Přezdívka: Piži
Věk: 30 let
Znamení: Střelec
Jak se to stalo, že jsi takhle malá – je to nějaká vrozená vada, nebo jsi měla v dětství úraz?
Je to rodová vada.
Kolik vlastně měříš?
Obojí...
Úplně přesně měřím 129,5 cm, ale zaokrouhluji to na 130 cm.
Rodová vada, takže jsi rostla, rostla, a pak jsi v první třídě zjistila, že už nerosteš?
Ne, ne, já přestala růst před první třídou. Když jsem byla malá, zjistili mi vývojovou vadu páteře.
Dá se tenhle tvůj handicap nějak léčit?
Je to vada, která se v našem rodě předává z generaci na generaci. V podstatě je neléčitelná. Je velká šance, že moji případní potomci by ji měli také.
Kolik měří tvoji rodiče?
Maminka je normálně vysoká, má asi něco přes metr sedmdesát. Tatínek je menší. Tatínka už jsem naštěstí mnoho let neviděla.
Proč naštěstí?
Naši se rozvedli. Důvod byl ten, že otec nechtěl povolit operaci, bez které bych tu už několik let nebyla...
Jak se na tebe tvářily děti ve škole, měla jsi nějaké problémy?
Člověk si docela užil. V té době se tomu ještě neříkala šikana.
Dneska už by se tomu šikana říkalo?
Přesně tak.
A ta šikana probíhala fyzicky i psychicky?
Ano, ale naučila jsem se tomu bránit, takže se mě později docela i báli.
Co nejhoršího sis prožila a jak ses tomu bránila?
To je docela záludná otázka, jenže já si to takhle detailně nepamatuji. Je to už celkem dlouho...
Měla jsi potom třeba problémy na střední?
Já mám za sebou učňák, tam to bylo v pohodě. Jsem vyučená dámská krejčová. Potom jsem si ještě v oboru udělala střední školu, zaměření se jmenuje Podnikání v oboru dámská krejčová.
Dneska se ale šitím neživíš, proč?
Šití mě nikdy nějak zásadně nebralo. Bylo to čistě vypočítavé, abych si na sebe mohla upravovat oblečení jako profesionál.
A čím se tedy dnes živíš? Měla jsi problémy sehnat práci?
Ze začátku ano, protože mě nikdo vzít nechtěl. Díky protekci jsem se dostala tam, kde teď pracuji, tedy do knihovny.
Ty jsi taková veselá mysl, nemíváš nikdy deprese ze svého vzrůstu?
Občas, když je toho tak nějak hodně a už po třicáté slyším: „Jé, hele, mami, ta pani je malá!“
Už to celkem ignoruji, ale když je špatné období, tak to sem tam dopadne citelněji.
Vím o tobě, že jsi kvůli své velikosti nehodila život za hlavu. Jsi třeba celkem velký sportovec, prozraď mi, co cvičíš?
A myslíš ty „hysterický“ nebo ty „nehysterický“ sporty? (smích)
Všechny...
Takže jsem horolezec, nebo to aspoň předstírám.
Co děláš, když je další chyt dva metry daleko?
Existuje takový trik, říká se tomu „vyprusíkovat“. Je to docela náročná věc, posouvá se při ní po laně jen pomocí dvou smyc a dalších dvou provazů.
Takže by se dalo říct, že musíš být mnohem lepší horolezec než člověk běžného vzrůstu...
Ano, normální člověk běžného vzrůstu má rozpětí jako kondor, já mám rozpětí jako sýkorka.
Jaký další sport děláš?
Jezdím na kole.
Máš nějaké speciálně upravené kolo?
Ne. Mám dětské kolo, speciální závodní.
A co ještě děláš?
Ještě předstírám historický šerm a divadlo.
Co na to říká tvůj pan doktor? Předpokládám, že jsi pod nějakým stálým lékařským dohledem...
Málem omdlel. Když to strávil, řekl, že se mnou vždycky byly problémy.
Jak dlouho šermuješ?
Přes deset let.
Vzhledem k tomu, že už mě pan doktor dlouho neviděl – mám kontroly jednou za deset let – tak nevím. Na kontrolu jdu až za dva roky.
Zabrousím na intimnější téma, máš partnera?
Teď zrovna nemám.
Jak to máš se sexem?
Velmi příjemná zábava.
A nemáš třeba problém s hledáním partnera?
Dnes už ne. Mám ráda vysoké chlapy – asi si tím něco kompenzuji.
Chtěla bys mít děti?
Nevím, to bych si radši pořídila další štěně. Mám k dětem takový divný vztah, v podstatě je moc nemusím.
Když budou ty Vánoce, jak zvládáš předvánoční stres?
Moc to neprožívám. Abych slavila narozeniny někoho, kdo je dva tisíce let po smrti, to mě moc nebere – on ty moje také neslaví.
Ale máte stromeček?
Máme, umělohmotný.
Jak velký? Dosáhneš na špičku?
Dosáhnu, my máme malinkatý stromeček.
Kvůli tobě?
Ne, kvůli psovi. Aby nechodil a nestrhával stromeček, tak ho máme postavený na stolku.
Jakého máte pejska?
Sárinku, fenku labradorského retrívra, vážíme skoro stejně. (smích)
Ještě se tě zeptám, jak jsi přišla k přezdívce Piži?
Ve skupině, kde šermuji, mi tak začal říkat Náčelník. Pobíhal kolem mě, cuchal mi vlasy a pokřikoval: „Piži! Piži!“ Nějak se to ujalo.
Neštve tě někdy, že ti takhle říkají?
Je mi to jedno, rozhodně je to lepší, než když mi chtěli říkat „Džikie“ podle nějaké přihlouplé reklamy.
Znáte někoho podobného vzrůstu, jako je Piži? Myslíte, že byste se dokázala s tělesným handicapem vnitřně vyrovnat?
Nový komentář
Komentáře
Ahoj,jsem dvoumetrovej chlap.kterymu se libi maly slecny.Pizi ozvi se!Honza,long.john.silver@centrum.cz
jakub.koci: netlaci te korzet?
Suzanne: Meander: Mám celkem pěkná ňadra, což? Trojky
Suzanne, Meander: a ja mela za to, ze se prasknul uz v tom prispevku o sermu. Od te chvile jsem to vnimala jako fakt
Piži je krasna a mila baba
Meander:
Já to řekla, páč jsem drzá
Suzanne: Já si to netroufla PŘEDPOKLÁDAT
Meander: já myslela, že je nezaměnitelný
Jakube??????????
Suzanne: Takže to JE on?
Piži:
A co si budem povídat, Jakub je v těch dámskejch šatech božskej
nejvíc to sluší JDK
Piži: jj, trpaslíci jsou ve fantasy super a je fajn, že to bereš přesně tak i v životě.
Piži:
Piži:
Zdravím všechny! Chtěla bych poděkovat za tak super ohlasy. A prosím, nezlobte se na Jakuba za ten nadpis. Ten trpaslík byl můj napad. Kdo někdy četl nějakou fantasy knížku nebo viděl fantasy fim, tak ví, že trpaslíci jsou malý, nezdolný a dokážou co si umanou. A proto jsem hrdá, že jsem trpaslík.
Také se mi nelíbí termín trpaslík - trpaslice, patří do pohádek, v tomto případě mi zní jako nadávka, nebo nadpis článku v bulváru, nemyslíte pane Kočí?
Piži je sympatická mladá dáma s nadhledem, přeji jí v životě jen to nejlepší
Vždyť ji objímá nějaký hezoun. Nebo snad není dost vysoký?
Já zrovna teď poslouchám jednoho malého muže. Karla Kryla.
A jaká to byla velká osobnost!!!
Ještě bych dodala k Jirkovi. Bavili jsme se o jeho výšce. Radila jsem mu , aby se nepodceňoval a choval se tak, jako každý jiný člověk normálního vzrůstu." Když se budeš podceňovat, budou těostatní také podceňovat. Budeš-li se chovat úplně normálně, budou tě lidé také brát normálně". Moje krédo zní: nikdy se nepodceňuj, ale také se nikdy nepovyšuj. Já nechávám žít tebe a ty nechej žit mě.
Dobře se znám s Jiřím Krytinářem. Hrávali jsme ochotnické divadlo a on k nám přišel, ale já si ho nevšimla. Jenom jsem sslyšela jak se ptá " Je tady Vašek?", rozhlédla jsem a nikoho jsem neviděla, ostaní byli ticho, tak povídám ? a kdo se ptá?. V tom Jirka povyskočil, protože za stolem nebyl vidět a říká " já". Bylo to tak komické a chtělo se mi smát, ale udržela jsem se a stali se z nás přátelé. Než odjel do Prahy za herectvím, často nás navštěvoval u nás doma. Znám jeho bratra, je normálně veliký a znala jsem i jeho maminku, kdysi trhala lístky v kině. Ještě jsem znala z mládí jednu dívku a vzala si vysokého muže.
Občas ve městě potkám takhle malinkou starší paní. Vždycky si říkám, o kolik to mají v životě těžší. Ale Piži je moc hezká a moc sympatická. Nejvíc jí to sluší v tom kroji. Obdivuji ji kolik má zájmů. Je moc dobře, že se začíná víc mluvit o lidech s jakýmkoli tělesným handicapem. Když se o nich bude mluvit, budeme víc rozumět jejich problémům a nebudeme jim ztěžovat i tak složitější život.(ublížit se dá třeba i tím hloupým zíráním). A za ten nadpis dávám za 5.
Potkávám skoro denně chlapce menšího vzrůstu, jezdí na vozíku a mezi děti určitě zapadl