Před nedávnem jsme měli neoficiální sraz spolužáků ze základní školy. Sešli jsme se téměř v plném počtu a každý byl zvědavý, jak se kdo změnil. Nikdo nás moc nepřekvapil, až na spolužačku Martinu.
Martina bývala na základní škole od první až do osmé třídy vyvrženec, se kterým se nikdo moc nebavil. Pocházela z rodiny, kde otec i matka chodili každý den domů opilí, a o děti se nestarali. Martina chodila do školy špinavá, ve starém a roztrhaném oblečení a téměř propadala. Několikrát během těch osmi let nám do třídy zanesla vši a nikdo s ní nechtěl sedět.
Jenže někdo musel a poslední tři roky jsem ji do lavice vyfasovala já. Po několika týdnech, kdy jsem se s ní samozřejmě nebavila, jsme nějak našly společnou řeč a dá se říct, že jsem s ní nakonec seděla ráda. Martina byla hodná, docela chytrá holka, která měla dost těžký život.
Zpětně se divím, že v téhle rodině už tehdy nezasáhla sociálka.
Skoro deset let po skončení školy by Martinu nikdo nepoznal. Do restaurace, kde jsme se sešli, vplula dáma v hezkých šatech, vkusně načesaná a nalíčená. Kluci na ní mohli nechat oči, holky záviděly. :-) Najednou se s ní chtěl každý bavit, každý chtěl, aby si vedle něj sedla.
Martina si ale pamatovala, jak ji všichni odstrkovali a že já jsem byla jediná, kdo ji chápal. Sedla si tedy ke mně a v průběhu večera se rozpovídala o svém životě…
„Když jsme skončili základku, nastoupila jsem na učiliště a vyučila jsem se na švadlenu. Učit se mi nechtělo, prolezla jsem jen tak tak. Byla jsem ráda, že jsem vypadla z domu, bydlela jsem na internátu a holky mě docela vzaly mezi sebe. Nějak jsem si navykla na to, co u nás nikdy nebylo normální. To, že se každý den musím osprchovat a čistit si zuby. Naučila jsem se taky kouřit a zjistila jsem, že když si chci koupit něco pro sebe, musím si někde vydělat.
A tehdy po mně vyjel vrátný na našem intru a prý když mu ho "vykouřím", že dostanu pětistovku. Hele, víš co pro mě tehdá byla pětistovka? Časem jsem s ním za tu pětistovku i spala.
Když jsem měla potom nastoupit do práce, nic jsem nesehnala. Až, asi rok po škole, jsem našla v novinách inzerát, že v Olomouci hledají do jednoho nočního klubu společnice. To víš, že jsem to zkusila. Docela bez problémů mě vzali, dokonce mě tam nechali bydlet.
Prachy tam byly víc než perfektní a já jsem si konečně mohla dovolit to, co nikdy. Hadry, kadeřnici, kosmetičku. A peníze jsem dostávala za něco, co se nedalo nazvat prací.
Ze začátku to byla spíše zábava. Asi po dvou letech mě to začalo v klubu nudit. Navíc se vyměnilo vedení, kterému jsem nebyla dost po chuti. Podle nich jsem byla už trochu ohraná. Vůbec jsem se nebránila, když mi dali padáka.
Začala jsem myslet na to, že bych si zařídila v Olomouci privát. Přece jen jsem měla své stálé zákazníky a podařilo se mi ušetřit i nějakou korunu. Koupila jsem si malinký byt, ve kterém teď bydlím a zároveň přijímám svoje stálé i nové klienty. Asi si žiju docela dobře, nemůžu si stěžovat.
Dokonce mám i přítele. Je to Rakušák, má něco přes čtyřicet a potkali jsme se v Brně v baru. Samozřejmě neví, co dělám. Vidíme se maximálně dvakrát za měsíc, většinou v Brně. Ale jezdí i za mnou, do Olomouce. Jen si dávám bacha, abych měla v tu dobu volno. A docela nám to klape.“
Touhle Martininou změnou jsem byla docela překvapená. Povídaly jsme si ještě dlouho, přiznala, že ji její „práce“ pořád ještě baví a zatím neví, kdy by s tím chtěla přestat. Zvykla si na drahé oblečení, auto a luxusní život a samozřejmě neví, kde jinde by si vydělala tolik peněz, co má teď…
Nový komentář
Komentáře
ale pokud se někdo rozhodne se tomuto řemeslu věnovat, je to jen jeho věc... a není na nás, abychom ho soudily...
ja to proti mým morálním zásadám...
Já bych tuhle"práci" asi dělat nemohla...
Když na to má,je to její věc
každý svého štěstí strůjce
Možná byla pro Martinu tato obživa jediná možnost, ale já to zatím odsuzuji.
Ja uz vubec nikoho neosuzuji, pokud na TO ma, at TO dela. Znam hodne panu, kteri uz v bordelech byli. Kdyz uz ne kvuli sexu, tak kvuli zvedavosti. A verte, ze doma se s tim nechlubi
Rekla bych, ze se Martina dozije vyssiho veku a vazeneho stari (penize dokazi obstarat i tu vazenost), nez kdyby nekde makala za par supu, popijela denne po hospodach 16te cenove skupiny a vedla zivot podobny jako jeji rodice. Pokud je ji sex konickem, a zrejme je, kdyz pise, ze ma svoji praci rada, a navic si muze klienty i vybirat, je pravem spokojena, je to jeji zivot a je jen na ni, jak s nim nalozi. Jak uz tady Marry napsala, lidi delaji za penize ruzne veci, treba udavaji, coz mi pripada snad jeste horsi. To, ze bych podobnou cinnost nemohla vykonavat ja, neznamena, ze tyto divky odsuzuju. Tak ale na tento clanek reaguje vetsina prispevku, takze bych nerekla, ze se tu prehnane moralizuje.
Já si nedokážu představit sex bez lásky :-(
takova Martina tezko jednou rekne koncim a rozhodne se pro osmihodinovou pracovni dobu a pravidelne ranni vstavani...
Já bych to nedokázala...
Už jsem psala jednou,tyhle "dámy" mají můj nezměrný obdiv - já bych to nedokázala ustát,tedy spíš můj žaludek.....Ty prachy jsou fakt zasloužený.....
Pokud se rozhodne ženská svobodně, tak prosím.
Tomas: A tebe to dítě vůbec nezajímá?
nikoho neodsuzuju, ať každý žije jak umí a jak mu to vyhovuje. co je špatného na tom, když jí někdo zaplatí za dobře odvedenou práci?? (Když je poptávka, je i nabídka.) Z těch, kteří ji odsuzují, mluví závist. Protože se má dobře. A to se neodpouští.
Je povrchní a pokrytecké soudit někoho jen podle toho, čím se živí (pokud nekrade, neobchoduje s lidmi či nevraždí pro peníze apod.)...
Má ráda sex, kdo z nás ne? A když si za to nechá zaplatit...
Tomas: Já myslela, že dítě máš, ne?
navím, jestli bych brala takovýto život a životní styl... absolutní ztráta sebeúcty za cenu luxusu??? No, nic pro mě....
tomas:proc ne kdyz ti tohle vyhovuje
a muzu se zeptat a co deti
zatim nic a ni nechces.Reknes mi kolik ti je
Marry: Jestli uvažuješ takhle, tak jo, fakt, je tu určitá pravděpodobnost, že ze mě bude prostitutka
Asi tak stejná, jako že jednou budu mít takovej hlad, že budu jíst mrtvý kamarády. Já byla několik let zvyklá na dost slušný peníze, teď mám práci, kde mám třetinu peněz než dřív a ještě přítele na vojně, takže mi po zaplacení bytu zbyde asi 3.000,- na měsíc (což je dost drsný, když mi asi 6 let před tím zbejvalo tak 25.000,-) a fakt mě nenapadlo se živit podobným způsobem