Třetí částí dnes pokračuje životní příběh naší čtenářky.

1. díl si můžete připomenout ZDE .

2. díl ZDE .

 

Nic, co jsem udělala, ale nestačilo. Kvůli němu jsem prodala vlastní byt, koupila auto, které jsem ovšem po velké kritice z jeho strany převážně neřídila, abychom mohli jezdit s dětmi na dovolenou a lyžovat. Za zbytek mých peněz z bytu a mou celou výplatou se dotoval provoz domácnosti, drahé dary pro děti a příbuzné, cesty za nimi, protože on svůj plat dával naprosto celý na půjčky a splátky za byt pro první ženu a děti, platil pouze elektřinu, telefon a vodu – jsme přece manželé, tak dáme všechno dohromady.

 

Žili jsme v zimě v teplotách okolo patnácti stupňů, ale spíš pod ně,  protože na uhlí údajně nebylo, topili jsme dřevem v kotli ve sklepě, kde nebyla elektřina a taky žádná vůle ji zavést. Bývala jsem doma dřív, většinou o dvě až tři hodiny, časem mě tak zpracoval, že jsem se neodvážila přijíždět později než rovnou z práce a nakupovala v polední přestávce na oběd, jinak mě to stálo vždycky velkou scénu a další dva dny nemluvení minimálně, takže jsem ve svetrech žehlila, vařila, pekla i ve všední dny, abych se zahřála. Když jsem si dala slivovici, okamžitě to zjistil podle výšky hladiny v láhvi, i to jedno štamprle, a okamžitě jsem byla alkoholik v jeho pojetí a komentoval to. Zatopit sama jsem nesměla, to je přece mužská práce, přece on, galantní a ohleduplný muž, mě nenechá zatápět – vymohla jsem si toto privilegium až po dvou letech, takže k práci s domem, zahradou a domácností ještě přibylo každé půlhodiny jít do sklepa v montérkách s baterkou a přikládat a mnohdy štípat dříví, ale to jsem dělala ráda. Topidlo jsem mohla mít jen tu první zimu, tu druhou už jsem ho nemohla používat, údajně kvůli velké spotřebě elektřiny.

 

A po svatbě začalo přituhovat.

Mučil mě snad nejvíc scénami s údajnou mou frigiditou a vulgárními připomínkami typu – kdyby to byl někdo jiný, ráda roztáhneš nohy. Nebo po tříhodinové hádce řekl – podej mi ruku; přemohla jsem se, chtěla jsem ukončit spor, a podala jsem – odhodil ji zpátky se slovy – podáváš mi ji, jako kdybys ji dávala do hoven.

Podotýkám, že vulgární a sprosté vyjadřování od něj nikdy nikdo kromě mě a předpokládám první ženy neslyšel a nikdo by tomu taky nevěřil. Pocházíme oba dva takzvaně z dobrých rodin, kde se takto nemluvilo a nemluví, oba dva máme vysokou školu.

Sex používal jako bič na mě – musela jsem se milovat kdykoliv chtěl, ať jsem chtěla nebo nechtěla, jinak byla hádka, scéna, dva až čtyři dny nemluvení – a po čtyřech letech jsem se milovat už vůbec nechtěla, ale radši vydržela těch deset minut a obětovala je v zájmu komunikace mezi námi. A ještě si to vyčítala, že to je moje neschopnost.

Samozřejmě že jsme začínali u vysvětlování a tolerance – kdo nechce, tak řekne. Popisuju konečný stav.

Myslím, že žádná žena nechce jít do postele okamžitě v momentu, kdy se muž rozhodne k sexu okamžitě po návratu domů bez jakéhokoliv úvodu či jednoho slova, poté, co na ni týden nepromluvil, vyhýbal se jí s kamennou tváří a vracel se domů v noci kvůli tomu, že podle jeho názoru setřela ukápnutou kapku na podlaze, když o půlnoci dozavařila marmelády, tím špatným hadrem.

Nutil mě k sexu vlastně vždycky, kdykoliv se dalo předpokládat, že nebudu chtít – těsně před odjezdem na návštěvu (nesnášela jsem pozdní příchody, čímž myslím o hodinu a víc), když jsem chystala pohoštění pro celou rodinu, pozvanou na oslavu, před odjezdem ráno do práce, věděl, že nesmím přijít pozdě, jinak že budu mít nepříjemnosti. Vždycky de facto s nožem v zádech, s tikajícím časem.

 

Pokračování opět zítra na Ženě-in.

 

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY