Žít je jako milovat - všechen rozum je proti tomu a všechen zdravý instinkt je pro
Samuel Butler
Je tu řeč o skvělé ženě.
Nejen že velmi dobře vypadá, ale je tím typem, který nazýváme "dívkou do nepohody".
Nezkazí zábavu, naopak často je v jejím středu. Má dobré srdce, pomůže v nouzi a nezklame vás.
Právě tyto typy si dle mých zkušeností dlouze vybírají své životní partnery.
I ona to neměla lehké, dlouhou dobu se zaobírala špatnými typy. Byla několikrát velice zklamaná a začínala sbírat rozum do hrsti.
Takže, vybrala nenápadného kamaráda, zvykla si, uklidnila svoje žádosti. Konečně měla přítele, který to s ní myslel vážně!
Dlouho a často předtím si už trochu s pocitem beznaděje plánovala, jaké by chtěla mít šaty a kde by se obřad měl konat.
Květiny, prsteny, hostina - vše už bylo dávno v její mysli rozmyšleno. Dlouholetý sen se tedy měl naplnit.
Právě ve dnech počátečních příprav si všimla všudypřítomného, o trochu staršího muže, který se pohyboval v její společnosti. Znala ho od vidění z práce, ale najednou byl i večer v restauraci a nějak často ho potkávala i v obchodě.
Hned v prvím rozhovoru jí řekl, že o ní moc stojí, ví, že má před svatbou, ale že se pokusí a bude bojovat.
Bojoval všemi silami.
Po pár měsících byla svému nastávajícímu nevěrná a dlouho nevydržela ten pocit, že je zrádce. Oznámila svému snoubenci, že svatba se nekoná a pravdivě vysvětlila příčinu. Je zamilovaná k zbláznění.
Srdce jásá, svědomí pálí. 
Její bývalý nastávající se stáhl, odstěhoval se nejrychleji, jak to šlo. Teď z povzdálí bolestně sleduje, jak se dívka jeho života šťastně vodí s jeho sokem.
Ten na první pohled lépe vypadá, je zabezpečen, může daleko více nabídnout.
Srdce přesvědčilo rozum, že tentokrát bude podle něj.
Vsadila vše na jednu kartu.
Zahodila solidní vztah, který byl ale trošku nudný, za vzrušující nejistotu.
Cítí se ohromně, ale bude tomu tak i nadále?
Udělala správně, že poslechla své srdce?
Co vy na to všechno ?
Nový komentář
Komentáře
Martin + gryzli: Ať něco takového udělá muž nebo žena, vždycky je lepší, když se to stane před svatbou než po ní, nemyslíte?
Včera jsem se musela smát při Testu národa - ty a já. Oběma nám vyšlo, že jsme "zlatí", tedy tolerantní, umíme řešit konflikty atd. - ale ta psycholožka upozorňovala, že v takových vztazích nemusí být to správné "jiskření" - tak jsem si vzpomněla, co jsem sem psala včera...
<risina: no jo, to je prave to nejhorsi, lidi v okoli
zvlast, kdyz zijes na male vesnici a vsichni vedi o tvem kazdem kroku
Nedovedu si predstavit ty reakce na zrusenou svatbu - rodina, okoli...
Ale je fakt, ze cas je milosrdny a lidi casem zapomenou...
No, já se vdávala "z rozumu". Bylo mi třiadvacet, měla jsem pocit, že když někoho nebudu mít před koncem školy, pak už nikoho neseženu. Měla jsem ho ráda, ale žádná velká jiskřivá láska to nebyla - asi ani z jeho strany. Těsně před svatbou jsem měla taky chuť to zrušit, zažívala takové ty pocity, že ho vlastně nemiluju a že jdu do něčeho, co nechci a co nezvládnu. Jenže jsem se bála, co by řekli lidi, že by mi naši strašně vynadali a tak... Jsme spolu už 20 let, máme 3 děti a já vím, že jsem měla ohromné štěstí, protože jiný chlap by se mnou asi nevydržel. Jen to jiskření mi v životě občas chybí...
Já rozchod/rozvod prožívám hodně intenzívně (neustávající pláč, nespavost, anorexie (ve smyslu nechutenství/, zoufalé myšlenky o smyslu dalšího života...), ale oklepu se kupodivu dost rychle. Z toho nejhoršího jsem se dostávala asi tři měsíce... Je fakt, že čas zahojí všechny rány. Zní to sice jako otřepaná fráze, ale je to tak. A když se pak člověk ohlídne, ještě se mu uleví, že to všechno dopadlo tak, jak to dopadlo...
Fantozzi: "Když nám šlo hlavně o člověka, soudruhu."
Suzanne: Poslal jsem Ti vzkaz. Nevadí ????
Aspiková: Naději? To jsem ráda
Čekala jsem dost dlouho a tenhle chlap je ten nejmilionovější na světě. Jo, pro úplnost: 3 měsíce před tím, než jsme se seznámili, jsem měla takovou dvouměsíční rychlou, úúúžasnou zamilovanost. Byl v rozvodovém řízení a neměl to vůbec vyřešené. Ale stálo mě to hodně slz a kus sebevědomí. Protože co udělá chlap, který to nemá vyřešené??? Svede to (krach vašeho vztahu) na tebe, vyléčí se tebou. Když jsem potkala mého současného manžela, ještě jsem nebyla úplně v pohodě, nemohla jsem se zamilovat zcela, občas se tam vplížila myšlenka na toho předchozího, který mě tak necitlivě nechal (takový terorista s lidskou tváří
) Můj 
si byl ale tak moc jistý, že jsem po čase na svoji ublíženost zapomněla, zamilovávala jsem se postupně, ale o to víc. A i teď vím, že se náš vztah vyvíjí a zraje. Existuje to
Terisek: držím palce a ať se to podaří
umisanek: Pryč od něho !!!! Nechci být zlá a do jeho kůže se vžít dovedu, ale Ty by jsi šťastná nebyla. Jednou narazíš na toho pana Úžasnýho a pak by to ten Tvůj snášel daleko hůř. Svůj příběh jsem tu už napsala. I já měla strach, že zůstanu na ocet. A co je horší ? Vdát se mladá, mít děti, pak se rozvíst a být sama. Nebo si na svatbu pár let počkat a žít šťastně až do smrti. Já vím zní to jako pohádka, ale jsou i taková manželství. Já se vdala celkem brzy, mám i ty děti,teď jsem rozvedená, ale najít chlapa, který by dejchal za mne kdyby to bylo nutný, není těžký najít. Problém je, že on by musel dejchat i za moje děti. Takových chlapů moc není. Takže si neber někoho jen tak z rozumu. To nedělej !
Suzanne: To jsem ráda, že jsi toho svýho našla. Dává mi to totiž naději. Taky jsem se vdávala blbě z rozumu. Než jsem potkala toho co jsem si vzala, tak jsem dva roky chodila s ženatým chlapem. Děti sice neměl, ale společně podnikali a rozvádět se nechtěl kvůli penězům. To vite, vsichni do mne hučeli, že jsem pitomá, že se nikdy nevdám. Najednou jsem narazila na kluka, který se později stal mým manželem. Měla jsem pocit, že to není láska láskovatá a dokonce jsem viděla i jeho chyby, ale on mne měl rád moc a já mu za to byla svým způsobem vděčná. Taky jsem se nastěhovala k jeho rodičům a bylo mi trapný rozejít se s ním když svatba byla na spadnutí. Jo. Takovou chybu jsem ve svém životě udělala. Nejhorší na tom je, že jsem strašně ublížila nejen sobě, ale hlavně svým dětem. Jsem rozvedená a mám dvě malý děti. Ty jeho chyby se vystupňovaly a nerozvedla jsem se proto, že bych se zamilovala. Chlap v tom nebyl. Problém byl v jeho agresivním chování. Proto je hodně důležitý řídit se srdcem a ne rozumem. Člověk se učí celý život a některý životní lekce jsou skutečně tvrdý, ale čo bolo to bolo ...
Judy63: Jestli on nevyvádí právě kvůli tomu, že jste se rozešli. U mě to tak bylo. Prý s tím začal, aby se mi pomstil, abych jako žárlila a litovala, že jsem odkopla tak žádanýho chlapa, teď už to dělá ze zvyku. Chlapi jsou fakt divná stvoření.
umisanek: a nejsi si s ním tak trochu z lítosti??
Já jsem se totiž taky rozcházela s klukem asi dva roky. Těžce to nesl, tak sem s ním vždycky zůstala. To je největší blbost, jakou můžeš udělat. Víš, jak se mi pak ulevilo?? Žiješ jen jednou, tak si to užívej. A netrap se.
umisanek: Záchranka, jo? Hm, tak to skoro vypadá na psychické vydírání, já bych si to ještě rozmyslela...
Pepenkaa: díky moc. Jsem hloupá a naivní, to vím. Nemůžu se od něj nějak odpoutat či co. Nevím, jak bych dopadla být sama. Přece jen mi pomáhá. Ale asi budu muset udělat radikální řez, asi potřebuju pořádný kopanec, kdy už by mě přešla trpělivost.
A ten čerstvý padesátník, i když sympaťák, taky není to pravé ořechové, na střední po něm všechny holky šílely a on nic (přizvaný externí odborník k výuce). Neměla bych z toho dobrý pocit, naši by mě asi zabili, vadilo by mi, co by řeklo okolí, že kvůli penězům...
jo kdyby to tak šlo, odejít a mít jistotu, že najdu bezproblémového hodného mladíka nebojícího se práce.
Řeším podobný problém. Mám přítele - hezkého a hodného, všichni si myslí, že se vezmeme (rodiče... - jsou moc spokojení), ale z mé strany jde opravdu jen o ten rozum a taky o strach, že zůstanu na ocet, nebo to pak bude ještě horší. Navíc bych mu asi ani nedokázala ublížit, když jsem se s ním jednou chtěla rozejít, vezla ho pak záchranka ... . Docela obdivuju lidi, kteří dokážou udělat takové zásadní rozhodnutí, já na to nemám odvahu. I když si nedovedu představit, jak s ním strávím celý život
sarrah: Nemohu si vzpomenout, že bych měla nějaké pochybnosti.
Vdávala jsme se po tříletém chození a později jsme spolu i bydleli, i když v podnájmu. Za to nyní mám po 10-ti letém manželství trochu pochybnosti, jestli přece jenom ten druhý (předešlá známost) nebyl by trochu lepší.
qvetinkova:Tak já jsem se taky takhle vdala - ve 20. Mládě na cestě a tenkrát se to takhle dělalo, že se jako "muselo". Nebyl to totiž ten pravý.
Celý svatební den jsem probrečela, všichni mysleli, že dojetím, jenže mě všechno bylo líto, ráno jsem chtěla všechno zrušit, ale bylo mi líto těch dortů a tetiček
...rozvedli jsme se po dvou letech. A nikdy jsem nezalitovala, i když jsem pak 9 let byla v podstatě sama a marně jsem hledala.
Teď jsem našla, dva roky spolu žijeme (o mém synovi říká naše dítě), předminulý týden jsme se vzali a plánujeme miminko.
Stojí za to si počkat a nebrat si někoho jen proto, že je takzvaně seriózní.
Já před svatbou nemám. Ale utápím se v problémech se svým
, který je druhý rok v rozvodovém řízení, někdy je hodně dusno, moc emocí, chtěl by syna do vlastní péče (já taky), chtěla bych i vlastní dítě, ale 
by mi svou polovinou nemohl přispívat, nemá z čeho, ze všeho okolo rozvodu a syna je mi na 
V mém okolí je starší nezadaný pán a naznačil mi, že pokud budu chtít...