Před nedávnem jsem psala příběhy dvou lidí, kteří bojovali s alkoholem. Jeden z nich boj vyhrál, druhý, zatím, prohrál. Dnes vám chci povědět o boji jiném, snad ještě složitějším a namáhavějším. O boji s nemocí. A budu dnes trošičku optimističtější, protože všichni, o kterých píšu, v boji s nemocí zvítězili.

Jedna moje vzdálená prateta, teta Lída, měla asi před osmi lety hromadu zdravotních problémů, které ji dovedly až na operaci štítné žlázy. Když ji tenkrát při operaci otevřeli, zjistili jí rakovinu štítné žlázy, v pokročilém stadiu. Štítnou žlázu jí odstranili a dávali jí půl roku života.

Ale teta Lída je bojovnice, která se nechtěla vzdát jen tak bez boje, a začala hledat pomoc v alternativní medicíně. Zjistila, že někde v Čechách je jeden velice známý astrolog a léčitel, který už pomohl mnoha lidem od různých problémů.

Teta Lída se za ním rozjela přes půl republiky a vůbec toho nemusela litovat. Léčitel jí naordinoval spoustu rostlinných léčivých prášků a vodiček (pochopitelně za nemalou částku) a teta za ním jezdila pravidelně každý měsíc. A její zdravotní stav se zlepšoval a zlepšoval. Vedle léčitelových léků brala dále všechno, co jí předepsali klasičtí doktoři, a jezdila na chemoterapie.

Dnes je teta Lída stále živá, pravidelně jezdí za svým léčitelem a léků už jí zbylo minimum. Naštěstí se jí podařilo pana léčitele „přitáhnout“ i k nám na Moravu, kam jezdí pravidelně jednou za měsíc.

A když u nás teta Lída byla asi před šesti měsíci (po delší době) a zjistila, že můj bratr má už skoro tři roky epilepsii, doporučila nám svého léčitele. Moji rodiče usoudili, že zkusit se má všechno, a proto se za léčitelem vydali i s mým bratrem. Výhodou bratrovy epilepsie je to, že nemá žádné nálezy na mozku, takže mu paní primářka z neurologie téměř slíbila, že by záchvaty do pěti až sedmi let měly vymizet, protože se jedná o tzv. růstovou epilepsii.

Toto jim potvrdil i pan léčitel, který bratra označil za divočáka s divokým mozkem, který prostě přestal stíhat jeho tempo, a takovýmto způsobem začal stávkovat.

Napsal bratrovi rostlinné prášky na podporu mozkové činnosti a olej z jedle sibiřské na zklidnění. Samozřejmě, že prášky od neurologů užívá dál.

Bratr měl dříve velké záchvaty jednou za tři až čtyři měsíce. Mezitím nejrůznější malé záchvaty, třesy a velké bolesti hlavy. Teď je už od února bez záchvatu i bez dalších příznaků epilepsie.

A když už jsem znala dva lidi, kterým léčitel pomohl, vypravila jsem se tam i já, se svým mužem, celiakem. Pro ty, kteří celiakii neznají, jde o nesnášenlivost lepku, který není střevní sliznice schopna zpracovávat. Při tomto onemocnění se musí dodržovat přísná bezlepková dieta, mnohdy celoživotně.

Můj manžel dostal od pana léčitele dvoje prášky a musel dvakrát denně žvýkat pět minut lžíci čerstvého hrášku. Léčba měla trvat měsíc. Po měsíci jsme začali pomalu zařazovat do jeho jídelníčku potraviny s lepkem. Dříve, když manžel porušil dietu byť jen jediným „normálním“ rohlíkem, dostavovaly se u něj průjmy a křeče v břiše. Už jsou to skoro dva měsíce, kdy se zase stravuje jako ostatní lidi, lepku se nevyhýbá, a je bez jakýchkoliv střevních problémů. Asi za měsíc nás čeká kontrolní biopsie střev a jsme si téměř jistí, že dopadne dobře.

Máte také zkušenosti s alternativní léčbou? Pomohl vám léčitel nebo léčitelka tam, kde si klasická medicína nevěděla rady?

       
Reklama