Předchozí části naleznete zde:
Měla jsem strašné štěstí. Jeden z mých přátel poznal, co se děje, a zasáhl. Donutil mě mluvit, zlomil moje předstírání a hru na šťastné manželství, donutil mě nedbat na stud a říct, co se u nás děje. Ukázal mi, že to peklo, které prožívám, je jen začátek, že dojde i na facky a mlácení, stačí pár let.
Přeťal mé řetězy.
Nikdy mu za to nemůžu být dost vděčná a oplatit nelze.
Nejdřív jsem se sesypala pod pravdou řečenou nahlas, pod tím koncem snu o šťastném životě s mužem, o domově, o dětech, o krásné zahradě plné květin.
Pak jsem se postupně během dvou měsíců posbírala a přesně podle rady tajně odstěhovala.
S odvahou znovu nalezenou i přes veškerý stud za to, co jsem dovolila, aby se mnou můj muž dělal, jsem to řekla těm nejbližším, protože žena v mé situaci potřebuje podporu. Muži tyrani jsou pro okolí tak věrohodně dobří, že ženám nikdo nevěří. S hrůzou myslívám na ty ženy, které se vdají mladé, mají děti a nikdo je vlastně nezná, působí utrápeně, nepřístupně až zle, jejich mužové jsou veselí, hovorní, miláčkové davu a vyhrávají pak děti, byty, mají podporu zvenku finanční i psychickou...
Neměla jsem kam jít, jenom jsem věděla, že musím, chci-li ještě někdy mít šanci žít. Žít beze strachu. A zase jednou dělat něco dobře.
Přespávala jsem u sestry, kamarádek. A potkalo mě další štěstí a dnes bydlím v nájmu v krásném bytě za přijatelnou cenu, ke kterému mi zázrakem pomohli dobří lidé, kteří mě znali a soucítili se mnou.
Je to osm měsíců. Své bydliště tajím, číslo mobilu taky. Muže jsem od té doby neviděla, to peklo, které vyráběl telefonem a mejlem po mém odchodu, jsem vydržela, protože už jsem byla volná, svobodná. Nikdo na mě neřval, nikdo mě netrestal za nic, nikdo mi nenadával. Jeho rodina, která mě nejdřív tak milovala, mě samozřejmě zavrhla. Nemám jim to za zlé, vím, co všechno jim můj muž asi tak vyprávěl o mých údajných nevěrách a o důkazech, jak jsem ho nikdy nemilovala a jak jsem špatná a vypočítavá a vždycky jsem mu všechno snědla, pokud si nepospíšil atd.
I to je moje štěstí, unikla jsem a předala veslo převoznici na mrtvém moři. Pomoct jí nemůžu, nevěřila by mi, ale myslím na ni se soucitem – i ona mě zachránila, stejně jako já jsem zachránila jeho první ženu.
Ano, a taky můj muž potřebuje dokázat, že já nejsem normální a nedokážu žít s nikým, ale on ano. S touto myšlenkou obvolal všechny mé kamarády a řekl jim, že já jsem za nimi nechtěla a on mě k nim posílal, že je má rád. Volá i mým rodičům a starostlivě se vyptává, jak se jim daří, dokonce je navštívil, přeje jim k Vánocům i narozeninám. Snubní prsten prý mu sundá až soud.
I proto je důležité všechno říct lidem, na kterých vám záleží, a nestydět se. Nemůžete zůstat sama a bez podpory za hromadou lží o vás. Někdy to ani nejsou lži, jen pravda tak šikovně posunutá, že vyvolá úplně jiný dojem.
Ano, přišla jsem o vlastní byt, o všechny peníze, o čtyři roky života, získala jsem kožní nemoc, astma, vrásky, dluhy a jsem nesmírně unavená na duši i na těle.
Ale stojí za mnou má nejvěrnější sestra, která nesla se mnou to nejtěžší a nesmírně mi pomohla, a pevný šik mých přátel, kteří nesoudili a pomohli a pomáhali tak, že dodnes se mi nad tím tají dech. Pomohli rodiče, co mohli. Byla doba, kdy jsem vlastnila klíče od tří bytů s možností přijít kdykoliv a mít v těch rodinách své místo. Pomohli mi svou přítomností, pochopením, penězi, soucítěním, fyzickou pomocí, důvěrou, naprosto samozřejmě.
Tiše se sbírám a ohledávám duši i tělo, pojmenovávám a pokouším se odstraňovat důsledky „jenom“ čtyř let psychického týrání. Snad se mi to podaří – dostala jsem šanci, jakou myslím má v podobné situaci málokterá tak brzy. Ovšem jestli ještě někdy budu vůbec chtít uvěřit muži a jestli budu schopná mu uvěřit, to opravdu nevím – stále nevěřím ničemu, co říká jakýkoliv muž, kterého neznám roky.
Snažím se to napsat teď Vám a říkat to taky kdekoliv, kde si myslím, že je třeba, beze studu a bez ohledu na reakce okolí typu – no to bych mu netrpěla, to bych teda nemohla, proč jsi neodešla dřív, proč ses vdávala, proč jsi prodávala byt atd.
Snažím se to napsat, aby ostatní ženy věděly, že i když je jejich muž takzvaně hodný a nebije je a „jenom“ je trestá mlčením a hádkami a urážkami a nadávkami tak, že ze třiceti dnů měsíce s ní mluví jen dva až čtyři, že i když jim „jenom“ nedovolí obratnou taktikou telefonovat, stýkat se s přáteli, mít čas jen pro sebe, chodit cvičit atd., že i když on nepřízní osudu „nemá“ peníze, tak že je vždycky má, ale obratně utratí všechny vaše pod záminkou – přece žijeme společně, jednou já,
Snažím se to těm ostatním ženám napsat, abych trošičku splatila svůj dluh za ukázanou cestu.
Snažím se jim říct, že i když nemají kam jít, že se nemají vzdávat a zkusit to, že vždycky je naděje na život. Na život, ve kterém najednou jako mávnutím kouzelným proutkem budou dělat, když ne všechno, tak skoro všechno dobře, ony, náhle plnohodnotné bytosti.
Nový komentář
Komentáře
Denča: Děkuju, teď už je to všechno v pořádku a já jenom doufám, že příště už budu ve vztahu trošku soudnější
ted uz vude jenom lip, uz tim ze jsi odesla jsi posilila sve sebevedomi a to je moooc dulezite.
Drzim palce a bude uz jen lip..a ver, ze i casem se najde clovek ,ktery stoji za to,abys mu duverovala a podala ruku..
ikdyz se prozije hodne negativniho,cloveka to posili..a dulezite je udelat ten prvni krok, ten jsi zvlada..
prozila jsme neco podobneho a ted uz je mi fajn..
HODNE STESTI
Je moc krásný, že našla odvahu a odešla, ale to, že se před ním musí skrývat, to je špatné. Doufejme, že ho to pustí a nebude se ji snažit vyhledávat a vyhrožovat a teprve potom si bude moci v klidu oddechnout
super konec
ještěrka.ehp: to je síla! Doufám, že už se máš líp
Rusanda: Mě maminka vždycky vychovávala tak, abych byla sebevědomá silná osobnost a já i moje okolí sme si taky mysleli, že sem, dokud sem nezačala žít s jedním takovým despotou a k tomu, abych ho vyhodila z bytu (naštěstí nebyl až takovej psychopat, že by se nenechal) mě donutilo až to, když po mě ze vzeku hodil plechovku s jakýmsi jídlem a počítám, že stát blíž, tak k facce neměl daleko (neudělala sem mu snídani)
Držím palec v novém a určitě lepším životě
Toniniella:
moc hezké, moc přesné. Budu se tím řídit!
Denča:
Jedno staré přísloví říká:
No snad mi rozumíte.
Vychovávej svoje děti jako pro svoje děti. Čili tak, abys klidně dala svou dceru svému synovi a naopak a abys jim je se vzájemně přála. To je ale zmatek
Pala: lecebna moc nepomuze, bohuzel. I kdyz se nasilnik leci, tak to moc nepomaha. Oni jsou totiz velice casto sarmantni muzi a i na psychologa nebo psychiatra to dokazou zahrat. A hlavne, kdyz nemaji obet po ruce, tak jsou mili, spolecensti, toleratni a tuhle masku sundaji casto az doma...
Škoda, že není nějaká léčebna - blázinec - pro takový chlapy. Zákony na ně taky nemůžou a oni klidně zničí několik žen.
Rusanda:
Já sama děti nemám, takže si zatím jen můžu myslet, jak je chci vychovat, ale určitě je to těžké, přesně jak píšeš.
Ale dřív se prostě vychovávaly holky tak, že mají být můžům po ruce, vyzdvihovat ho a starat se o rodinu. Na tom nevidím nic zlého, jen kdyby to dělali i oni a nemysleli si o sobě, že jsou pány tvorstva a tedy mohou rozhodovat, řídit a nařizovat.
Rusanda: já bych to lynčování asi ani nezvažovala, ale rovnou realizovala
přeji hodně štěstí do budoucna, pravda, také by mně zajímalo, už jsem se na to ptala, je sice fajn že člověk doejde, ale musíasi změnit i zaměstnání aby ho násilník nenašel, asi i přátele, aby se neprořekli...neumím si to představit jak to probíhá v praxi. A jako ke každému článku i sem dodávám kontakty :
ROSA
Podolská 25
147 00 Praha 4
tel./fax: 00420-241 432 466 (po, út 15 - 18)
tel: 602 246 102
e-mail: rosa@telecom.cz
La Strada ČR - prevence a pomoc obětem obchodu se ženami a s ním spojeného násilí na ženách, zajištění sociální, právní, psychologické a lékařské pomoci. Info a SOS linka tel.: 222 717 171. V provozu út a čt 10.00 - 16.00 hod., st 12.00 - 20.00 hod. Pro písemný kontakt: P.O.BOX 305, 111 21 Praha 1, tel./fax.: 222 721 810 - nutno se předem objednat telefonicky.
Církevní organizace poskytující především azylovou pomoc - ubytování v krizi - hlavně matky s dětmi
Charita ČR ( Česká katolická Charita, Vladislavova 12, Praha 1, 111 37, tel. 296 243 330), www.charita.cz , provozuje větší počet azylových domů pro matky s dětmi v nouzi po celé ČR. Neustále se otvírají další azylové domy, seznam provozovaných zařízení bude průběžně doplňován.
1. Domov sv. Zdislavy pro matky s dětmi v tísni, Aš
Klicperova 4, 352 01 Aš
tel.: 354528800 fax, zázn.: 354 528 968
2. Centrum pro matku a dítě, Blansko
Sladkovského 2b, 678 01 Blansko
tel.: 516 411 400 fax: 516 417 351
3. Domov pro matky s dětmi v tísni, Boskovice
Kpt. Jaroše 28, 680 01 Boskovice
tel.: 516 452 943
4. Domov sv. Markéty pro matky s dětmi,
Staňkova 47, 612 00, Brno
tel., zázn.: 541 240 087-8 fax:541 240 089
5. Domov pro matku a dítě, Český Těšín
Třanovského 6, 737 01 Český Těšín
tel.: 558 711 704
6. Domov pro matku a dítě v nouzi s buňkou napůl cesty, Domažlice
Havlovice 5, 344 00 Domažlice - Havlovice
tel.: 379 776 388
7. Charitní domov pro matky s dětmi, Havlíčkův Brod
Boženy Němcové 188, 580 01 Havlíčkův Brod
tel., zázn., fax.: 569 426 070
8. Domov sv. Magdaleny, Jiřetín pod Jedlovou
407 56 Jiřetín pod Jedlovou
tel.: 412 379 211
9. Domov pro matku a dítě, Karlovy Vary
Svobodova 348/14, 360 17 Karlovy Vary
10. Charitní dům pro matky s dětmi, Kroměříž
Havlíčkova 2995, 727 01 Kroměříž
tel.: 573 335 528
11. Charitní domov sv. Zdislavy pro matky s dětmi, Ostrava-Zábřeh
Kapitolní 14, 704 00 Ostrava - Zábřeh
tel.: 596 787 411 fax: 596 621 094
12. Domov pro matku v tísni, Otrokovice
Hlavní 1229, 765 02 Otrokovice
tel.: 577 932 388
13. Domov sv. Zdislavy pro matky s dětmi v tísni,
Plzeň Čermákova 29, 320 14 Plzeň
tel.: 377 420 459, 377 423 159
14. Domov pro matku a dítě, Prachatice
Sokolovská 408, 224 27 Prachatice
tel.: 388 310 274
15. Charitní domov pro matky s dětmi v tísni, Třebíč
Manž. Curierových 604, 674 01 Třebíč
16. Charitní domov sv. Alžběty pro matky s děmi, Veselíčko
Veselíčko 22, 398 42 Veselíčko u Milevska
tel.: 382 589 108
17. Charitní domov pro matky s dětmi, Zlín
Česká 4789, 760 05 Zlín
tel.: 577 241 352
18. Domov pro matky v tísni, Znojmo
Mašovická 10, 669 02 Znojmo
tel.: 515 220 755 fax: 515 220 768
19. Dům pro matky s dětmi (pouze matky s dětmi)
Dvořákova 21, 736 01 Havířov
tel.: 596 813 342
20. Azylový dům (ženy a matky s dětmi)
Čs.arnády 837 bcd, 794 01 Krnov
tel.: 554 612 296
21. Azylový dům (ženy a matky s dětmi)
U nových válcoven 9, 709 00 Ostrava - Mar.Hory
tel.: 554 612 296
22. Azylový dům (ženy)
Mlýnská 25, Brno
tel.: 543 212 530
23. Azylový dům (ženy)
Nákladní 7, 360 05 Karlovy Vary
tel.: 353 569 179
24. Azylový dům (ženy)
Tusarova 60, 170 00 Praha 7
tel.: 266 710 477
25. Armáda spásy (ústředí)
Petržílkova 2565/23, 158 00 Praha 5
tel./fax: 251 611 229
http://www.armadaspasy.cz
Kongregace sester dobrého pastýře-Dům sv. Eufrasie,Ostrava-Ludgeřovice
Markvartovická 22, 747 14 Ostrava - Ludgeřovice
tel., fax: 595 052 885
Diakonie České církve evangelické - provozuje linku důvěry ve všech krizových situacích včetně domácího násilí a azylový dům pro ženy s dětmi v krizové situaci. Adresa pro styk: Belgická 22, Praha 2 120 00, tel.: 222 521 912, http://sos.diakoniecce.cz
Slezská diakonie - poradna ELPIS - provozuje pobočky ve dvou severomoravských městech v Karviné a v Havířově.
V Havířově se klientky mohou obracet na: tel./fax 596 812 764, e-mail: elpis_ha@quick.cz, adresa: Opletalova 4, PSČ 736 01, poradna má otevřeno v pondělí a ve středu: 8.00 - 16.00, v pátek 8.00 - 12.00, v úterý a ve čtvrtek od 8.00 do 15.00 - pouze pro předem objednané
Karviná - adresa: Fryštátská 168, PSČ 733 01, tel.: 596 323 032, fax: 596 323 031 - provoz poradny je stejný jako v Havířově.
Násilí na dětech
Linka bezpečí, Nadace Naše dítě - anonymní poradenství 24 hodin, odborné poradenství a terapie v Krizovém centru po předchozí dohodě, krátkodobá krizová lůžka - Adresa: Ústavní 91/95, Praha 8, 181 00, tel.: 800/155 555, www.nasedite.cz rodičovská linka: 283 852 222, krizové centrum pro děti a mládež: 233 544 117 lb@linkabezpeci.cz
Linka důvěry Dětského krizového centra - V Zápolí 1250/21, Praha 4, 140 00, tel./fax: 241 480 511, NON-STOP telefon Linky důvěry: 241 484 149 provozuje i internetovou linku důvěry na e-mail adrese: dkc@ditekrize.cz, další informace o nabídce pomoci pro klienty lze získat na: www.ditekrize.cz
Růžová linka - poradenství pro děti v krizi - provozuje Čs. společnost na ochranu dětí při 3. lékařské fakultě UK - tel. 272 736 263, Adresa: Ruská 87, Praha 10, 100 00
Uvedená pracoviště jsou schopna zajistit kontakty na místní odborníky na území Čech.
Centrum rodinné terapie, Dětská psychiatrická klinika FN Motol, V úvalu 84, 150 06 Praha 5 tel. 224 433 478
53. 21.4. 2004 - xenie (Odpovědět) (Poslat vzkaz)
A teď něco konkrétního :
PORADNY BÍLÉHO KRUHU BEZPEČÍ V ČESKÉ REPUBLICE
Praha :
Duškova 20, 150 00 Praha 5
úterý, středa: 17-20 hodin
čtvrtek: pro objednané 18-20 hodin
tel.: 25731 7100
fax : 25731 7110
Olomouc :
Na vozovce 26, 770 00 Olomouc
každé úterý: 16-18 hodin
tel: 685416 533
Ostrava :
Husova 7, 702 00 Ostrava
každé úterý: 17-19 hodin
tel./fax: 696115 822, linka 182
Brno :
Slovinská 41, 612 00 Brno - Královo Pole
každé úterý: 17-19.30 hodin
tel.: 54121 8122
Plzeň :
Americká 42, 301 35 Plzeň
(v budově Právnické fakulty ZČU)
každé úterý: 16-18 hodin
tel.: 019 / 718 41 74
Pardubice :
Pospíšilovo nám. 1693, 530 03 Pardubice 3
každé úterý: 17-19 hodin
tel.: 040 / 6265 264
Anai: 20let, to je síla. Tak taky hodně
je dobře, že jsi se konečně "našla"....teď jen rychle zapomenout na to co bylo...ale to se asi nedá
....
Také Ti držím palce a přeji hodně štěstí a zasloužený klid.Možná takovéhle články dodají odvahu podobně "postiženým" ženám,aby udělaly první krok do nového svobodného života.Díky za toto téma.
Od té doby, co jsem "prohlédla" (dřív jsem dávala vinu za neúspěšné manželství a ztrátu děti jen a jen sobě), ventiluju svůj příběh kde mohu proto, aby si ostatní ženy dávaly pozor a projeví-li jejich vyvolený podobné náznaky, měly ještě čas a šanci včas utéct. Vlastně mohu být velmi šťastná, že po 20 letech s manipulátorem nejsem natolik poznamenaná, že jsem schopna normálního partnerského života po všech stránkách!