Že bývají největší hádky zapříčiněné úplnými drobnostmi, potvrzuje i příběh, který se stal v rodině mé známé z chalupy, „tety“ Helenky. Její manžel kvůli zatoulané občance nejen málem rozbil nový krb, ale skoro ji i požádal o rozvod. Nebojte se, tenhle příběh má šťastný konec.

Nad příběhem k dnešnímu ztrácecímu tématu jsem nemusel přemýšlet dlouho. Okamžitě se mi totiž vybavila historka, kterou dávala k dobrému „teta“ Helenka z chalupy. Její muž je cholerik, který se, jak říká, nevzteká tak často, ale když ho to popadne, je to síla. Známí občas nechápou, jak to Helena zvládá. Příhodu s občankou zkusím popsat jejími slovy...

Hledá se občanka – kvůli tobě!

Manžel k smrti nerad chodí na úřady, snad ještě víc než kdo jiný.

V zimě před třemi lety za mnou přiletěl do kuchyně, kde je ta jeho občanka, která ležela v obýváku na stole, věděla jsem, že je zle. Bylo to asi v půlce ledna, protože nám pokoj ještě zdobil vánoční stromek a v koutě plápolal oheň ze zbrusu nového krbu, který manžel dostavěl těsně před Vánocemi.

Začalo tedy velké hledání, jenže občanka jako by se vypařila. Nebyla ani na stole, občankaani v zásuvkách, ani zašoupnutá pod koberečkem, zkrátka nikde. Jenže úměrně s délkou hledání stoupala i manželova a tím, pochopitelně i moje nervozita. Netrvalo to dlouho a manžel spustil: „Tak je mi to jasné, ta občanka ležela na stole vedle těch letáků, které jsi přiložila do ohně. Určitě si s nimi spálila i tu moji občanku. Takže ti pěkně děkuji, milá zlatá. Teď budu muset KVŮLI TOBĚ na magistrát a dohadovat se s těmi protivnými úřednicemi!“

Jenže já věděla, že mezi těmi letáky občanka určitě nebyla, takže jsem si jeho výčitky nenechala líbit a hádka byla na světě. Vyčetli jsme si tehdy všechny křivdy, co se kdy staly za dobu trvání manželství, a po dlouhé době jsme šli spát rozhádaní a každý jinam.

Ovšem pravé peklo mělo teprve začít. Když šel totiž muž následující den vyřizovat novou občanku (bytostně přesvědčen, že jsem ji skutečně spálila, a tím pádem je nenávratně pryč), byly na něj, dle jeho slov, úřednice mimořádně protivné, a ještě mu napařily pokutu 5000,-.

Když přišel domů, byl brunátný vzteky a málem v afektu roztřískal náš nový krb, který byl (pochopitelně společně se mnou) příčinou jeho příšerného zážitku na úřadě. Musela jsem ho tehdy bránit vlastním tělem.

Nebavili jsme se spolu několik týdnů a byli jsme na sebe tak strašně naštvaní, že nebýt dětí, snad bychom se i rozvedli.

Čas ale všechny hádky nakonec urovná a život se vrátil do starých kolejí i s manželovou novou občankou – snad jen jeho fotka, kde se tváří krásně nakysle, nám onu příhodu sem tam připomněla.

Ovšem největším memento se nám přihodilo asi dva roky poté. Zrovna jsme se s manželem hádali nad Scrabble o správném tvaru nějakého slova. Každopádně si jako dnes vybavuji moment, kdy přede mě s vítězoslavným výrazem ve tváři mrsknul pravidla českého pravopisu, ze kterých vyletěla jeho „v krbu spálená“ občanka.

V tu chvíli jsme na ni oba několik vteřin mlčky zírali, a pak jsme se začali tak strašně moc smát, až si děti klepaly na čelo, jaké blázny to mají za rodiče.

Jo, to slovo měl správně on, přesto jsem druhý den dostala nádhernou kytici růží a dva lístky na balet jako omluvu.

Téma dne 8. 11. 2013: Ztráty a nálezy

  • Co jste ztratila, myslela, že už nemáte a po letech to našla?

Své odpovědi na tuto otázku formou příběhu (můžete ho doplnit i fotkou inkriminované věci) mi posílejte nejpozději 8. 11. 2013 do 15.30 hodin na e-mailovou adresu redakce (viz níže). Váš příspěvek ať je dlouhý alespoň jako tento odstavec, tedy pokud chcete mít šanci na získání pěkného dárku: knížky povídek Zdeňka Svěráka: Po strništi bos (nakladatelství FRAGMENT).

sver