Zrcadla mám doma všude, tedy v každé místnosti. Nedá mi to, a vždy když kolem nějakého projdu, mrknu se do něj. Jenže je zvláštní, že zrcadlo mi ukazuje, co si myslím, že tam uvidím. Je to totiž zrádné.

Uvedu příklad.
Dobře se vyspím, ráno vlezu na váhu a vypadá to dobře. Projdu kolem zrcadla, mrknu a sebekriticky si řeknu: "Je to dobré, žádný záhyb, žádný špíček, zadek v normě, no jsem kočka."

Uplyne den, večer mě honí mlsná, vyplením špajzku a ledničku. Ráno vlezu na váhu a z těch pár deka sladkého je kilo navíc. No děs. A i když vím, že se to přes noc do toho zadku a špečků nestihlo uložit, navíc kilo se nepozná, tak jak projdu kolem zrcadla, tak už to vidím....!

"Šmárja, ten zadek! Že jsem tu čokoládu vůbec jedla! Jé, a to vystouplé břicho! A stehna! Já jsem snad jedla týden v kuse, ne?"

Uplyne pár dní, ráno jásám u zrcadla, že vypadám dobře. Projde můj chlap, kroutí hlavou a diví se mi: "Co tam pořád prosím tě zkoumáš? Každý den vypadáš naprosto stejně, někdy tu křepčíš, jindy bys to rozmlátila, tomu prostě nerozumím."
To fakt nepochopí...

linde

Milá linde, včera jsem slyšela od své maminky: "Tak si představ, že s tímhle flekem na obličeji chodím už měsíc a on se mě dneska zeptá: Ty ses uhodila? Máš tu flek!" Asi jiná dimenze, nebo co :-).

Těším se na vaše povídání, fotky i vtípky pro zpestření našeho témat: zrcadla!

Reklama