Foto: Shutterstock
Kristýna, 34 let
Ne úplně ráda to přiznávám, ale ve slevách často nakupuju oblečení, které potom ale nenosím. Po dítěti mám kila navíc, kterých se nemůžu zbavit, ale pořád si kupuju džíny a trička S a XS a mám to jako svoje motivační oblečení. Jenže čas utíká a mně se to akorát hromadí ve skříni, protože už se do takových velikostí asi nikdy nenasoukám. Jenže na ramínku to vždycky vypadá skvěle, a navíc za zlomek původní ceny, tomu se prostě nedá odolat.
Anna, 48 let
Pár zbytečností jsem asi během života koupila, ale přispěju historkou o své tetě. Už nežije, ale byla největší milovnicí slev, co znám. Z bytu měla skladiště. Do stropu se jí tam vršily desítky balení toaletních papírů, krabice s desítkami balení mléka nebo mouky. Když zemřela, mamka si musela vzít několik dní dovolené, aby celý byt vyklidila a dala do trochu slušného stavu. Našli jsme tam několik zajímavých věcí, o kterých jsme netušili, k čemu si je teta koupila. Na většině z nich byly cedulky s několika přeškrtnutými cenami, takže bylo jasné, že prostě neodolala obrovské slevě. Našli jsme třeba stěrače, i když teta nikdy neměla auto, potom hodně takových těch voňavých stromečků do auta. Bylo tam i několik pánských deodorantů a to teta nikdy nebyla vdaná, ani neměla děti a jako dárky dávala akorát tak prošlé bonboniéry. Měla plný byt blbostí, a přitom byla celý život děsně lakomá a pro korunu by si nechala vrtat koleno.
Laďka, 39 let
V těhotenství se mi asi dost splašily hormony. Od začátku jsem byla přesvědčená o tom, že čekám holčičku. Prostě jsem to tak nějak cítila. Když jsem šla na začátku těhotenství z práce kolem obchodu s dětskými věcmi a viděla, že mají likvidační výprodej, neodolala jsem a nakoupila skoro celou výbavičku, samozřejmě v růžové barvě. Za pár dnů jsme se dozvěděli, že čekám kluka, a protože jsme vždycky plánovali jen jedno dítě, všechny nakoupené věci jsem zabalila a odnesla do charity. Nakupování byla sice hloupost, ale nakonec jsem měla radost z dobrého skutku.
Věra, 26 let
Před dvěma lety jsem se rozhodla, že se sebou začnu něco dělat a přihlásila jsem se na ukázkovou hodinu do fitka. Strašně se mi to líbilo, ale nebyla jsem si jistá, jestli tam zvládnu chodit pravidelně. Jenže na recepci mi nabídli patnáctiprocentní slevu, která platila jen v případě, že si na místě pořídím permanentku minimálně na půl roku. Samozřejmě jsem po tom skočila. A kolikrát si myslíte, že jsem potom v tom fitku byla? Než mi permice propadla, tak asi tak jednou nebo dvakrát.
Lenka, 51 let
Tak nějak mám problém s tím, že neumím říkat ne. Takže jsem snadným terčem takových těch neodbytných prodejců. Jakmile mi začnou něco nabízet a mluvit o slevách, začnu mít pocit, že bez toho prostě nemůžu žít. Už se mi takhle podařilo koupit třeba sadu hrnců, u které jsem ale potom zjistila, že není určená na indukční plotýnku. Taky doma máme filtraci do bazénu a žádný bazén. Manžel ze mě docela šílí a když to jde, tak ty věci po mně chodí vracet.
Čtěte také:
- Tchyně dala dcerám dárek, za který ji teď vážně nenávidím, zlobí se Alena (32)
- Nesplachuj furt, kárá Moniku šetrný manžel
Nový komentář
Komentáře
Mě se to až tak netýká, většinou si řeknu : A potřebuješ to? Ale moje drahá polovička toto onemocnění nemá pod kontrolou..
No jo, s těmi krky, co doma živíme, mě nějaké nakupování blbostí míjí :D. A hlavně, až se budeme stěhovat jednou do většího, tak budu ráda za každou jednu kravinu, co doma nemám :D. Taky si ale dost vážím peněz a než utratím, tak to zvážím. Dopřejeme si, když je chuť, ale nějaké nakupování kvůli slevě mě drželo tak ve dvaceti, a to jenom hadry. Máme s chlapem rádi čisté prostory, takže naštěstí se u nás nekoná hromadění věcí. :) S výjimkou nářadí do dílny, které pak naštěstí taky používá. V konečném důsledku toho člověk totiž zase tak moc nepotřebuje. A kdo se víckrát stěhoval, ten často přemýšlí nad každou věcí, co doma má. :D
Příběhy těchto žen mě rozesmály, ale jsem rád, že se to mé přítelkyně netýká
Hlavně z článku vyplývá, že je obecně mezi lidma asi dost peněz. Když je můžou vyhazovat za blbosti a ani jim to nevadí.
Tahle úchylka mě naštěstí minula, alespoň nemám na stará kolena starost se zbytečnými krámy.
Přemýšlím, ale asi jsem nikdy nekoupila to, co nepotřebuji
Mamka mého muže byla podobný případ jako paní Lenka. Když jsme vyklízeli byt, byla to fuška. Indukční plotýnky, vyhřívací dečky, nějaké infrahlavice nebo co to bylo, hrnce, ovčí deky, ještě nerozbalené a spousta dalších krámů málo používaných, bylo vidět, že to vyzkoušela a konec. Naštěstí nám většinu vzal charitní obchod, zbytek byl částečně rozdán a odvezen do sběrného dvora. Knížky byly rozdané do těch volných knihoven. Už nikdy víc. Kupování menších velikostí asi nikdy nepochopím, ale vím, že to někdo dělá.
Oniománie
Ono když se to vezme do důsledků... V době, kdy jsem bydlela sama v bytě 3+1, poté, co potomci již opustili rodné hnízdo, jsem zjistila, že 90% věcí, co mám doma, nepotřebuju. Přestěhovala jsem se do 1+1, a po nějaké době jsem zjistila, že situace se opakuje, zase 90% věcí nepotřebuju. Teď bydlím v jedné místnosti, a je to zase tak, že 90% věcí, co tady mám, tak ani nepotřebuju.
Pravděpodobně to časem zredukuju asi tak na dvě nákupní tašky. 
Člověk fakt nemusí mít kolem sebe haldu krámů.
Každý máme nějaký koníček.