Foto: Shutterstock

Jarmila, prodavačka, 28 let
Děti mít nikdy nechci. Nedovedu si představit, že by mě někdy nějaký mateřský pud chytl. Nikdy jsem si velký vztah k dětem nevybudovala a bytostně nesnáším jejich řev a otravování. Když vidím venku nějaké děti, jak otravují svoje rodiče nebo lezou někde po zemi či brečí, mám z toho jen nervy a vždy se utvrzuji v tom, že to není nic pro mě. Mám ráda svůj klid.

Denisa, marketingová specialistka, 42 let
Když mi bylo 15 narodila se moje sestra. Umíte si asi představit, jaký to byl vztah. Naše maminka byla stará a původně si Pavlínu nechtěla nechat. Jenže její nový manžel trval na tom, že si dítě nechají. Protože otčím nebyl vůbec doma, musela jsem s Pavlínkou pomáhat. Dělala jsem úplně všechno od přebalování po vožení kočárku, kdy jsem chtěla být zrovna s kamarády. Nenáviděla jsem to. Nenáviděla jsem její pláč a všechny věci kolem. Už před tím ve mně děti nevyvolávaly nějaké blahé pocity, ale po výchově sestry nemám k dětem vůbec žádný vztah. Dokonce bych snad řekla, že jsou mi odporné. Proto jsem se rozhodla nemít je, i když můžu. Stále dokola musím někomu vysvětlovat, že jsem zdravá, že je to jen moje rozhodnutí. Jsem zdravá, spokojená a naštěstí jsem natrefila na muže, který o děti také nestojí, protože je má z prvního manželství.

Justýna, asistentka v právnické firmě, 35 let
Asi to bude znít jako klišé, ale já zkrátka nechci své děti přivést do tohoto světa plného nenávisti a zhoršujícího se klimatu. Přijde mi sobecké, že se nemohou rozhodnout, jestli budou žít v této době a té, která nás ještě čeká. V produktivním věku by byly v okamžiku, kdy bude těžké vůbec vypěstovat plodiny, přijdou války o vodu a chudoba. Jsem si tím momentálně jistá, a pokud se během pěti let posuneme k lepšímu, jsem ochotná mít dítě třeba po čtyřicítce. Zároveň změně k lepšímu nevěřím, a to se o enviromentální problémy velmi zajímám.

Patricie, podnikatelka, 32 let
Neumím si představit, že bych měla děti, i přes to, že je mám docela ráda. Představa porodu je moje noční můra a rovněž dítě, které bych nemohla nikdy nikam odložit a bylo by stále se mnou. Svůj život si představuji úplně jinak než, že budu vozit kočár. Chci se realizovat ve své kariéře a je mi úplně jedno, co si o tom, kdo myslí. Cesta ke štěstí má mnoho podob.

Čtěte také:

Reklama