Do třetice vám představujeme Miriam, která bude s Magazínem Žena-in shazovat přebytečná kila. Proč se tak rozhodla, čeho se nejvíc obává a na co se naopak těší, se dočtete v krátkém rozhovoru. Miriam netřeba představovat, všichni ji znáte pod nickem Pajda.
Já jsem moc ráda, že jsem se stala její patronkou a průvodkyní. Z krátkého povídání jsem zjistila, že máme společného koníčka. A ten byl vlastně jedním z nejsilnějších motivů, proč se rozhodla radikálně zhubnout.
Ale to vám prozradím až na konec jako perličku.
Teď dám slovo Miriam.
Proč bych chtěla zhubnout?
Jednoduše - protože jsem tlustá. Problém je ve mně, v mé hlavě. Léta jsem nepřibírala, bylo v podstatě jedno, kolik sním, a tak jsem si zvykla zajídat stres. Mám špatnou náladu? Pomůže tyčinka s čokoládou. Něco se nepovedlo? Dám si obložený chlebíček... když jsem se dozvěděla, že syn je nevyléčitelně nemocný, přibrala jsem víc než deset kilo za rok.
Jsem si toho vědoma, ale nedokážu to změnit. A přidat na pohybu taky moc nejde. Kvůli zdravotnímu omezení bych potřebovala někoho, kdo mi bude radit, jak se vůbec hýbat. Díky svému povolání totiž celé dny chodím, a tak mám docela hodně namáhané svaly na nohách, zbytek těla se ale už tak neobtěžuje a nic moc nedělá.
Diety?
Měla jsem velký úspěch s Atkinsem, dokonce mi váha vydržela docela dlouho, cca 3 roky, ale po změně zaměstnání a dalších karambolech typu úmrtí v rodině se váha zase zvedla. Teď už dietu nedržím, a vlastně jsem ani nedržela nějakých 8 let. Snažím se nejíst zbytečně, ale moc se to nedaří. Zhubnout potřebuji cca 10 kilo - podle posledních rozborů bych měla vážit 72 kilo, vážím 85.
A jestli mám nějakou motivaci?
Řekla bych, že bolesti v zádech motivace jsou, a navíc jsem v nové práci docela spokojená, a tedy mi vadí, že vypadám jako hroch, jen to přejídání typu „vlak má zpoždění, dám si koblížek“ je pořád tady... Váha 85 kg, věk 48 let a výška 168 cm.
A já bych přidala ještě jednu motivaci, která se mi zdá hodně zajímavá a která v tomto krátkém představovacím článku nezazněla.
Když jsem se zeptala Miriam, na co se nejvíc těší, až zhubne, neřekla, že to budou šaty velikosti 38, ale že si opět sedne na koně. Kvůli operovaným vazům v koleni a nadváze jí to lékař nedovolil. Riziko by bylo příliš velké, ale když se jí podaří zhubnout, nebude proti. A na to se Miriam těší nejvíc. Každý den se dívá na jízdárnu, takže má svou největší motivaci přímo na očích.
A čeho se naopak obává? Přiznala otevřeně, že se bojí slabé vůle.
Ale od toho jsme tady přece my, abychom Miriam povzbuzovaly, podporovaly a držely jí všechny palce.
Čtěte také:
- První čtenářkou, která s námi bude hubnout, je ance16
- Druhou čtenářkou, která s námi bude hubnout, je Vroni77
- Více o akci najdete TADY
- A vyhlášení finalistek je TADY
Vybrané čtenářky získaly odborné poradenství a produkty pro jídelníček v podobě produktů na 3 měsíce, které díky dodržování předem daných zásad napomohou k efektivnímu zhubnutí. Hodnota balíčku je 15 tisíc Kč.
Více o produktech a značce Ketodiet najdete na www.ketodiet.cz. Velmi pozitivní zkušenost s touto dietou má i naše kolegyně Elly Kolaříková, kterou znáte z rubriky Vaření. Zhubla během 2,5 měsíce 12 kg a drží si kila i po roce dole.
Nový komentář
Komentáře
Držím palečky
Držím pěsti, ať se podaří. Jinak ale myslím, že by stačilo trošku změnit účes a bylo by to zas trošku o něčem jiném :-)
držím palečky a přeji hooodně pevnou vůli, taky jdu do toho.... také kvůli zdraví a kvůli mému nízkému věku.....do toho
Trefa:i teto treti zene preju hodne uspechu drzeni diety.
Karo Líná — #21 díky. Já si to nějak moc nepřipouštím, ale přiznám se, že by mě asi nenapadlo dojít "co nejtenčí"
gerda — #24 nepomůže
podbradek a faldíky na zádech pod lopatkami jsem měla, i když jsem vážila 58 kilo
Ono hodně je dáno opravdu postavou, tu nezměním. Ale tahat 15 kilo navíc nemusím, ne?
Máš tvar obličeje stejně jak moje dcera. Ona má i takový podbradek, pokud tedy jen minimálně "přibere"! Přitom měří 176, nikdy nevážila přes 65 kg, ale ten podbradek prostě má
Fakt jsem zvědavá, jestli ti zhubnutí v tomto pomůže (prosím, neber to jako kritiku, naopak bych ti to ze srdce přála
) Jen vím, že toto je asi při hubnutí nejtěžší.
bleblemcy — #22 Tak to asi je individuální, jak to člověk vnímá. Úzké džínsy nepovažuju za pytel, i když by se jistě našly lepší kalhoty. A ta halenka mi přijde úžasná, fakt se mi líbí. Jo, je vyfocená u bílé zdi, jak už někdo podotkl, že je to chyba, ale jinak mi to fakt přijde ležérní a v pohodě. Pak jsou baby, které se skoro bojí obléci si něco ležírního, co nezeštíhluje, protože právě mají ten mindrák
pajda — #20 Co se týče oblečení je to klasický styl syndromu tlusté ženské. Není to nic ve zlém, ale já ten syndrom mám také a tak se záměrně oblékám do nevzhledných pytlovitých ohozů ala „na brambory“ a co se týče nákupu jídla tak existuje jedna důležitá základní poučka a ta zní: „vždy choďte nakupovat jídlo najedená, protože jako hladová koupíte mnohem víc zbytečných a tučných jídel.“
pajda — #20 No vidíš, to jsem ale hlava, vůbec mě nenapadlo, že je přece logické se na začátku hubnoucího projektu obléknout tak, aby člověk působil co největší a na konci tak aby působil co nejtenčí
Máš pravdu a za předchozí kritiku se omlouvám. Sama bych to udělala stejně 
RosaGloriaDei — #18 Karo Líná — #19
ale no tak. když se jdu předvádět jako tlustá, tak se i obléknu jako tlustá, ne? 
Obézní nejsem, to vím. U mě je problém v tom, a to už jsem psala několikrát, že nemůžu zvýšit pohyb - což znamená, že musím hodně ubrat na jídle. A pokud mám u toho ještě i vařit, prostě to nezvládnu. Vždycky ulítnu na tom, že celý den přemýšlím, co mám nakoupit a potom uvařit, aby to bylo dietní - a to i když zkouším vařit podle daného rozpisu.
Potřebuji tedy něco, co mě pomůže snížit energetický příjem bez toho, abych stála každý den u plotny nebo bez přestání myslela na jídlo... navíc vařím ráda, což situaci docela slušně komplikuje
A pokud jde o sebevědomí - vybrali mě na místo ze 45 uchazečů, to mi k povzbuzení docela stačilo.
Miriam opravdu tlustá nevypadá, její postavu bych zařadila do škatulky "střední"
Rozhodně není obézní. Kdyby si na focení vzala jiný ohoz, třeba černé kalhoty, projmuté sako a lodičky, namalovala se a zvolila jiný účes, tak by se určitě strhla lavina nevole, proč byla do tohohle projektu vůbec vybraná 
Ale koukám, že nejsem jediná, kdo by jí změnu image doporučil.
pajda — #11 také jsem ekonom, i když právě na mateřské :-)
Nevím, jestli můj koment vyzněl tak, jak jsem jej myslela, psané slovo je někdy dosti zrádné. Když jsem uviděla Tvou fotku, viděla jsem vlastně jen ty kalhoty (fotit bílou halenku na bílém pozadí nemohl profesionál
). Nahoře nic a dole nic moc, jestli mi rozumíš. Fór je v tom, že vůbec nevypadáš jako hroch, za kterého se sama označuješ (s nakupováním s nekonfekční postavou mám také bohaté zkušenosti - před týdnem jsem opravdu neměla co na sebe, vše hezké ze skříně je mi malé, zachránily to kalhoty velikosti 42, do halenek menších 46 jsem se ale nevešla, přesto si hrochem býti nepřipadám). Člověk přece nemusí mít padesát kilo na 180 cm výšky, aby vypadal dobře. Hlavně ty vlasy Ti opticky kila přidávají, tím jsem si jistá, chtělo by to prostříhat a prozářit. V brýlích se vůbec nevyznám, ale myslím, že by Ti prospělo alespoň maličko zvýraznit oči, je-li to možné. Prostě přitáhnout pozornost nahoru :-) A hned bys byla o pár kilo lehčí, na koně by Ti to sice nepomohlo, ale sebevědomí v novém pracovním kolektivu by šlo jistě nahoru. A i o tom to je, že ano :-)
Tfuj, tfuj pro štěstí
pajda — #15 jasně, já na koni neseděla nikdy, ale s kolem jsem málem srostlá, jezdívám s ním nakupovat, protože zas musím šetřit ruce. Tak držím palce!
gerda — #13 jen ještě dovětek: jízda na koni po měkkém povrchu je - na rozdíl od kola a plavání - asi jediný způsob, jak uvolnit všechny blokády v pátři a vypracovat si rovné držení těla, protože kůň nutí vyrovnávat pohyb ve všech směrech. Vlastně jsem začala jezdit v rámci léčení páteře.
gerda — #13 na malé vesnici bych se bez kola asi neobešla, ale moc nejezdím, jenom po nákupech. V práci ujdu asi 12 kilometrů za den...proto jsem taky sáhla po možnosti nehubnout přidáním pohybu, aspoň ze začátku. Nohy dlouhodobě přetěžuji a mám s tím parádní potíže, a s ohledem na problémy, co mám, budu potřebovat dobrého fyzioterapeuta....a pohyb si budu moct dovolit přidat teprve až shodím. Na koni jsem jezdila sice jenom rekreačně, ale asi deset let, takže vím, do čeho jdu. Mám vyhlídnutou kobylku z hippoterapie, už starší a klidnou, která potřebuje jednou za čas na procházku a sama od sebe neběhá
pajda — #11 no jo, kůň je úžasný, ale jezdíš třebas na kole? To je dostupnější, bezpečnější a vůči nohám šetrné. Nadlehčí váhu, stejně jako plavání.
pajda — #11 Milá Miriam/Pajdo, ještě jednou bych vám chtěla říct, že vám moc držím a palce a fandím, protože jít se svou kůží na trh chce notnou dávku odvahy.
Já věřím, že si na toho koně nejen sednete, ale že si to ježdění ještě užijete. Chce to jen vybrat nějakého kliďase, protože je to jenom zvíře a pád se nedá vyloučit nikdy.
cilani — #5 z práce nemůžu na net, takže aspoň teďka: problém je skutečně v tom, že noha mě s takovou nadváhou téměř neunese, proto mám zakázané sporty, při kterých by hrozilo další poranění vazů. Tedy lyže (ty mám zakázané už léta) a veškeré pády a doskoky. A protože reoperaci vazů jsem si pořídila právě při pádu z koně, bylo to první, co mi lékař zatrhl. Pokud se váha spraví, nic nebrání tomu, abych zkusila znovu jezdit.
RosaGloriaDei — #4 jj, my, co jsme studovali teorii řízení a marketing, to máme vychytané
halenku jsem koupila spíš proto, že na hrochy se nic moc nedostane, brýle jsou - bohužel - dány tím, že mám drahá individuální skla a tak jsem vzala obroučky, které jsem už nosila a na 100% sedí. Vzhled musel stranou...