Zrádkyní je ona, nebo já?
Byly jsme jak dvojčata. Jednoho prázdninového dne, kdy nás hlídala moje mamka a Šárky rodiče byli v Praze, se Šárka seznámila s klukem Petrem. Byl taky z Prahy a přijel na dovolenou k nám do vesnice....
Moje setkání se zradou od kamarádky se taky týká dětství a jsem zvědavá, jak to posoudíte ... jestli jsem dle Vašeho názoru zradila kamarádku, nebo ona mě.
Jako holka jsem jezdila s rodiči na chalupu na Šumavu. Vedle nás měli chalupu pražáci a s jejich dcerou Šárkou jsme se staly "víkendovými kamarádkami". Opravdu jsme si rozuměly, naše kamarádství přerostlo v přátelství a my spolu trávily nejen víkendy, ale i prázdniny - buď já u nich, nebo Šárka u nás.
Dodneška si pamatuju, jak jsme spolu spaly v jedné posteli (ve vší počestnosti) a vedle stála druhá volná.
Byly jsme jak dvojčata. Jednoho prázdninového dne, kdy nás hlídala moje mamka a Šárky rodiče byli v Praze, se Šárka seznámila s klukem Petrem. Byl taky z Prahy a přijel na dovolenou k nám do vesnice.
Byla to láska jako trám, já jim to moc přála, i když ten kluk mi tedy od začátku neseděl. Později jsem se dozvěděla, že byl dost velký sukničkář, a dokonce s jednou slečnou čekal dítě. S tím se samozřejmě Šárce nepochlubil.
Jednou večer za mnou Šárka přišla, že chce s Petrem odjet na víkend pryč a abych to neříkala mojí mamce, že se k ránu vypaří. Rozmlouvala jsem jí to, ale marně. Řekla mi, že jestli ji zradím, přestaneme spolu kamarádit.
Bylo to dilema, ale nakonec představa, že Šárka tajně odjede a nebudeme ani vědět kam a to, jak ji pak hledáme všude možně, zvítězila a já to s těžkým svědomím mamince řekla. Ta jí to samozřejmě zatrhla, Šárka byla nešťastná, pohádaly jsme se a opravdu spolu přestaly kamarádit.
I když vím, že jsem udělala dobře, hrozně mne to mrzelo. Ani ne za měsíc ji Petr nechal, což se dalo čekat. Ale naše přátelství už se neobnovilo. Nikdo už nás nedal dohromady, i když se o to naši i její rodiče snažili. Připadalo mi to od ní nesprávné, brala jsem to jako zradu našeho přátelství.
Až za několik let jsme si vše vysvětlily a ona uznala, že jsem tenkrát udělala dobře.
Jak byste se zachovaly Vy?
Nový komentář
Komentáře
Naopak jsi na svůj věk tehdy jednala velmi vyspěle! Kdyby Vám bylo 18, tak bych váhala...
Sandy:
Je to podraz,i když z hlediska dospělého jsi udělala dobře...Já bych už s Tebou taky nemohla kamarádit,protože bych se bála,že když Ti něco svěřím,pěkně hned za tepla to půjdeš někomu vyzvonit...a budeš se schovávat za to,že se bojíš...
Sandy:
udělalas dobře. Nemáš si vůbec co vyčítat. Ono by to stejně nedopadlo dobře a pak bys měla ještě horší svědomí, žes jí to neměla dovolit. Nadto tvá maminka nesla odpovědnost i za tvou kamarádku a jak by vysvětlovala ona jejím rodičům, že ji nechala dělat si co chce? Rozhodně bych jednala stejně.
Konikolec: moc mi na ní záleželo...tím že jsem byla jedináček jsem jí brala jako sestru...
Žábina: udělala jsi dobře, já bych taky neunesla ve 13 letech ten pocit, ten strach, že by se jí něco mohlo stát a já bych ji vlastně měla na svědomí. Škoda přátelství, ale co už teď naděláš.
no já pořád taky čekám, až mě moje kamarádka nechá vysvětlit to, jak jsem se zachovala, ale zatím o mě nechce slyšet, což mě moc mrzí
to jsem já, zapomněla jsem napsat pod článek svůj nick...bylo nám tenkrát 13 let
Jak jsi sama napsala, uznala že´s tenkrát udělala dobře, že si to mamce řekla.
To ale člověk pochopí až časem.