Jak známo, některá zvířata takzvaně migrují. Všichni asi známe tažné ptáky i velké savce na pláních Afriky. Možná si vzpomeneme i na velryby nebo mořské želvy. U našich domácích mazlíků ovšem takovéto touhy obvykle nepředpokládáme. Přesto se najdou takoví, kteří cestování přímo milují.
Tuláci a stopaři
Oblíbené jsou příběhy psů, vracejících se ke svým pánům - ať už je to Lassie nebo Goro. Mezi psi jsou ovšem i věční tuláci, které naopak na jednom místě neudržíte. A někteří z nich objevili lidské dopravní prostředky. Fenka jedné známé je specialistkou na nastupování do cizích aut. A dovede být velmi nenápadná, takže už několikrát skončila v různých koutech republiky. Jiní psi se zase vydávají na pěší túry. „Jsem cestovatel, jsem hodný a nekoušu. Zavolejte na toto číslo a panička si pro mě přijede,“ měl napsáno na obojku dalmatin, který se k nám připojil na čundru.
I když jsou prý vázány především na domov a ne na člověka, dovedou být cestovatelkami i kočky - některé rády putují v železničních vagónech, jiné v kamionech. Řidiči pak někdy řeší dilema - rozšlápnout malé roztomilé koťátko pod brzdovým pedálem, nebo se vybourat? Ke cti koťátka, které přistoupilo k nám, nutno přiznat, že uteklo včas. Známý, kterému pod brzdovým pedálem skončila želvička, dopadl hůř.
Specialisty na cestování par excellence jsou potkani - konec konců, přicestovali k nám z Asie a posléze někteří vyrazili přes oceán, do Ameriky. Čas od času se ovšem setkáme i s podivnějšími cestovateli - známým nastoupil do auta ježek a objevili ho až doma. Tak ho ubytovali v bedýnce na balkoně a při příští návštěvě chalupy ho odvezli zpět. Když se vraceli do města, seděl ježek opět spořádaně pod přední sedačkou. Tentokrát však byl nekompromisně vykázán.
Pokousaný Němec
S našimi mazlíky ovšem většinou cestujeme úmyslně. A pak leckdy zjistíme, že to není tak jednoduché. Letět se zvířetem letadlem je asi největší problém - většinou musí být umístěno v zavazadlovém prostoru a ne každé letadlo je stavěné na přepravu zvířat. Ačkoliv s naší první fenkou jsme z Ruska letěli na palubě. Celou dobu mi ležela na klíně a poklidně spala - dokud k ní nedorazil podnapilý Němec. Mikina, jak se naše kráska jmenovala, opilce nesnášela. A tak ho kousla do prstu. Němec bral celou situaci jako náramnou srandu - pobíhal po letadle a chlubil se pokousaným prstem. „Škoda, že ho nekousla do zadku,“ komentovala událost má matka.
Ani mí současní čtyřnožci nemají s cestováním potíže - v dopravních prostředcích v klidu leží a čekají, až dojedeme. Absolvovali s námi už i jednu bouračku v autě, z míry je to ale nevyvedlo. Zato mě vyvádí doposud z míry hysteričtí řidiči autobusů, kteří, přestože je to třeba jediný autobus, který místem za den projíždí, nás odmítnout vzít s tím, že už v autobuse jednoho psa mají. A to i v případě, že je to jorkšírský teriér spící v košíku.
Nejlepší je vlak
Zato vlaky přímo milujeme - psisek v nich může jet, kolik se vejde, a vůbec se jimi cestuje pohodlněji. Vtipné scény pak nastávají při výluce - když nás jednoho dne v Neratovicích překládali do autobusu, vypadal řidič na infarkt - ve vlaku bylo pejsků šest, z toho jeden irský vlkodav. Tentokrát měl ovšem dotyčný smůlu - nahrazoval vlak, jízdenky jsme všichni měli... A tak nás musel odvézt.
Při cestování v dopravních prostředcích občas nastávají zajímavé situace - po Praze není výjimkou potkat v MHD potkana, hada nebo straku na něčím rameni či kočku na vodítku - známá pracující v zoologické zahradě ovšem pravidelně budila rozrušení, když do autobusu nastupovala s gepardem - s košíkem, samozřejmě. A aby toho nebylo málo, občas vozila na vodítku i falabellu - koníka velikosti psa.
Cestujete se svými mazlíky? Jak to snáší?
Jakými dopravními prostředky?
Zažila jste se zvířátky na cestách nějaké příhody?
Jakého nejzajímavějšího zvířecího cestovatele jste potkala?
Byla jste se zvířetem v cizině? Má pas a čip?
Jezdíte se svým mazlíkem na dovolenou? Kam?
Povyprávějte nám své cestovatelské zážitky na redakce@zena-in.cz a nejlepší příspěvek odměna nemine!
Soutěž: Dílek č. 7
Nový komentář
Komentáře
Amálie: Ano, nikdy jsi neslyšela třeba větu typu "ten kostel má odjakživa červenou fasádu?" Zkus víc číst, co ti na to můžu jinýho poradit?
Ťapina: U neživých věcí odjakživa! Já se z tebe picnu!
Vozila jsem Koblížka (morče) v přepravce metrem (přes celou Prahu tam a zpátky) a nebylo to nic moc. Byl nemocný a z každé cesty vystresovaný. Bohužel v našich končinách žádný specialista na hlodavce nefungoval, tak se nedalo nic dělat... a nakonec to bylo stejně na nic
To mi pripomnelo me cestovani s kreckem - chudak maly, mel sice svou kartonovou krabicku a jidlo, ale byl v batohu na zadech a ja jela na kole - i kdyz jsem se s ohledem na nej snazila jet opatrne - prezil to ve zdravi a ruzne ubytovavani, kde se dalo- jako ve velikem plastovem umyvadle atd. Preci jen terarko jsem na kolo uz nenarvala
* cestuju se všemi, snáší to naštěstí velmi dobře, jen čubinka se trochu bála v IC když nás míjel jiný vlak a na eskalátoru byla taky špatná, ale naštěstí se to projeví tak, že se nesekne, ale jde všude se mnou, jen se přimáčkne a "zkamení"
* vlakem, autobusem, nejčastěji autem
* uf, asi jo, ale na nic konkrétního extra zajímavýho si nevzpomenu. Snad jen že když necháváme pesany chvíli čekat v autě, náš americkej vodní si stoupne na volant a přerušovaně troubí tak dlouho, dokud se někdo nevrátí. Moc mu to nepomáhá, vracíme se jen odpojit klakson, ale když zapomeneme, dělá to vytrvale dál. A nevěřím tomu, že je to náhoda, je to vyčůránek
* asi snad žádného, nějakou tu fretku, pavouka ve sklenici, ale to asi není až tak neobvyklé
* v cizině jsme zatím nebyli, ale pas mají všichni a čubinka je i čipovaná
* jezdím s nimi všude, jen teď ve Skotsku jsme je neměli, pač kvůli dovolené na 10 dní jsou v UK trochu moc přísné předpisy
My jednou transportovali morče v krabici na chatu. Jak jsme nakládali tašky, tak jsme krabici odložili na střechu. Nasedli jsme, zabouchli dveře a jelo se. Asi po kilometru a několika zatáčkách na nás troubili sousední řidiči...Morče se pak ještě dožilo celkem vysokého věku.
Amálie: Od - jak - živa, od té doby, co je živ (případně u neživých věcí od té doby, co existuje). Stačí se zamyslet
Ťapina: No vidíš a mně se zase pod slovem odjakživa vybaví cokoli, co je neměnné (například že věci padají k zemi).
Kdysi s námi jela kočka na dovolenou s rodiči. Všechno probíhalo v klidu, odnesl to jenom pražský krysařík z vedlejší chatky
Amálie: No mně to prostě nepřijde zas tak nelogické. Od té doby, co se vyžaduje na cesty identifikace, je tetování identifikací dočasnou, tzn. odjakživa
Meander: Tak to je jeden z hodně mála.
Ťapina: A proč na mě
? Jen mi přišlo legrační a reagovala jsem na tvoje #odjakživa je tetování dočasně uznávanou formou#.
Můj kocour cestuje s kliem a rozvahou. Leží v přenosce pokud možno tak, aby se hodně blbě nesl, a spí. Do Česka se dostal letadlem, přikurtován s přenoskou na vedlejším sedadle, a asi se to na něm podepsalo, nerozhodí ho ani tramvaj.
Manx: Asi je mu blbě od žaludku. Nevrhne taky někdy?
ivana.kuglerova: No, dneska už jsou čipy a čtečky sjednocené, před pár lety to byl fakt docela chaos.
Amálie: Ne, věděli to od roku 1995
To jsou předpisy platné v souvislostí s členstvím v EU.
Ťapina: Takže už například v roce 1991 věděli, že tetování bude do roku 2008?
Dělám si srandu, o tomhle vím. Bylo mi doporučeno počkat, až to bude muset být. Když se šelma narodil, ještě nebylo jasné, jaké čipy vlastně budou nejlepší, aby ho všichni přečetli. Takže pokojně čekám a je to.
Ťapina: A to ještě takovej, aby ho přečetly mezionárodní čtečky. Veterinář se dušoval, že ten co maj mí psi, přečtou, tak doufám, že má pravdu
Náš pes cestování nesnáší, v autě je to katastrofa, furt kníká a pořád stojí, lehne si jen, když je hodně unavený a někdo s ním vzadu sedí. Když jsme nedávno jeli tramvají pozdě večer, ten řidič jel moc rychle, tramvaj skoro skákala, něco tam třískalo, tak
se bál a lezl mi skoro na hlavu.
Amálie: Nebudou se měnit, odjakživa je tetování dočasně uznávanou formou identifikace pro cestování do roku 2008. Pak budou muset mít všichni čip.
Ťapina: Japa to?
tetování mu nikdy nekontrolovali, jen mezinárodní očkovák s max 3 dny starým potvrzením MVDra. Budou se nějak měnit předpisy?