Díky Divadlu scénického a historického šermu Rebel, jehož jsem členem, jsem se seznámil s dívkou netradičního vzrůstu. Piži měří jen něco málo přes metr, normálně vzrostlému člověku kouká zhruba do pasu – jaké to je žít jako trpaslík, zůstat vzrůstem navěky ve školce...?

    Přezdívka: Piži
    Věk: 30 let
    Znamení: Střelec
 
Jak se to stalo, že jsi takhle malá – je to nějaká vrozená vada, nebo jsi měla v dětství úraz?
Je to rodová vada.

Kolik vlastně měříš?
Chceš vědět, kolik měřím přesně, nebo na kolik to zaokrouhluji?

Obojí...
Úplně přesně měřím 129,5 cm, ale zaokrouhluji to na 130 cm.

Rodová vada, takže jsi rostla, rostla, a pak jsi v první třídě zjistila, že už nerosteš?
Ne, ne, já přestala růst před první třídou. Když jsem byla malá, zjistili mi vývojovou vadu páteře.

Dá se tenhle tvůj handicap nějak léčit?
Je to vada, která se v našem rodě předává z generaci na generaci. V podstatě je neléčitelná. Je velká šance, že moji případní potomci by ji měli také.

Kolik měří tvoji rodiče?
Maminka je normálně vysoká, má asi něco přes metr sedmdesát. Tatínek je menší. Tatínka už jsem naštěstí mnoho let neviděla.

Proč naštěstí?
Naši se rozvedli. Důvod byl ten, že otec nechtěl povolit operaci, bez které bych tu už několik let nebyla...

Jak se na tebe tvářily děti ve škole, měla jsi nějaké problémy?
Člověk si docela užil. V té době se tomu ještě neříkala šikana.

Dneska už by se tomu šikana říkalo?
Přesně tak.

A ta šikana probíhala fyzicky i psychicky?
Ano, ale naučila jsem se tomu bránit, takže se mě později docela i báli.

Co nejhoršího sis prožila a jak ses tomu bránila?
To je docela záludná otázka, jenže já si to takhle detailně nepamatuji. Je to už celkem dlouho...

Měla jsi potom třeba problémy na střední?
Já mám za sebou učňák, tam to bylo v pohodě. Jsem vyučená dámská krejčová. Potom jsem si ještě v oboru udělala střední školu, zaměření se jmenuje Podnikání v oboru dámská krejčová.

Dneska se ale šitím neživíš, proč?
Šití mě nikdy nějak zásadně nebralo. Bylo to čistě vypočítavé, abych si na sebe mohla upravovat oblečení jako profesionál.

A čím se tedy dnes živíš? Měla jsi problémy sehnat práci?
Ze začátku ano, protože mě nikdo vzít nechtěl. Díky protekci jsem se dostala tam, kde teď pracuji, tedy do knihovny.

Ty jsi taková veselá mysl, nemíváš nikdy deprese ze svého vzrůstu?
Občas, když je toho tak nějak hodně a už po třicáté slyším: „Jé, hele, mami, ta pani je malá!“

Jak to překonáváš?
Už to celkem ignoruji, ale když je špatné období, tak to sem tam dopadne citelněji.

Vím o tobě, že jsi kvůli své velikosti nehodila život za hlavu. Jsi třeba celkem velký sportovec, prozraď mi, co cvičíš?
A myslíš ty „hysterický“ nebo ty „nehysterický“ sporty? (smích)

Všechny...
Takže jsem horolezec, nebo to aspoň předstírám.

Co děláš, když je další chyt dva metry daleko?
Existuje takový trik, říká se tomu „vyprusíkovat“. Je to docela náročná věc, posouvá se při ní po laně jen pomocí dvou smyc a dalších dvou provazů.

Takže by se dalo říct, že musíš být mnohem lepší horolezec než člověk běžného vzrůstu...
Ano, normální člověk běžného vzrůstu má rozpětí jako kondor, já mám rozpětí jako sýkorka.

Jaký další sport děláš?
Jezdím na kole.

Máš nějaké speciálně upravené kolo?
Ne. Mám dětské kolo, speciální závodní.

A co ještě děláš?
Ještě předstírám historický šerm a divadlo.

Co na to říká tvůj pan doktor? Předpokládám, že jsi pod nějakým stálým lékařským dohledem...
Málem omdlel. Když to strávil, řekl, že se mnou vždycky byly problémy.

Jak dlouho šermuješ?
Přes deset let.

To jsi dlouhodobý aktivní sportovec. Když tě teď vidí pan doktor a pozoruje, co s tebou dělají tvé sportovní aktivity, co na to říká?
Vzhledem k tomu, že už mě pan doktor dlouho neviděl – mám kontroly jednou za deset let – tak nevím. Na kontrolu jdu až za dva roky.

Zabrousím na intimnější téma, máš partnera?
Teď zrovna nemám.

Jak to máš se sexem?
Velmi příjemná zábava.

A nemáš třeba problém s hledáním partnera?
Dnes už ne. Mám ráda vysoké chlapy – asi si tím něco kompenzuji.

Chtěla bys mít děti?
Nevím, to bych si radši pořídila další štěně. Mám k dětem takový divný vztah, v podstatě je moc nemusím.

Když budou ty Vánoce, jak zvládáš předvánoční stres?
Moc to neprožívám. Abych slavila narozeniny někoho, kdo je dva tisíce let po smrti, to mě moc nebere – on ty moje také neslaví.

Ale máte stromeček?
Máme, umělohmotný.

Jak velký? Dosáhneš na špičku?
Dosáhnu, my máme malinkatý stromeček.

Kvůli tobě?
Ne, kvůli psovi. Aby nechodil a nestrhával stromeček, tak ho máme postavený na stolku.

Jakého máte pejska?
Sárinku, fenku labradorského retrívra, vážíme skoro stejně. (smích)

Ještě se tě zeptám, jak jsi přišla k přezdívce Piži?
Ve skupině, kde šermuji, mi tak začal říkat Náčelník. Pobíhal kolem mě, cuchal mi vlasy a pokřikoval: „Piži! Piži!“ Nějak se to ujalo.

Neštve tě někdy, že ti takhle říkají?
Je mi to jedno, rozhodně je to lepší, než když mi chtěli říkat „Džikie“ podle nějaké přihlouplé reklamy.

Znáte někoho podobného vzrůstu, jako je Piži? Myslíte, že byste se dokázala s tělesným handicapem vnitřně vyrovnat?

Reklama