Ahojky Merylko a všechny ženy-in,
 
po přečtení Tvého dnešního příběhu mi vytanula podobná vzpomínka a tak se o ni s Tebou (Vámi) podělím.
 
V období dospívání, jsem na rozdíl od svých vrstevnic, spíše tíhla k vandrování po Čechách a Slovensku než po diskotékách a randění, takže mě nijak nezasáhlo líčení a zkrášlování. No dovedete si představit, jak v lese, kde sotva seženete studánku na osobní hygienu, ještě vybalujete kosmetickou taštičku a snažíte se o zdokonalení? Navíc, kdo by tahal v batohu cokoliv navíc? :-)))
Tohle období mi vydrželo skoro do dvaceti let a já jediné, co jsem znala ze šminek, byla řasenka. Jako blondýna mám i světlé řasy, a tak jsem se naučila to maskovat černou řasenkou.
 
Pak jsem poznala svého budoucího muže, který mě neustále přesvědčoval, že pro něj jsem krásná přirozená a ať taková zůstanu, tudíž jsem veškerou kosmetiku zavrhla a jediné, v čem jsem čas od času experimentovala, bylo přebarvování vlasů. Něčím tu blbost zamaskovat přece musím ;-).
 
Čas utíkal, přehoupla se třicítka a já čím dál častěji dostávala k různým příležitostem zkrášlovací dárky. Make-up, krémy proti vráskám, oční stíny, tvářenky, pudry a podobné drobnosti, které jistě patří do kosmetického kufříku většiny žen a dívek. Vždy jsem poděkovala a přidala nový přírůstek do koupelny, kde se na ně jen hezky prášilo. Až jednou.....
 
Chystaly jsme se s kamarádkou na jednu oslavu a ona se přišla připravovat ke mně. V koupelně se jí rozzářily oči a povídá. Ty to tu máš vybavené jako v salonu. Proč ty se vůbec nelíčíš? Odvětila jsem, že jsem to nikdy nedělala a asi ani nezačnu a ať si poslouží.
 
Následovala sáhodlouhá přednáška o tom, že už nejsem nejmladší a že by to chtělo se sebou něco dělat, že už nelze mluvit o dívčím půvabu :-(. Tak jsem se nechala přesvědčit a podstoupila jsem kosmetickou kúru, včetně údajně decentního nalíčení. Když jsem se však potkala se zrcadlem, lekla jsem se onoho přízraku, který na mě valil své obrovské a zmalované oči. To přece nejsem já???
 
Ale jsi, jde jen o zvyk. Nechtěla jsem se hnout z místa, ale zároveň jsem nechtěla kamarádku urazit, a tak jsem s velkým sebezapřením vyrazila do víru společnosti. Byť to byl velmi krásný večer, plný milých lidí, dobré zábavy a fajn zážitků, já se cítila jako svázaná a navíc jako přestárlý klaun z cirkusu. Měla jsem pocit, že jsem všem jen pro smích a že na mě všichni koukají s opovržením. Brzy jsem se nenápadně vytratila a venku jsem se rozbrečela. Doma následovalo půlhodinové drhnutí obličeje a definitivní rozhodnutí. Zůstanu taková, jaká jsem. Přirozená, bez těch dokonalých přípravků k zaručené kráse.
 
V koupelně mám i nadále moře různých přípravků a používají je kamarádky, které tu občas přespí, či zajdou na návštěvu. A každého prosím, aby mi jako dárek rozhodně nedával kosmetiku, je to jen ztráta peněz :-) v mém případě.
 
Pěknou středu všem jistě krásným ženám-in přeje
 
Jacquelline 
 
Milá Jacquelline - výborně, skvěle, tleskám! Díky, díky.... krásný příspěvek. Ono jen o těch nánosech "mejkapu" to fakt není, že? :o)))
Reklama