Foto: Shutterstock

Kristýna, 34 let

Ne úplně ráda to přiznávám, ale ve slevách často nakupuju oblečení, které potom ale nenosím. Po dítěti mám kila navíc, kterých se nemůžu zbavit, ale pořád si kupuju džíny a trička S a XS a mám to jako svoje motivační oblečení. Jenže čas utíká a mně se to akorát hromadí ve skříni, protože už se do takových velikostí asi nikdy nenasoukám. Jenže na ramínku to vždycky vypadá skvěle, a navíc za zlomek původní ceny, tomu se prostě nedá odolat.

Anna, 48 let
Pár zbytečností jsem asi během života koupila, ale přispěju historkou o své tetě. Už nežije, ale byla největší milovnicí slev, co znám. Z bytu měla skladiště. Do stropu se jí tam vršily desítky balení toaletních papírů, krabice s desítkami balení mléka nebo mouky. Když zemřela, mamka si musela vzít několik dní dovolené, aby celý byt vyklidila a dala do trochu slušného stavu. Našli jsme tam několik zajímavých věcí, o kterých jsme netušili, k čemu si je teta koupila. Na většině z nich byly cedulky s několika přeškrtnutými cenami, takže bylo jasné, že prostě neodolala obrovské slevě. Našli jsme třeba stěrače, i když teta nikdy neměla auto, potom hodně takových těch voňavých stromečků do auta. Bylo tam i několik pánských deodorantů a to teta nikdy nebyla vdaná, ani neměla děti a jako dárky dávala akorát tak prošlé bonboniéry. Měla plný byt blbostí, a přitom byla celý život děsně lakomá a pro korunu by si nechala vrtat koleno.

Laďka, 39 let
V těhotenství se mi asi dost splašily hormony. Od začátku jsem byla přesvědčená o tom, že čekám holčičku. Prostě jsem to tak nějak cítila. Když jsem šla na začátku těhotenství z práce kolem obchodu s dětskými věcmi a viděla, že mají likvidační výprodej, neodolala jsem a nakoupila skoro celou výbavičku, samozřejmě v růžové barvě. Za pár dnů jsme se dozvěděli, že čekám kluka, a protože jsme vždycky plánovali jen jedno dítě, všechny nakoupené věci jsem zabalila a odnesla do charity. Nakupování byla sice hloupost, ale nakonec jsem měla radost z dobrého skutku.

Věra, 26 let
Před dvěma lety jsem se rozhodla, že se sebou začnu něco dělat a přihlásila jsem se na ukázkovou hodinu do fitka. Strašně se mi to líbilo, ale nebyla jsem si jistá, jestli tam zvládnu chodit pravidelně. Jenže na recepci mi nabídli patnáctiprocentní slevu, která platila jen v případě, že si na místě pořídím permanentku minimálně na půl roku. Samozřejmě jsem po tom skočila. A kolikrát si myslíte, že jsem potom v tom fitku byla? Než mi permice propadla, tak asi tak jednou nebo dvakrát.

Lenka, 51 let
Tak nějak mám problém s tím, že neumím říkat ne. Takže jsem snadným terčem takových těch neodbytných prodejců. Jakmile mi začnou něco nabízet a mluvit o slevách, začnu mít pocit, že bez toho prostě nemůžu žít. Už se mi takhle podařilo koupit třeba sadu hrnců, u které jsem ale potom zjistila, že není určená na indukční plotýnku. Taky doma máme filtraci do bazénu a žádný bazén. Manžel ze mě docela šílí a když to jde, tak ty věci po mně chodí vracet.

Čtěte také:

Reklama