Ahojky,
do lesa na houby chodím moooc ráda, i když se tam beznadějně ztrácím :-). Můj orientační smysl se rovná nule. To mě třeba někam postavíte, já se otočím a už nevím, kde jsem. Nebo třeba zasvěcěně vyprávím, kde je ta a ta budova, rozhazuji rukama, ukazuji směr a posluchači mě pak usadí větou: "Ale to je úplně na druhé straně!" Tak se pokaždé alespoň zasmějeme...
Kdysi jsme na pionýrském táboře měli táborovou hru "Pravěk". Oddíly si v lese stavěly chýše z materiálů, který jim les poskytl. Jala jsem se hledat nějaké pěkné dřevo na konstrukci chatrče. Hledám, hledám a najednou koukám, nikde nikdo. Chvíli jsem tam stála a říkala si, hlavně nepanikař. Usilovně jsem přemýšlela, kudy se dát, abych se našla. Stálo mě to velké úsilí, hlava mě od přemýšlení bolela, ale cestu jsem nakonec našla. I když v jednu chvíli už jsem přestávala doufat a srdce mi bilo až v krku. Možná mi tenkrát pomohlo, že jsem na ten stejný tábor jezdila rok co rok, na dva turnusy.
To jsme se takhle jednou vydali s přítelem na houby. Vyjeli jsme vlakem na Moldavu. Do lesa vedla pěkná cesta, ale najednou začalo být zarostlo. Přítel mi řekl, ať počkám, že jde prozkoumat terén. Chvíli jsem čekala, pak už mi to přišlo nějak dlouho, tak jsem opatrně vykročila směrem za ním. Ale bylo mi úzko, měla jsem strach, abych se někde nezamotala. A tak jsem začala volat: "Jindro, Jindro, Jindrooooooo!" A nic. Sedla jsem si na bobeček, chtělo se mi brečet a pořád jsem volala: "Jindrooo, kde jsi?"
P. S.: posílám vám fotky prvních letošních úlovků. To první jsou houby, to určitě poznáte. No, a na té první fotce je stopa prasátka.
Úspěšný lov přeje Sepy
Děkujeme za pěkný příběh i za fotky :)
Naše dnešní povídání se už pomalu chýlí ke konci a ještě tu mám spoustu skvělých příspěvků, tak vás nebudu zdržovat svými řečmi a hurá na ně :)
Nový komentář
Komentáře
To je tím vedrem, nikam se mi nechce chodit
Ale zítra jedeme stanovat...
Ty jsi se sepy tento týden opravdu rozpovídala
