Volyně aj.

Otestujte se i v dalších našich kvízech:

Zdroj informací: mojecestina.cz , ptejteseknihovny.cz , prirucka.ujc.cas.cz