Pocházím z vesnice a jak už jsem i psala jsme tři sestry, ale společnou máme jen mamču. Máme od sebe velký věkový odstup, a to 10 a 15 let, já už teď pracuji a žiji více méně samostatně, ale setry jsou ještě mamce a nevlastnímu otci na krku. Když jsem ještě bydlela doma a byly jsme jen  dvě měly jsme kočku a pejska, ale už nám to nestačilo.

Byl duben, když jsme se se ségrou rozhodly, že jako další zvířátko bude chtít korelu, protože pes ani kočka být doma nemohli. Maminka zrovna čerstvě přijela z porodnice s naší sestřičkou a taťkovi se podařilo zlomit si nohu. Byly jsme tak neodbytné, že s námi táta i se sádrou na noze v neděli brzy ráno vyrazil na burzu se zvířaty, kde jsme si vybrali doslova ještě neopeřené mládě korely.

Koupila se klec a všechno co bylo k péči o nového mazlíčka potřeba. Dokonce měl i jeden úraz, který ho stál málem život. Někdo zapomněl zavřít dveře a milého Pepu (tak se jmenuje) nám chytla kočka, pták spustil křik a zachránili jsme ho s mamkou jen mu zůstalo pochroumané křídlo a tak špatně lítá.

Letos o prázdninách tomu bylo dva roky co nám přibyla korela ještě jedna. Dostala se k nám neobvyklým způsobem, sama k nám přiletěla, asi ji přivábilo pískání našeho Pepy. Nikdo se o ni nepřihlásil a tak nám zůstala. Dostala jméno Pepina, musela se koupit větší klec a teď jsou doma dva ukřičení rošťáci.

Tomu prvnímu už je deset let a je to sameček, jeho zbarvení je žluté s popelavými křídly. Za druhá má asi tři a je to samička, no a její zbarvení je čistě žluté. Dokonce snesla dvě malá vajíčka, ale nic z nich nebylo (naštěstí ). Oba umí trošku mluvit a hlasitě se dožadují naší společnosti.
 
 Wanda

Reklama