Foto: Shutterstock

Až donedávna se podobnému štěstí těšila třicetiletá učitelka Šárka. „S Alenou jsme se skamarádily na základní škole, kde nás paní učitelka jednoho dne posadila k sobě. A zůstaly jsme dobrými přítelkyněmi dlouhých dvacet let,“ začíná své vyprávění žena, kterou zaskočila nepříjemná změna v chování nejlepší kamarádky, před kterou v podstatě neměla tajemství. Probíraly spolu pubertální lásky, špatné známky, hádky rodičů, milostná dobrodružství i nezdary v práci. Byly spolu v téměř každodenním kontaktu a nesčetněkrát si pomohly třeba jen psychickou podporou.  

  • Jenže před časem přišel zlom. Šárčinu kamarádku opustil přítel. A ona zůstala sama. Bez partnera. Bez dětí. Jen s hromadou problémů, které se valí prakticky na každého, ale vše se lépe zvládá, když na to nejste sami.

Najednou jsem ztratila přítelkyni,“ přiznává smutně mladá žena. „Nechce si se mnou povídat, na každé moje slovo reaguje nepříjemně a jako by se stala někým úplně jiným,“ povzdechne si. Kamarádce by samozřejmě chtěla pomoci, ale v tuto chvíli by jí byla schopna dát jen tu oporu, kterou spolu vždy sdílely. Jenže najednou to nestačí.

Chápu, že je ublížená, že se cítí podvedená a zklamaná, protože tolik let věnovala muži, který ji nyní nechal samotnou, ale já za to přece nemohu,“ stěžuje si zklamaně Šárka.

Jejich vztah vydržel opravdu hodně. A dlouho. Dvacet let je dlouhá doba. A stalo se za tu dobu spousta věcí. Proto Šárka teď nemůže pochopit, proč je najednou vše jinak. „Vím, že je to pro ni těžké. Byla s přítelem roky, domluvili se, že už nebudou mít spolu další dítě, protože on už jedno měl, a jako otec se úplně neosvědčil, ale copak za to mohu,“ ptá se rozhořčeně žena, která si zvyká na úplně novou situaci. Nemá se totiž komu svěřit se svými pocity.

Snaží se nejmilejší přítelkyni přivést na jiné myšlenky, povzbudit, ale nedaří se. „Ano, já mám partnera, a ona ne. Ano já mám děti, a ona ne. Ale nemohu za to. Nebyla to vždy procházka růžovým sadem. A kdo víc to ví, než ona. Jen jsem možná ve finále měla štěstí, které může odejít třeba zítra... Nerozumím jejím útokům,“ zamýšlí se utrápeně.

Čtěte také: 

Reklama