Začala škola. Nejen pro žáky a studenty tak opět nastalo náročné období vyplněné klopotným získáváním vědomostí. Také pro vyučující není často střet s mladým vzdorujícím „protivníkem“ procházkou růžovým sadem…

Své pocity s humornou nadsázkou vyjádřila pro Ženu-in Bušinka, paní učitelka z jedné pražské strojní průmyslovky. Ač technický typ, praxe v mladém „nevycválaném“ kolektivu dětí ji donutila dokonce veršovat.

ornament

 

Bušinka:

Ztracený ideál učitele

 

Čas letí, léta mizí v dáli, i kantor časem ztrácí ideály.
Vždyť chtěl vždy duší celou, tělem – být dítkám otcem, pravým učitelem.


Jak bude krásné vzdělávati žáky, přednášet látku, nasaditi páky,
by znalost jejich rostla jako louka. Teď stádo volů blbě na něj kouká.


Civějí tupě, netečně a stěží, nemajíc zájem, oč u tabule běží.
O co se snaží vpředu blázen jediný? Když oni chtějí si v klidu přečíst noviny!


Partičku karet si chtějí v míru dát, kdo nemá mobil, chtěl by raděj´ spát.
Vždyť na ty kecy teď nemaj´ náturu. Ideál jeden – zdarma dostat maturu.


Kantor se snaží, duši by za to dal, kdyby se vyskyt´ zas student – ideál.
Dřív jich bývalo prý jako hejn much, teď se však jedná snad o vyhynulý druh.


Já jenom jeden teď ideál už mám: ať se zas vrátí ten exot zpátky k nám.
Ať se zas množí, by všichni věděli, že s naším školstvím to není v p...


Co dodat? {#sml59}{#sml59}{#sml59}

Reklama