CHICAGO - Extroverti, kteří se nebojí přijímat něco nového, žijí déle, jejich bázliví souputníci si vlastní ustrašeností podstatně zkracují život.
K tomuto závěru dospěly Sonia Cavigelliová a Martha McClintocková z chicagské univerzity, když zkoumaly neofobii čili strach z nového a neznámého.

Výzkum na krysách potvrdil jejich předpoklady. Krysí mláďata, která umístily do takzvané průzkumné arény, se spontánně rozdělila do dvou skupin. Na zvědavce, kteří se odhodlaně vrhli do neprobádaného prostoru, a opatrníky, na nichž byly patrné známky strachu.
Krevní rozbor navíc u druhé kategorie prokázal zvýšenou hladinu stresového hormonu.
Jak známo, stres negativně ovlivňuje i délku života.
Při sumarizaci závěrů svého experimentu badatelky nejen stanovily, že bojácná pokusná zvířata umírají v průměru o tří měsíce dříve než ostatní, ale riziko jejich předčasného skonu je zároveň o šedesát procent vyšší než u zvídavých jedinců.
Navíc zjistily, že nesmělost je dědičná, přenáší se z předků na potomky.

Neofobie není ničím neznámým ani u lidského rodu. Její první příznaky se objevují u dětí ve věku asi čtrnácti měsíců. Většinou jde o strach vyplývající ze setkání s neznámými osobami nebo ze změn dosavadního životního prostředí. Trpí jím až patnáct procent nejmladší populace.
A podle Sonii Cavigelliové a Marthy McClintockové může jejich život zkrátit o plných deset let.
Jak badatelky uvedly v časopisu Nature, jde v podstatě o první studii svého druhu, která ukazuje na spojitost osobních vlastností s příčinami dřívějšího úmrtí.
Na druhou stranu ovšem připouštějí, že i nadměrná opatrnost má své klady. Díky ní se totiž plachá zvířata dokáží vyhnout situacím, které by je mohly bezprostředně ohrozit.  

      
Reklama