Někdy se to tak přihodí, že vám nemocné dítě nemá kdo pohlídat. Tak ho vezmete s sebou na nákup... a další už se dočtete v příspěvku od čtenářky s nickem Bohuša, za který děkujeme.
Ahoj moje milé Ženy-in, k dnešnímu tématu přispěji i já, svojí troškou do mlýna...! Před dvěma lety jsem šla se svojí tehdy tříletou dcerkou nakupovat do naší místní samoobsluhy. Dcera byla nějaká polezená, prostě nebyla ve své kůži, ale doma mě ji neměl kdo hlídat, tak jsem ji musela vzít s sebou...což jsem raději dělat neměla?!
Při nakupování na mě dcera s hrůzou v očích zavolala:" Mamíííí, já chci blinkat!!!!" V té chvíli jsem nechala košík i s peněženkou na místě a křikla na dcerku: "Utíkej ven!" Ta uposlechla a přes celou sámošku běžela, ale bohužel bylo to rychlejší než ona, a navíc v cestě jí stála nafintěná panička, na jejímž luxusním svetru přistál obsah dceřina žaludku. No povím vám, hrůza mě obešla, celá červená jsem se začala omlouvat poškozené paní, která vyváděla na celý obchod, co že jsme to za prasata...?!?!
Ale to horší nás ještě mělo čekat...? Vše se seběhlo ve velké rychlosti, že to ještě nebyl konec dceřiných problémů, o tom se celý obchod přesvědčil v následujících minutách. Dcera v rychlosti běžela ke vchodu, kde se ve dveřích srazila s pánem, který do prodejny nesl bedny s rohlíkama -a v té chvíli neměla úniku, a gejzír zvratků letěl kosmickou rychlostí přímo do beden s "křupavýma rohlíkama"...! Ten chaos a zmatek vám popisovat nebudu (nechci vám zkazit již více chutˇ), prostě děs a hrůza...!
To nakupování mě tehdy stálo hodně. Té poblité paní jsem zaplatila svetr, a rohlíků v bednách bylo taky víc než dost...! Tu spouštˇ jsem spolu s ochotnou prodavačkou taky pouklízela! Domů jsme se vrátili opravdu jako "prasátka". Dcerka měla střevní chřipku, která nás sužovala ještě dalších sedm dní, a já jsem dlouho do naší "oblíbené" samoobsluchy nevkročila. Vyhýbala jsem se jí obloukem, raději jsem chodila nakupovat do vzdáleného obchodu, a věřím ,že se mi ani nedivíte?
Ale nic netrvá věčně. Stud jsem překonala, a již více než půl roku chodím nakupovat zase do našeho obchůdku...! Krásné a pohodové nakupování přeje Bohuša
Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.
Milá Bohušo, děkuji za skvělý příspěvek k dnešnímu tématu. To je přesně situace, kterou si sice dokážeme představit, ale žádná z nás by ji nechtěla zažít.
Nový komentář
Komentáře
víla blila obloukem...
No co asi,jak se to dceři povedlo,né!!!!
bohuša — #16
a co? 
Jo,tak to asi těžko budu někomu vysvětlovat,já myslím,že když se daří,tak se daří,že Rikino...!
Noo, a jak je asi tak velké tříleté dítě? To ta paní měla ten luxusní svetr někde u kolen?
Dtto rohlíky - dospělý muž nesoucí přepravku s rohlíky ji pravděpodobně drží nad hlavou tříletého dítěte, takže dost dobře nerozumím, jak se to mohlo stát. Asi mám chabou představivost. 
Mě takhle ohodilo dítě v autobuse a víc mi bylo líto té maminky než kabátu. Jen se mě doma hned v předsíni ptali, čím to smrdím. Každej dělá jakoby se mu nikdy nic mrzutého nestalo. A kdybych měla ten svetr zaplatit, tak by ho musela svléknout a dát mi ho. Hned.
maje — #8
vše je o lidech a jejich povaze 
No ta panička! Co se má co fintit, když jí může kdykoliv přistát poblion na svetru? To je ale nezodpovědnost.
Muselo to být pro vás hrozné
ale důležité je že se dcerka brzy uzdravila. 
Teď se tomu člověk směje, ale tenkrát vám asi k smíchu moc nebylo. Ale ono se to může stát každýmu.
Se střevní chřipkou jsem měla holčičku ve třídě. Šlo to horem dolem od třídy, přes chodbu k záchodu, vytírala i pláchla jsem skoro hodinu.
to je hrozný, ale zasmála jsem se.
to mi připomnělo, jak mi jednou dcerka pomáhala vyndat nákup (cca 15 měsíců), a vylila na podlahu jar - prostě se nějak otevřel. jenže jsme šli bohužel z kontroly od lékaře, který ji píchnul ( týden předtím ) ucho. tak ve chvíli, kdy jsem se snažila zachránit jar, dcera si všimla doktora, zbělela a počůrala se z něho strachem. řvala, chtěla do náručí, já nevěděla, co dělat dřív. starší paní prodavačka se usmála, upozornila lidi za námi, ať si laskavě přejdou k druhé pokladně, došla pro hadr, vytřela to po nás, uklidila mi můj skromný nákup do batůžku a dala dceři bonbon. takže jak je vidět, dokážout být prodavčky milé a chápavé, stejně jako protivné. a tak je to i s těmi dnes nejvíce diskutujícími důchodci versus mladí lidé.
První moment je děsivý, ale když nejde o život a o tom to je
Bugy — #1 Tys to vystihla!! Ale myslim ,že s odstupem času se i Bohuša tomu může zasmát!
Úplně jsem se při té představě orosila. Ještě že prodavačka měla pochopení.
clovek se zasmeje, ale zazit bych to nechtela.. mam jeden zazitek z ranneho detstvi, zhruba v polovine 60.tych let jsem jako male ditko jela s babickou tramvaji do ZOO a na jedne zastavce, tesne pred tim nez ridis stacil otevrit dvere jeden priopily cestujici poblinkal slecne vlasy... slecna stala na spodnim schudku tesne u dveri, opilec 2 schodi nad ni, tramvaj cukla a ua to bylo.. dodneska si tu scenu pamatuju.. krasna slecna s rozpustenymi vlasy do pasu vypadala pakopravdu strasidelne....
Ani se Ti nedivím, že jsi se nějakou dobu vyhýbala obchodu.Určitě každý z nás někdy a někde zažil nemilou příhodu.Jen si tak říkám ,ještě že Ti nikdo neukradl peněženku,když jsi opustila nákupní koš.Být to někde v supermarketu,tak natuty jí máš pryč.
Trochu se to nakupování prodražilo.V životě se stane ledacos.
Groteska, kde nikdo nechce být hercem!