S dcerou jsme vždy byly spíše kamarádky. Nepamatuji si, že by mezi námi byly nějaké opravdu veliké konflikty. Spíš naopak.
Když měla dcera nějaký problém, přišla, svěřila se mi a společně jsme většinou našly nějaké řešení. Byly to kouzelné časy a pokaždé, když na ně vzpomínám, vrhnou mi slzy do očí.
Před dvěma lety se dcera seznámila se svým současným manželem.
Nevím proč, ale něco mi říkalo, že to není dobrý člověk. I když se choval jak mílius, byl samý úsměv, samá milá slova, nevěřila jsem mu ani nos mezi očima.
Několikrát jsem s Janou o tom mluvila, ale nedala na mě. Řekla, že jsou to jen fantazie starostlivé matky a že sama uvidím, jak moc jsem se mýlila.
Bohužel, má slova, mé tušení se potvrdilo.
Jen co si Jana zetě vzala, vše se změnilo a z Milana se stal jiný člověk. Já říkám, že po svatbě sundal masku a ukázal se v pravé podobě.
Nejprve začal být urýpaný a nic, co jsem řekla či udělala se mu nelíbilo. Vše vyvracel, na všem hledal chyby a snažil se před Janou dokázat, že v ničem nemám pravdu.
Problémy se nenápadně stupňovaly, až došlo k tomu, že Janu doslova zblbnul takovým způsobem, že se mnou zpřetrhala veškeré kontakty.
Řekla mi, že je pro ni nejdůležitější manželství a že Milan má na mě velice negativní názor. Prý jsem ten typ tchyně, která do všeho zasahuje, vše chce řídit, vše chce organizovat.
Bůh je mi svědkem, že to tak ale není! Naopak, vždy jsem si dávala pozor, abych mladým do ničeho nemluvila, abych je neobtěžovala návštěvami nebo telefonáty.
Samozřejmě jsem byla šťastná, když přijeli na oběd, nebo za mnou na chatu a vždy jsem je ráda viděla, ale Milan prý Janě řekl, že ji nenápadně tahám na svoji stranu a brojím proti němu.
„Jak můžeš být, mami, tak sobecká!“ řekla mi Jana těsně před tím, než definitivně naše vztahy zpřetrhala.
Nenechala si nic vysvětlit, byla tak naočkovaná od svého muže, že za vším, co jsem řekla, hledala ukryté úmysly.
Vím, že toto je práce Milana, ale nechápu, proč to dělá?
Snažila jsem se o to, aby mě měl rád, a brala jsem ho jako svého syna i přes to, že jsem věděla, že zdaleka není takový, jak se prezentuje. Ale moje dcera ho milovala, a to bylo pro mě to hlavní.
Měla jsem na Janu tenkrát více tlačit, aby si Milana nebrala? Říkám si, zda jsem svým přístupem celou situaci nezavinila sama.
Teď jsem se od Janiny kamarádky dozvěděla, že čeká miminko!
Hned jsem dceři volala, abych zjistila, co je na tom pravdy. Telefon však zvedl Milan a řekl mi, že si nepřeje, abych jim volala a položil mi to.
Nikomu takovouto situaci nepřeji. Říkám si, že jsem asi někde chybu musela udělat, ale když se mnou Jana odmítá komunikovat, jak mám zjistit, kde tu chybu dělám?
Jsem z toho smutná, trápí mě to tím spíš, že žiji sama, bez manžela. Jen doufám, že Jana v sobě nezabila vše, co jsme spolu prožily, a že se její srdce úplně před matkou nezavřelo.
Budu babičkou a nevím, zda své vnoučátko vůbec poznám.
Láska někdy dokáže neskutečně bolet a ubližovat.
Nový komentář
Komentáře
To vám teda nezávidím , také mám dvě dospělé dcery a nikdy nevím čeho se vživotě dočkám.Snad mě nic takového nepotká. Proto ani nemám žádnou radu jak z této situace ven. Snad jen hodně trpělivosti a víru v lepší časy.
Feng:Zatím musím bydlet sama,ale existuje pečovatelská služba a také bratr se u mě staví ráno když jede do práce vzít si seznam na nákup a pomůže mi s raní hygienou,večer když se vrací mi přiveze nákup a pomůže mi s čím potřebuji.Přes den sem ke mě chodí pečovatelka s obědy,chodí se mnou k lékaři a pod.Co se týká syna,říkala jsem mu aby sem nejezdil,ale zůstal přihlášený v bytě a tak mu dost dobře podle zákona nemohu znemožnit přístup do bytu,má tu svůj pokoj který využívá když tady má nějaké vyřizování a potřebuje někde přespat.
Milá Magdaléno,já jsem dopadla úplně stejně jako ty,akorát že já mám nebo spíše jsem měla syna.Jsem vážně nemocná a nesmím bydlet sama,když bylo synovi 7 let tak jsem ovdověla,snažila jsem se ho vychovat sama s pomocí mých rodičů.Byl to velice hodný a oblíbený kluk,ale našel si slečnu,která mě nemá ráda a natolik žárlila na můj velice dobrý vztah se synem až ho proti mě začala doslova štvát.Bydleli u mě dva roky a pro mě to bylo doslova utrpení,když jsem se ozvala,že v bytě bydlíme tři a uklízím pouze já odešel syn k sobě do pokoje na poradu se svou přítelkyní.Když se vrátil,řekl mi když nebudu akceptovat jeho přítelkyni, že se odstěhují do bytu po jejím otci a už ho nikdy neuvidím.Jediné co jsem na to řekla bylo aby nezapoměl slova která právě řekl.V tu chvíli se mi uzavřelo srdce a nezajímá mě jak se má nebo co dělá.Řekla jsem si jak oni ke mě tak já k nim.Teď sem ke mě jezdí každých čtrnáct dní na návštěvu,kterou já doslova přetrpím,neboť k synovi vůbec nic necítím.Je to zvláštní,vždy jsem syna velice milovala a sama bych nikdy nevěřila,že to jednou bude jinak.Tak si s toho nic nedělej,a radši v ústraní počkej až dostanou rozum.Nemáš přeci zapotřebí nechat se mladými terorizovat.Žij svůj život a oni časem pochopí až budou mít vlastní děti jaké to je.Věř,že boží mlýny melou pomalu ale jistě a na každého dojde,jak se říká.
JanaVi: právě...
bojím se odsoudit Magdaleninu dceru, když ona se nemůže bránit a nemá možnost říct svůj pohled na věc...
Susina: Také si myslím, že hodnotit pohled na věc jen z jedné stany nelze.
kubikm: i to mě napadlo...
možná to, co Magdalena nevnímá jako zasahování do života dcery, ona možná tak vnímá... možná se dcera chce jen vymanit a žít po svém.. těžko hodnotit, když mám příběh jen jedné strany....asi je to moje profesionální deformace....
JanaVi: možná jo...jim vadilo ale jen to, že je starší a rozvedený.. jinak vlastně proti němu nic neměli, byl to normální spořádanej chlap...báli se o mě, abych se nespálila. jenže dělali to dost příšerným způsobem, špehováním přepadama o půlnoci v mém bytě a tak.. to už prostě přesahovalo všechny meze... to nešlo....a neodešla jsem od nich já dobrovolně, v podstatě mě vyhodili.... Já jsem neviděla důvod se přestat stýkat s rodičema jen proto, že chodím s někým, s kým nesouhlasili. Měli naprostý právo na svůj názor, já jsem si ho vyslechla, přemýšlela o něm, ale rozhodla jsem se po svém... a víš, poté, co jsme s přítelem už deset let manželé a žijeme dost spokojeně, možná některé názory přehodnotili... prostě jen si nemylsím, že rodiče musí mít vždycky pravdu. Možná by Magdalenina dcera vyprávěla taky svojí verzi příběhu... možná je něco i jinak, já nevím....
a měla ta dcera i nějakého otce? nebo jsem malou zmínku´o něm přehlídla?
neupnula se ta paní na dceru moc?
Susina: Nevím, jestli tu ještě jsi, ale zajímalo by mi, jak by asi popsali tvoji rodiče situaci, když nechtěli, aby ses stýkala s tvým tehdy ještě přítelem. Třeba by to bylo podobné jako tenhle příběh.
Nebo by bylo zajímavé vědět, co by k tomuto příběhu mohla říci Magdalenina dcera.
Ty jsi,ale dceru neztratila....původně jsem myslela,že ti zemřela nebo ji někdo unesl...to je pro mě ztráta.Tvá dcera,ale žije..má svůj vlastní život a ty určitě taky...myslím,že čas všechno ukáže i vysvětlí...ale věř mi...ztráta je něco úplně jiného...to už se nevyřeší vůbec nic...a zůstane v srdci jen velké prázdno a bolest.Přeju ti...hodně štěstí
Susina:
gullinka: nevěř tomu, že nezanevře...
zažila jsem situaci trochu podobnou - naši mi strašně bránili chodit s přítelem, co mi dělala, jsem tu už párkrát popisovala. Nakonec jsem dostala ultimátum - bud oni, nebo přítel.. vybrala jsem si - přítele. Nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala, i když to znamenalo, že jsem rodiče přes dva roky neviděla, ani o svatbě nevěděli, prostě mě od sebe odkopli. Dalo to dohromady až narození syna..takže Magdaléno neztrácej hlavu, manipulace je strašná věc, ať ze strany rodičů, zetě, nebo kohokoli jiného... pokud je věc skutečně taková, jak píšeš, dcera to jednou pozná... bu´d připravená ji přijmout a nic jí nevyčítej... má právo na své chyby a snad si je uvědomí... moc vám všem držím palce...
možná, že kdybys to Janě tenkrát neříkala, bylo by vše OK...myslím si, že ona to hned letěla říct tomu svému úžasnému Milánkovi a problém je na světě...
Neboj, až se jednou spálí, tak ještě přijde s prosíkem
Jsou lidi, kteří dokonale ovládají umění vymývání mozků, manipulaci s lidmi. Takový je asi bohužel Magdo tvůj zeť. Je mi to moc líto, ale nezbývá ti než věřit, že se to jednou obrátí.
gullinka: Ale zanevře...
treba jednou dcera otevre oci...
Mila Magdaleno, Nestracej hlavu tva dcera te urcite moc miluje a uvidis ze casem se vse srovna . Musis ji dat jen trochu casu.
Zadna dcera nezanevre na svoji maminku.