Nedávno jsme se vydali na návštěvu veterinární kliniky v pražských Vršovicích. Průvodce nám dělali MVDr. Jiří Filip se svým asistentem Karlem Wheelerem. Před našimi zraky provedli složitou operaci šestiletého kocoura Peťuny.
Nejčastější nemoci
Na klinice ošetřují hlavně psy, kočky a drobné savce – králíky, potkany, křečky a křečíky, myši a často fretky. Pacienti veteriny v Madridské ulici přicházejí za lékaři s nejrůznějšími problémy.
K zákrokům, které zde běžně vykonávají, patří chirurgické operace, další ústřední působností tří zdravotních týmů je léčba různých nemocí. „Nejčastějšími problémy našich klientů jsou onemocnění zažívacího aparátu a kožní nemoci,“ prozradil „lékařské tajemství“ MVDr. Filip.
Fenky, které se většinou oproti jejich kočičím protějškům nekastrují, trápí často záněty dělohy a nádory prsních žláz. Psi bývají velmi často postiženi různými kožními infekcemi. „Je to způsobeno tím, že běhají venku,“ vysvětlil Ženě-in doktor Filip.
Kočičky
„Protože se v našich domácnostech vyskytuje jen minimum chovných koček, provádíme plošné kastrace jak kocourů – hlavně kvůli nepříjemnému pronikavému pachu ze značkování, tak kočičích samic. Málokdo si totiž pořizuje kočku kvůli koťatům...“ řekl nám veterinář Filip.
„Často mívají gynekologické problémy, záněty dělohy a nádory mléčných žláz. Kočky trápí kožní onemocnění, plísně, ušní svrab, méně často bakteriologické záněty, ale překvapivě i alergie. Ty jsou většinou potravní,“ uvedl lékař. „Kočky bývají alergické na běžné složky krmení – některé typy masa i přílohy.“
Podle Jiřího Filipa patří k nejhorším onemocněním koček chronická virová FIP (infekční peritonitida), která je spolu s kočičí leukémií a kočičím AIDS smrtelná. „Tyto nemoci probíhají často nepovšimnuty na pozadí jiných chorob, například při zánětech ledvin a močových cest,“ vysvětluje veterinář Filip.
Zrzavý pacient
Zatímco jsme hovořili se zvěrolékařem, v menší místnosti se chystal na operaci šestiletý zrzavý kocour Peťuna, kterému selhávaly ledviny. Byl napojený na infuzi s výživou a minerály a společnost mu dělala jeho nešťastná majitelka. Peťunovi šlo totiž skutečně o život.
„Záněty močových cest ve spojení s pískem jsou u koček poměrně časté,“ vysvětluje MVDr. Filip. Podle něj jde o běžné civilizační nemoci, způsobené nedostatkem pohybu a naopak – nadbytkem potravy. Kočky také obecně málo pijí. Zvířata pak trpí záněty, nezřídka se jim tvoří v močových cestách písek, mají imunitní problémy, v krajním případě jim selhávají ledviny.
A právě tento problém postihl Peťunu. Majitelka ho přivedla za pět minut dvanáct. V té době kocour už tři dny nepil, ale ani nemočil, protože měl zanesené močové cesty. Lékaři provedli cévkování a alespoň odvedli moč. Zvířeti však selhávaly ledviny, bylo zesláblé a apatické, v podstatě na rozhraní života a smrti. „Kocour měl mezní teplotu. Zdravá kočka mívá tělesnou teplotu kolem 38,5 ºC, Peťuna měl jen 35 ºC,“ popsal situaci nemocného zvířete jeho „ošetřující“ lékař. 
Veterinář dal kocourovi antibiotika a další léky, umělou výživu a zavedl mu cévku, aby mohla z měchýře odtékat moč. Cévka však okamžitě zvířeti vypadla a moč opět z těla neodcházela. Proto se MVDr. Filip rozhodl pro riskantní krok. Přišít kocourovi cévku ke kůži předkožky šourku za plného vědomí, jen s lokálním umrtvením.
„Museli jsme cévku zavést stůj co stůj, ale kocourovi jsme kvůli jeho špatnému celkovému stavu nemohli dát narkózu, protože by mu mohly zcela selhat ledviny a s největší pravděpodobností by pošel,“ vysvětlil své rozhodnutí operovat jen s místním umrtvením zkušený veterinář.
Před našimi zraky lékař se svým asistentem zavedli kocourovi šourkem do močového měchýře téměř deseticentimetrovou (!) trubičku, opatřenou uzavíratelnou koncovkou s malými otvory po obvodu. Jimi provlékali nit při sešívání cévky s předkožkou. Kocourův penis před šitím lékař injekčně obstříkl anestetikem. To byl pro nemocné zvíře zřejmě nejbolestivější moment zákroku, a přestože bylo velmi zesláblé, dávalo to patřičně najevo. Lékař s asistentem i majitelka měli co dělat, aby kocoura zvládli.
Po ošetření ještě dostal Peťuna na krk tvrdý průsvitný límec, aby si nemohl zavedenou trubičku znovu vytáhnout. Teď už nezbývá než mu držet palce, aby se nemocné ledviny a močové cesty začaly uzdravovat!
V příloze Zvířecí osudy čtěte také Haf, mňau! Doktore, pomoz!
Nový komentář
Komentáře
no nechci kazit zvěrolékařům kšeft,ale už jste slyšeli,že se dají všichni ti miláčci léčit poměrně úspěšně bylinkami,viděla jsem včera na vlastní oči :-)
když byl náš pejsek ještě malý- do 1 roku tak jsme taky chodili k panu doktorovi Filipovi, moooc dobrej pán
pak jsme se odstěhovali a nynější zvěrolékařku jsme po zkušenostech již opustili,a nebyli jsme sami....je to terno najít dobrý a ochotný doktory, jak pro zvířátka tak pro lidi...
marie.sramkova: To jo, to neobvyklé je. Ale s tím se taky jednou za čas setkáme všichni, že je potřeba vymyslet nějakou modifikaci postupu.
Ťapina: Také jsem divila, co je na tom zákroku tak neobvyklého, ale MVDr. Filip ho prováděl vůbec poprvé bez narkózy. Tak se toho trochu bál, jak to kocour zvládne.
Jinak - ta paní byla skutečně starší a hlavně v té době, co se to kocourovi přinatrefilo, byla velmi vážně nemocná...
gerda: no, možné je všechno, jestli chodí i ven a nebyl každý den doma.......
jinak máš pravdu, takhle nemocné zvíře musí být úplně jiné, než normálně 
femme: třeba není ryze domácí, chodí i ven a nebyl takový přehled. Ovšem pokud chodil jinak pravidelně domů na jídlo, dost mě zaráží, že si paní nevšimla jeho odlišného chování, neumím si představit, že byl veselý, žravý a normálně mazlivý. Hlavně, že se ale dostal na tu veterinu, přeju mu uzdravení.
fakt nechápu, proč s tím zrzkem nešla na veterinu dřív
Rikina: V takové situaci většinou vidíš, že se kočka snaží co chvíli vymočit kde to jde, klidně i uprostřed místnosti, to si člověk všimne. Ale může si všimnout až ten druhý nebo třetí den, to je zase fakt.
Jinak v článku je to podáno, jako kdyby katetrizace ucpaného kocoura byl nejnáročnější chirurgický zákrok, který se na té klinice dělá. To by asi MVDr. Filip nebyl rád, aby to tak vyznívalo. Tenhle pacient je v ohrožení života, a jestli se podaří ho zachránit, bude to paráda, ale zákrok sám o sobě je to docela běžný.
>Rikina: to je fakt,s těmi kočkami,někam zalezou a jsou na své trápení raději sami
,pes knučí,nejí,a dělá na nás psí oči
BTW ta paní z fotek vypadá, že si barví vlasy na stejnou zrzavou barvu, jako je kocour
, souladu s dnešním článkem "Podobáme se svým zvířatům".
Kadla: navíc, podle mých zkušeností, kočka si neřekne. Pes sám přijde a dává najevo, že se mu něco děje, a že to má pán řešit. Kočka naopak někam zaleze a když se po ní jeden neshání, neví nic.
Abych se té paní trochu zastala: Upřímně, já vůbec nemám přehled o tom, jak moje kočky chodí nebo nechodí močit a kdyby některá z nich tři dny nebyla, tak se to nedozvím, leda že vy vykazovala nějaké známky nemoci, tak to ji samozřejmě chňapnu, narvu do přepravky a jedem na veterinu. Ale pokud chodím do práce a kočky ke všemu lítají venku - jak má člověk proboha vědět, jestli kočka močí nebo ne...
Majucha: tak my právě máme jen dvě vyloženě bytovky, takže tohle naštěstí zvládáme, navíc choděj na záchůdky tak, že o nich víme, třeba kocourovi při čůrání pravidelně kouká zpod dvířek ocas. Ono pravdou je, že čím víc člověk ví, čím vším můžou jeho kočky onemocnět, tím víc je paranoidní.
Majucha: mno, já sice nejsem "staršího data", ale s vysokou pravděpodobností bych si taky nevšimla hned, že je s kočkou něco v nepořádku. Četnost čůrání fakt nesleduju, jestli potvory pijí a kolik, to taky nepoznám, protože pijí ze všeho, jen ne ze svých misek.
A jelikož jsem od rána do večera pryč z domu, tak můry kočičí vidím letmo ráno, a pak až večer, pokud jsou někde zalezlé, tak ani to ne. Čili by klidně mohlo uplynout i víc než tři dny, než bych si všimla, že se některá kočka chová divně.
Majucha: jo tak to souhlas, že někteří to nechaj až na když je fakt pozdě; paní asi fakt netušila, že se něco děje, i když vsadila bych krk, že kocour doma obchcával, co se dalo, což s oblibou čičiny dělaj, když maj problém s močovýma cestama, ale to už je teoretizování coby kdyby.
Máme doma zkušenost se psem - ucpával se oxaláty a skončil na operaci, ale ten problém byl odhalenej námi ještě dřív, než došel do finálního stádia, takže se neucpal úplně. A u svých koček sleduju četnost čůrání a kontroluju zběžně i pH.
Takové letem světem, ale jsem mile překvapená, že ten článek má hlavu a patu a nejsou v něm žádné nesmysly
Jen strašné je, že paní nechala 3 dny kocoura nemočit
Tak tím samým jsme prošli s našim kocourem Matesem. Dostal se z toho a nyní má 8 kg. Je skvělé, co ti doktoři umí. Samotná operace stála strašně peněz, ale už nám kocourek dělá radost 7 let.