Milé čtenářky, i já přispívám do soutěže na téma Trable s nakupováním. Stalo se mi to asi před rokem a byly to tenkrát hrozné nervy. Snad vás jimi aspoň trochu pobavím.

Když jdu na nákup, často beru s sebou tašku s pet lahvemi a papírem, které cestou vyhazuji do třídících kontejnerů. V tašce nosím i peněženku, kterou při třídění odpadu vyndám a strčím do kapsy. Tentokrát jsem ale byla nějaká zamyšlená, takže peněženka letěla spolu s pet lahvemi do popelnice. Nic by se nestalo v případě, že bych si toho všimla, ale to ne. V klidu jsem odkráčela do Kauflandu rozměrů letištní haly, což nesnáším, protože zde obyčejný nákup trvá hodiny, a jestliže zapomenete chleba z jednoho konce, musíte pak ujít půl kilometru, abyste se pro něj vrátila. Dobrá hospodyňka ale pro své drahé přetrpí všechno, a tak jsem se celá znechucená šinula s plným vozíkem ke kase. Když jsem všechno vyložila na pás, čekal mě šok a trapas. Neměla jsem čím zaplatit.

Půtka s bezdomovcem

Ani v tu chvíli jsem si ale neuvědomila, že se moje finance spolu se dvěma kartami do bankomatu líně válejí mezi umělou hmotou v kontejneru, ale prodavačce jsem tvrdila, že zůstaly nejspíš doma na stole. Nákup jsem zase nahrnula zpátky do vozíku, odložila si ho mezi regály a vydala se pro ně domů. „To jsem blbec, idiot, sklerotik“ – nadávala jsem si cestou, ale najednou mě polilo poznání: Vždyť jsem si peníze brala! A hned druhé: Určitě jsem je vysypala do toho kontejneru! Jak jsem se k němu blížila, už z dálky jsem viděla bezdomovce, který se v něm vrtá a vybírá různé poklady pro svou domácnost pod stromem. Letěla jsem jako o život, stoupla si vedle něj a začala horečně přehrabovat flašky. Byla tam! Když jsem ji vytáhla, vítězoslavně jsem se na bezdomovce usmála a zašermovala nálezem před jeho vytřeštěnýma očima. „To je úlovek, co? A vy se tady hrabete dobrou půlhodinu a nic. To musíte mít zkrátka štěstí!“ Uznávám, byla to provokace. Začal mi nadávat do kr.. a dožadovat se podílu, protože byl u popelnice dřív.

Nová kariéra?

Zmizela jsem ale dřív, než se stačil vzpamatovat, a za chvíli už platila nákup v obchodě. „Kde tady bydlíte, že jste tu tak brzo? Vždyť tady kolem obchoďáku žádné domy nejsou?“ Divila se pokladní, a když jsem jí tvrdila, že já umím být rychlá jako nikdo, chtěla volat vedoucí s nabídkou práce u kasy. „Škoda, někoho takového bychom tady potřebovali. Všichni jsou tak pomalí!“ Ještě na mě volala, když jsem s díky odmítla a prchala davem k domovu.

  • Pište nám dnes své vtipné nebo i smutné příběhy o nakupování, při kterých se vám stalo nějaké příkoří - obrala vás prodavačka, ukradli vám nákup, nakoupili jste omylem jiné zboží a podobně. Více o tématu i krásné ceně, kterou můžete vyhrát, se dočtete zde: Nakupovací trable
Reklama